Zvyky západních Čech: Vánoce

Vánoce
Podle křesťanské věrouky je vyvrcholením adventní doby – Boží hod vánoční. Předvečer tohoto významného křesťanského svátku, Štědrý večer s bohoslužbou konanou o půlnoci, má v rámci křesťanského církevního roku výsostné postavení a je spojen s přísným půstem. Vánoční svátky začínaly před posunem kalendáře nové období – nový rok. Tím, že byl začátek nového roku stanoven západní církví na Štědrý den, byla na tento den přenesena i řada zvyků a úkonů provázejících v pohanském prostředí konec a začátek roku. Většina vánočních zvyků je založena na přesvědčení a víře, že dobrý začátek je předpokladem pro zdar a úspěch celého období.

Vánoce v lidových zvycích
Sepětí s přírodou v rámci zemědělského cyklu, dokládá široká škála rituálních úkonů praktikovaných právě o Štědrém večeru. Z existence dochovaných zvyků a pověr se dá odvodit předkřesťanský náboženský systém, který vždy plnil úlohu doplňku oficiální víry. Hlavní snahou zemědělců bylo zajištění hojnosti po celý následující rok. V této souvislosti můžeme zmínit tyto zvyky: obdarovávat se navzájem, na stole přítomnost devatera pokrmů (tedy část ze všeho, co se vypěstovalo), pod stůl se kladla sláma, stůl zůstával celou noc prostřen – v hojnosti do nového roku, zbytky ze štědrovečerního stolu byly „obětovány“ vodě, ohni, stromům, zvířatům jako zajištění jejich přízně a užitku. Štědrý den, spojující minulost i budoucnost, byl vhodný pro věštění budoucnosti, osudu, různá proroctví, předpovědi týkající se hlavně zdraví, života, úrody, počasí, vdavek atd. K takovým nejběžnějším zvykům patří především: rozkrajování jablek, posílání skořápek se svíčkou po vodě, lití vosku či olova. Na Štědrý den se konalo rovněž mnoho zvyků ochranného rázu: práskání bičem poblíž domu, sypání řezanky před práh chléva, jedení česneku, mýtí se ve studené tekoucí vodě atd.

Kdo bude mým mužem?
Velké množství rituálních úkonů o vánocích praktikovaly mladé svobodné dívky ve snaze zjistit, zda se v novém roce vdají. Většinou se jednalo o věštby jako třeba tahání polínek z hranice dříví (podle tvaru polínka se předvídala postava a vzhled budoucího manžela) nebo když dívky poslouchaly, odkud se ozve štěkot psa a odtud měl přijít jejich manžel. Dívky také vycházely o štědrovečerní noci do přírody a na hladině studánky se snažily spatřit podobu a tvář manžela atd. Dodnes rozšířené je házení střevícem.

Texty: Daniel Bechný, národopisné oddělení, Západočeské muzeum v Plzni

Výstava může být zapůjčena k další prezentaci.

Kontaktní osoba:
Mgr. Václav Vrbík
Tel.: +49(0)9674 – 92 48 77
vaclav.vrbik@cebb.de