Taková blbost!

Na přídavné jméno „blbý“ s jeho příbuznými tvary „blbost“ a „blbec“ jsem narazil již poměrně brzy. Jejich význam v němčině udává slovník s výrazy „blöd, dumm, doof“ respektive „Blödsinn“ respektive „Blödmann“ docela jasně vymezené, v důsledku čeho jsem o této slovní čeledi zpočátku málo přemýšlel – maximálně to bylo o tom, v kterých situacích je urážka „blbče“ přiměřená a jestli bych za ni mohl dostat facku. Že se za zdánlivě strohým „blbý“ skrývá netušeně mnoho vrstev, které se nedají vůbec tak snadno přeložit do němčiny, mi pořádně došlo teprve v průběhu let, a to ve třech stupních.

Prvním stupněm byla epizoda z jednoho seriálu v České televizi, který se odehrává v sedmdesátých letech. Jeden mladý otec rodiny se chce cestou na dovolenou k Baltskému moři zbavit obtížného známého a zamíří úmyslně na nesprávnou cestu. Náhodou se ale u Baltského moře opět setkají a ten známý se ho ptá, proč se vzájemně ztratili z očí.

„My jsme zřejmě někde špatně zabočili“, dostane odpověď, ale ve skutečnosti zněla, že rodina „blbě“ odbočila, tedy právě blöd, dumm nebo doof, což by se v němčině v této souvislosti takto spíše neformulovalo.

Druhý stupeň jsem poznal v den, kdy jsem se cítil slabý a to zrovna v mé oblíbené české vesnici Čižice. Mohlo to být dusným počasím, mou konzumací piva v předchozí večer, nebo obojím. Každopádně jsem pociťoval závratě a omámenost, tedy klasické symptomy nízkého tlaku a moje okolí promptně konstatovalo „máš dneska asi blbý tlak“, neměl jsem tudíž nízký, nýbrž blbý krevní tlak.

Třetí stupeň přišel nakonec s naším přítelem Jirkou. Jirka, ačkoliv ještě relativně mladý, v důsledku tragických okolností disponuje již jen zlomkem svého zraku. Někdy se dostává do situací, v kterých je nutné, aby se o tom zmínil; pak použije většinou slova „já blbě vidím“, což by německy doslovně znamenalo „ich sehe blöd“.

Když jsem tuto formulaci slyšel poprvé, přišel mi na mysl Johann Sebastian Bach, což přirozeně také zní nanejvýš blbě. Proto musím být přesnější. Skutečnost, že Bach zřejmě již od dětství měl jistou slabozrakost, je načrtnuta v nekrologu, který napsal jeho syn Carl Philipp Emanuel, slovy „… jeho od přírody trochu blbý ksicht …“. Dnešní čtenář myslí při slovech „blbý ksicht“ na přihlouplý výraz obličeje, nikoliv však na vadu zraku, která je tím vlastně míněna. Dnes bychom volili slova „ jeho od přírody špatný zrak“. Slovo „blbý“ se tedy před asi 250 lety používalo ještě ve smyslu „špatný“ nebo „vadný“ – tedy přesně tak, jak se dnes ještě používá „blbý“. Proto, tak se mi zdá, musí mezi „blöd“ a „blbý“ existovat nějaké spojení – anebo jsem přece jen blbec a moje teorie je blbost?