Pocta Jiřímu Grušovi (1938-2011): Stavitel mostů mezi Čechami a Horní Falcí – básník, žurnalista, humanista, diplomat a prezident PEN-klubu.

20 let působil Jiří Gruša v politice jako diplomat (od roku 1990 český velvyslanec v Bonnu a v letech 1998-2004 ve Vídni). Byl ministrem školství v Praze (1997), ředitelem Diplomatické akademie Vídeň (2005-2009) a prezidentem mezinárodního PEN-klubu (2004+2009). Tyto životní etapy rozhodujícím způsobem ovlivňovaly obraz kosmopolitního a demokratického Čecha. Udával směr také jako jazykově a literárně nadaný grandseigneur.

Jiří Gruša byl často hostem v Horní Falci, o to silněji bude trvalá vzpomínka na něj nadále působit i na nás a jeho dílo bude udávat směr do budoucna.

Jiří Gruša přišel ke všem těmto úřadům nedobrovolně – z brisantních, dobových politických důvodů. Katolický Čech Jiří Gruša, narozený v roce 1938 v Pardubicích, o kterém jeho čeští krajané rádi říkali “Je to Němec”, protože “psal v německém jazyce”, si během svého studia literatury na pražské Karlově univerzitě a po promoci na doktora filosofie sliboval jinou životní dráhu. Komunistický režim mu tuto cestu uzavřel.

Od roku 1960 publikoval vedle pozdějšího českého prezidenta Václava Havla v renomovaném nekomunistickém literárním časopise Tvář. Kvůli jeho prvnímu románu  Mimner si vysloužil zákaz publikování. V roce 1968 se stal spoluaktérem “Pražského jara”. Zveřejnění jeho románu Dotazník (v němčině Der 16. Fragebogen, 1979) ho dostalo do vězení. Německý nositel Nobelovy ceny za literaturu Heinrich Böll mu chtěl pomoci a obrátil se na českou vládu, aby dosáhl jeho propuštění z vazby. Svobodu v tehdejší ČSSR již nevnímal jako osobní svobodu: “Již jsem se nezbavil pocitu (…), že sedím ve vězení”. Dne 22. prosince 1980 se Jiřímu Grušovi po sedmi hodinách jízdy z Čech do Bavorska podařilo vycestovat na Západ. Nejdříve vedla jeho cesta k příteli do Mnichova, později do kanadského Toronta. Odtud se přes USA dostal  opět do Spolkové republiky. Jeho bydlištěm se stal Bonn. Do komunistického chápání státu v Československu se disidenti  nehodili, v roce 1981 mu tak byla odepřena česká občanská práva.

V srpnu 1981 se po historické “Zlaté stezce” Jiří Gruša poprvé dostal do Východního Bavorska, kde na bavorském hraničním přechodu Waidhaus čekal na svou druhou ženu Ivanu a syna Václava, kteří ho směli na dva měsíce navštívit. Celé hodiny pozoroval Jiří Gruša kopec na české straně, přes který vede silnice dolů do Bavorska, do Spolkové republiky. Protože zapomněl koupit květiny, jednoduše běžel na pole a tam natrhal chrpy. Manželka Jiřího Gruši Ivana ho zde ale vůbec nečekala. Se svou rodinou se Jiří Gruša opět shledal v jednom hostinci ve Waidhausu, předtím, než se jelo zpět do Bonnu. Rodinný happy end, který ale neměl trvat dlouho. Dne 27. října 1981 odjela Grušova žena Ivana se synem Václavem opět do Prahy.

Na pozvání Lidové univerzity Weiden představil Jiří Gruša 24. listopadu 1983 ve Weidenském kulturním centru “Hans Bauer” svůj svazek s textem a fotografiemi Franz Kafka z Prahy. Tam jsem se s ním poprvé setkal, když jsem tuto akci – tehdy jako vedoucí oddělení na Městském sociálním úřadě – navštívil s několika českými azylanty. Po tomto prvním literárním seznámení jsem Jiřího Grušu osobně pozval – v dubnu 1984 jsem se totiž stal vedoucím Městského kulturního úřadu – na 5. Weidenské literární dny v květnu 1989, které se zabývaly výrazným tématem “Československo – literatura sousední země”. Pro Jiřího Grušu to bylo jeho první veřejné vystoupení po jeho československém “vyobcování ze země”. Jiří Gruša na to po celý svůj život nikdy nezapomněl! Už navždy bylo pro mne moje domovské město Weiden geograficky, gastronomicky a lidsky “branou a mostem do Čech”, jak dokonce pozitivně poznamenal český reformátor Jan Hus ve svém Norimberském dopise z 24. října 1414.

Nikdo nemohl tušit, že o několik měsíců později proběhne v Praze “sametová revoluce” a že se mnohým autorům, kteří se účastnili literárních dnů ve Weidenu, dostane pocty i v jejich české vlasti. Milan Uhde se stal českým ministrem kultury a k oceněným patřila rovněž spisovatelka a disidentka Eda Kriseová, která byla mluvčí pražského “občanského fóra” a stala se asistentkou, poradkyní a “ombudsmankou” nového prezidenta Václava Havla. Dne 1. prosince 1991 nastala v historickém zasedacím sále staré radnice ve Weidenu “hvězdná chvíle v moderních dějinách”, Eda Kriseová zde mj. označila “předrevoluční” 5. Weidenské literární dny z května 1989 jako správné a příkladné fórum mezi Východem a Západem. Za přítomnosti četných prominentních hostů – radního Kamila Báči (Tachov), starosty Reinholda Wetzlera (Tachov), vydavatele a Grušova poradce Tomáše Kosty (Bonn) a starosty Hanse Schröpfa – četla Eda Kriseová ze své biografie Václav Havel, která právě vyšla v nakladatelství Rowohlt. Bylo to více, než jen matiné.

Mezi mnou a Jiřím Grušou časem vzniklo osobní přátelství provázené dopisováním a telefonáty, proto rád přijal moje pozvání do Weidenu. V lednu 1991 napsal “Jsem připraven osobně Vás navštívit ve městě, které nás, literáty v těžkých dobách tak odvážně podporovalo”. Jiří Gruša tedy jako “čestný host” přijel i na 10. Weidenské literární dny “Kde zůstal humor?” v květnu 1994, diskutoval za “literárním kulatým stolem” a jako český velvyslanec ve Spolkové republice byl (s manželkou Sabinou) oficiálně přijat starostou Hansem Schröpfem 7. května 1994 v Nové radnici ve Weidenu.

O dva roky později, v červnu 1996, převzal záštitu nad 5. Česko-bavorskými kulturními dny městské regionální knihovny. V živé paměti stále máme 20. Weidenské literární dny v květnu 2004 na téma “Uprostřed Evropy – šance pro literaturu?”. Jako prezident mezinárodního PEN-klubu zde Jiří Gruša na pódiu regionální knihovny diskutoval za obratného vedení redaktorky časopisu Die Zeit Iris Radischové. “Provincie na vysoké úrovni” zněl komentář v novinách Der Neue Tag. Přítomen byl i český generální konzul Karel Borůvka.

Jiří Gruša ale vždy také rád sestoupil z literárního pódia a snažil se o dialog zvláště s mladými lidmi. Zde ve Weidenu to bylo na Augustinově gymnáziu s hostujícími žáky ze západních Čech, kteří v tomto humanistickém vzdělávacím zařízení pod vedením aktivního ředitele Hanse Wurma strávili jeden rok. “20 let Weidenských literárních dnů 1985-2005” prezident mezinárodního PEN-klubu Jiří Gruša po zásluze ocenil v květnu 2005 v pochvalném “uvítacím proslovu”, který tlumočil Grušův tajemník z PEN-klubu a spisovatel Michael Stavarič.

V roce 2009 uplynulo již 20 let od pádu “železné opony” a “sametové revoluce”. Toto výročí bylo podnětem pro CENTRUM BAVARIA BOHEMIA v Schönsee pod vedením podnikavého Hanse Eibauera, aby Jiřího Grušu pozvalo na veřejné čtení, které se konalo 15. října.

Jako první přišly na řadu texty z Grušova ještě nezveřejněného svazku memoárů. Poté odpovídal Jiří Gruša na otázky zainteresovaného publika. Nesvázán diplomatickými tlaky a ohledy rozpitval Jiří Gruša vnitřní politický život a názory politiků sousední země, exemplárně ve vztahu k tehdejším debatám o ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Úctyhodné literární dílo Jiřího Gruši zahrnuje sedm románů, pět svazků básní, jednu dětskou knížku, dvě antologie, jednu brisantní politickou naučnou knihu (Beneš jako Rakušan, 2011, německy 2012), četné povídky a kulturněpolitické eseje. Za svou spisovatelskou činnost byl právem vyznamenán četnými vyznamenáními a literárními cenami, naposledy rakouskou Manès-Sperberovou cenou 2011.

Jako intelektuál ztělesňoval Jiří Gruša osud středoevropana 20. století s několika identitami. Byl to on, který se ačkoliv “byl vyhnán ze svého (českého) jazyka” a používal (německý) “jazyk individuální svobody” jako prezident mezinárodního PEN-klubu zasazoval zejména o “malé jazyky”, k nimž patří také čeština. Bilinguálním domovem Jiřího Gruši se stal duchovně volný pobyt v zahraničí – vždy ale s výrazným českým prvkem, plným vtipu a hlubšího smyslu. A pokud má ještě nějaký Němec pochybnosti o tomto postoji, budiž mu vřele doporučen Grušův Návod k použití pro Česko a Prahu. (1999, 4. vydání 2011)!

Za pozitivní působení mezi literaturou a politikou a za mnohovrstvé příspěvky při svavbě mostů mezi námi, českými a hornofalckými sousedy ocenil spolek Bavaria Bohemia e. V. jako zřizovatel Centra Bavaria Bohemia Schönsee dne 24. března 2010 život a dílo Dr. Jiřího Gruši  “čestnou cenou” každoročně udělované ceny „Brückenbauer/Stavitel mostů 2010″. Laudatio přednesl český generální konzul Ing. Josef Hlobil (Mnichov).

Jiří Gruša od nás odešel, stáhl se před námi do ústraní, do parnasu básníků. Jiří Gruša ale žije dál ve svém humanistickém díle, udávajícím směr, ve svých knihách, ve svých slovech – v nás.

Co ale zůstává, to dávají básníci. (Hölderlin)

Bernhard M. Baron

Zdroj: http://www.literaturportal-bayern.de/redaktionsblog?task=lpbblog.default&id=210