Zvyky západních Čech: Nový rok, Betlémy

Silvestr a Nový rok
Silvestr a Nový rok jsou mezní dny, kterými se začíná další kalendářní rok v lineárním smyslu. Z hlediska cyklického plynutí času se svými přirozenými periodami vymezenými slunovraty je ovšem 1. leden poměrně nevýrazným dnem. Navíc je tento den určen uměle gregoriánským kalendářem, přijatým v Čechách až v roce 1584 a například církevní rok začíná de facto první neděli adventní, a je to tedy počátek roku pohyblivý. V jiných konfesích je to opět jinak a pohanský nový rok souzní spíše s 1. březnem. V případě Silvestra a Nového roku se tak jedná spíše o novodobé slavnostní události, ale protože se jedná o přechodová období, navazují na ně i pověrečné praktiky. Oba svátky začínají novou éru, proto se zvyky často zabývají věštěním budoucnosti a posílením zdraví a štěstí do nového roku. K tomu do značné míry má přispět konzumace alkoholu, která paradoxně má v budoucnu zlepšit zdraví. Odtud například pití na novou krev. Oblíbenou se stalo slavení Silvestra v bujarém, až maškarním rázu. Kdo na Nový rok obdržel nějakou sumu peněz, čekal, že se mu povede dobře i v novém roce. A potkat po ránu na ulici bábu znamenalo neštěstí. Dodnes platí přísloví: „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“

Betlémy (24. prosince – 2. února)
Původně bývaly betlémy vystavovány v kostelích od 16. století, kde se kolem nich prováděly různé scénky a mysteria, vycházející z legendy narození Krista. Zúčastnili se jich jak živí herci, tak i loutky. Podle tradice první zmínka o betlémské jeskyni a jeslích pochází od Origena (185 – 245 n. l.) a svatého Jeronýma. Nejznámější byla oslava narození Krista, kterou pořádal svatý František z Assisi v roce 1223 v jeskyni u Greccia. První jesle byly postaveny v roce 1562 v Praze v kostele sv. Klimenta. Stavění betlémů v kostelech trvalo až do roku 1792, kdy jej císař Josef II. zakázal. Dříve se objednaly jesličky u renomovaných mistrů řezbářů v zahraničí, později je vyráběli i naši řezbáři, ti potom od konce 18. století vyřezávali betlémy i pro sebe a své sousedy. Figurky dostávaly měkčí výraz v obličejích a daráčci byli vystrojeni podle oblečení našeho venkovského lidu či řemeslníků, pouze svatá rodina byla oblečena v obligátní roucha podle světců v kostelích. Betlém se stavěl převážně v podvečer Štědrého dne nebo i dříve podle velikosti a početnosti prvků. 6. ledna býval doplňován o Tři krále a demontován býval na Hromnice (2. února). Od počátku 19. století se začaly prodávat archy s figurkami, domky a vegetací na vystřihování na stojku z dřívka nebo na špejli a zasadily se do mechu. Figurky se také zhotovovaly z chleba, z papírové nebo těstové hmoty vtlačované do kadlubů, to už byla spíše specializovaná produkce na prodej pro předvánoční trhy. Zhotovovaly se také mechanické betlémy a pro koledníky se vyráběly přenosné skříňkové betlémy. Umísťovaly do skříněk od stolních hodin, do rámečků, pod skleněné poklopy tzv. šturce. Figurky pro tyto formy betlémů bývaly většinou tvarované z masy, pozadí s architekturou polepeno drceným sklem. Koncem 19. a na počátku 20. století se prodávaly betlémy tištěné a prořezávané z tuhého kartonu, byly ze dvou spojených částí, což umožňovalo jejich složení do plochého tvaru. Rozložením získaly stabilitu a plasticitu výjevu. Nejznámější český betlém už po několik generací představují archy Mikoláše Alše, které od svého vzniku roku 1902 byly vydány už několikrát.

Texty: Daniel Bechný, národopisné oddělení, Západočeské muzeum v Plzni

Výstava může být zapůjčena k další prezentaci.

Kontaktní osoba:
Mgr. Václav Vrbík
Tel.: +49(0)9674 – 92 48 77
vaclav.vrbik@cebb.de