Zvyky západních Čech: Masopust – únor, březen

Masopust
Slovo zde označuje několikadenní období před popeleční středou, kterou začínal čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Masopust se vyznačuje hojností pití, jídla i zábavy. Vzhledem k tomu, že se konání masopustu odvíjí od data Velikonoc, jedná se o pohyblivý svátek a slaví se tak v únoru nebo i březnu. Nejstarší zmínky o masopustu v Čechách pochází od Henrica de Isernia, který působil ve službách krále Přemysla II. kolem poloviny 13. století. Hlavními dny masopustu jsou neděle až úterý před Popeleční středou. Tyto dny bývají často označovány jako „ostatky“, nebo „bláznivý dni“.  Každý kraj měl svá specifika, ale základní osa byla zachována po celých Čechách.

„Bláznivý dni“ v západních Čechách

Čtvrtek
Předzvěstí vlastních masopustních oslav byl tučný čtvrtek, kdy bylo zvykem připravovat tučné pokrmy. Na Plzeňsku se pekly na sádle kobližky a šišky a konaly se zabijačky.  

Neděle
V neděli bývala tradičně muzika pro chasu, pro mládence a svobodné dívky, v pondělí byl mužovskej bál a v úterý byla zábava určena všem. Tradičním výjevem bylo přinášení bakchusa v průvodu do hospody, kde byl posazen na sud.

Pondělí
V pondělí (někde i v úterý) procházel vesnicí maskovaný průvod. Na Plzeňsku se zachovalo obecně rozšířené převlékání se mužů za ženy a naopak. Průvod obcházel za doprovodu hudby a zpěvu od domu k domu. Maškary většinou vtrhly do kuchyně, jestliže hospodyně pohotově maškary nepodarovala (peníze dostával kominík), prohledávaly samy místnost a všechno, co našly, dávaly do nůše. Muzikantům připadly koblihy. Někdy se maškarám jako výslužka dávalo obilí. V rámci průvodu zastávala každá z postav nějakou roli. Žid honil děti, které se mu smály, a oháněl se po nich pytlem, koza se často vysmekla a rohy se oháněla po postávajících v davu, podobně se projevoval medvěd.  

Úterý
V úterý mnohdy pokračovaly obchůzky maškar, ale již od druhé hodiny začínala pěkná hodinka určená jak pro vdané, tak i pro svobodné. Tančilo se až do půlnoci, kdy zatroubil ponocný a taškařice končily. Masopust končil tradičně pochováním bakchuse. Obvykle se bakchus položil do necek, jako na máry, a v hospodě pak procházel průvod. Pohřeb je zakončen symbolickým převrhnutím „bakchus“ na zem, jemuž předchází pomazání od kněze a spílaní, co že všechno natropil a že je dobře, že je po něm.

Současnost
Mnohé obce navazují po „sametové revoluci“ na tradici masopustu (Bušovice, Červený Hrádek) nebo jí nově vytvářejí (viz série snímku z Prádla u Nepomuka). Postavy jsou jednak tradičního charakteru, ale přidávají se i zcela nové (například policisté, pohádkové bytosti, postavy z hmyzí říše, prezidenti atd.) Organizace těchto akcí se místo od místa liší, ale vždy je masopust bujarý a bohatý na jídlo i pití.

Texty: Daniel Bechný, národopisné oddělení, Západočeské muzeum v Plzni

Výstava může být zapůjčena k další prezentaci.

Kontaktní osoba:
Mgr. Václav Vrbík
Tel.: +49(0)9674 – 92 48 77
vaclav.vrbik@cebb.de