březen

Centrum Bavaria Bohemia (CeBB) připravilo společně s Národopisným muzeem v Plzni výstavu "Zvykosloví západních Čech", která byla v CeBB k vidění na jaře 2011. Výstava návštěvníky seznámila se zvyky a tradicemi Plzeňského kraje, které se udržují v průběhu kalendářního roku. Texty z výstavních panelů zveřejňuje CeBB vždy v příslušném časovém období.

Půst
Po veselí a hodování během masopustu nastává doba postní, která začíná Popeleční středou. Tento den se pojí s připomínkou pomíjivosti života na zemi podle citátu z bible: “Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš.” Zhruba od 11. století dělá kněz na čele věřícího křížek z popele kočiček posvěcených na květnou neděli. Základním motivem tohoto období je připomínka 40 dnů, které Ježíš strávil na poušti. Pro křesťana je to doba pokání a rozjímání související s přípravou na Velikonoce. Z hlediska lidových zvyků během půstu měly největší význam postní neděle, kterých bylo šest.

Šest postních nedělí
První neděle je v českém prostředí označovaná buï jako Černá, podle barvy nošeného oděvu nebo jako Pučálka, což bylo tradiční jídlo z předem namočeného a na sádle upečeného hrachu a někdy také Liščí, a to podle zvyku zavěšovat na stuhy upečené preclíky, o kterých se říkalo dětem, že je přinesla liška. Druhá neděle bývá nejčastěji zvaná Pražná podle pražma – oblíbeného staroslovanského postního jídla z praženého nedozrálého obilí. Protože se tuto neděli stále nosíval černý oděv, nazývala se i tato neděle Černou. Třetí neděle se jmenuje Kýchavná, neboť se věřilo, že kolikrát kdo kýchne v tento den, tolik roků bude ještě žít a kýchne-li alespoň třikrát, celý rok nebude nemocen. Čtvrtá neděle byla trochu uvolněná a lidé se mohli i více pobavit. Tuto neděli chodil také mládenec se svým družbou do rodiny své vyvolené na námluvy a odtud nejspíše pochází i název neděle – Družební. Pátá neděle byla Smrtná. V tento den se vynášela a utápěla v řece podle starého slovanského zvyku různě upravená figurína „smrtky“ a zpět do obce nesly dívky malou „májku“ s vyrašenými lístky, stuhami a kraslicemi. Šestou neděli si věřící připomínají vjezd Krista do Jeruzaléma a jeho vítání tamními obyvateli palmovými větvemi, proto se jmenuje Květná. U nás se používají větve vrby s kočičkami, které se dávaly v kostele posvětit, a potom se jim přičítala čarovná moc, např. ochraňovaly dům před ohněm z blesku, od bolesti v krku nebo zimnice a proutky zapíchnuté do pole ochraňovaly úrodu. Touto nedělí také začíná pašijový týden.

Pašijový týden
V pondělí po květné neděli začíná pašijový týden připomínající věřícím poslední dny Kristova života. Název pašije pochází z latinského slova passio, značící utrpení. Pašijovému týdnu se také říká Velký nebo Svatý a v tuto dobu se rovněž hrála lidová divadelní představení o umučení Ježíše Krista – pašijové hry. První dnem týdne je Škaredá středa, její název odkazuje k Jidášovi, který zradil Krista, proto není dobré se ten den „škaredit“. Někdy se říkalo i Sazometná středa podle toho, že se v tento den obzvlášť doporučovalo vymetání komínů a celkový úklid. Následuje Zelený čtvrtek, kdy se po mši odmlčí všechny kostelní zvony, o kterých se říká, že odletěly do Říma a tam zůstanou až do Bílé soboty. Jejich zvuk nahrazují řehtačky a klapačky, se kterými chodí chlapci. Pašijový týden končí velikonočním triduem.

Texty: Daniel Bechný, národopisné oddělení, Západočeské muzeum v Plzni

Výstava může být zapůjčena k další prezentaci.

Kontaktní osoba:
Mgr. Václav Vrbík
Tel.: +49(0)9674 – 92 48 77
vaclav.vrbik@cebb.de