Vzpomínka na Václava Havla

Je a ještě bude napsáno o něm mnohé. Jeho život, dílo, odkaz a myšlenky budou zkoumány, ohledávány, citovány. Tak je tomu vždy, když umře velký člověk. Myslím si ale, že v jeho případě se jedná ještě o něco jiného a velmi podstatného, o něco, co nás všechny přesahuje a zároveň hluboce zasahuje. To něco je jeho mravní integrita, schopnost přinést oběť. Pojem, který je uložen v našich křesťanských tradicích a který Václav Havel dokázal obnovit. Postavit se za své názory, za svou pravdu, za život v pravdě celým svým životem a když by to bylo nutné tak jej i obětovat. V situaci, která se jeví jako beznadějná, kdy se zdá, že nelze nic dělat, kdy se každý čin nebo slovo jeví jako marné.

Domnívám se, že to je základní poselství Václava Havla a současně i trvalá výzva nám všem. Že má vždy smysl o něco usilovat, usilovat o pravdu, o svobodu, jakkoliv se zdá, že je to nemožné. Toto poselství též vypovídá o naději.

Na české prezidentské standartě je uvedeno, že pravda vítězí. To neznamená, že zvítězí teï a tady, hned, stokrát zvítězí lež, ale pravda nakonec stejně zvítězí. Protože pravda (a láska) je život, lež a nenávist jsou neživotem. A všechno živé chce žít. Jsem přesvědčen, že právě tímto odkazem zasáhnul Václav Havel celý svět, proto je mu věnována, zvláště v těchto smutných dnech, taková pozornost.

Václav Havel zemřel a je jen na nás, na každém z nás, jak s tímto poselstvím naložíme.

Pane Václave Havle děkujeme a čest vaší památce.  

Vladimír Líbal