Zvyky západních Čech: Letnice, Boží Tělo a sv. Jan Křtitel
Do 19.06.11 je v Centru Bavaria Bohemia (CeBB) v Schönsee k vidění výstava "Zvykosloví západních Čech". Výstava Národopisného muzea seznamuje se zvyky a tradicemi Plzeňského kraje, které se udržují v průběhu kalendářního roku. Texty z výstavních panelů zveřejňuje CeBB vždy v příslušném časovém období.
Letnice
Svátek seslání Ducha svatého je pohyblivý svátek a slaví se padesát dní od Božího hodu velikonočního. Symbolizuje sestoupení Ducha svatého na apoštoly po zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Přestože se jedná o významný křesťanský svátek, spodní proud pochází z pohanské oslavy letního slunovratu – letnic. V roce 1092 píše Kosmas ve své kronice, že kníže Břetislav II. vykořenil zvyky obětování studánkám a zlým duchům na Letnice. K nejrozšířenějším lidovým zvykům patřilo polévání vodou pasáčka, který nejpozději vyhnal ten den dobytek na pastvu. Opozdilec byl také někdy tahán jako „žába“ na zdobené káře a musel kuňkat. Povoz pak objížděl ves a král vybíral výslužku. Večer pak dostávali sousedé jména, někdy hanlivá, někdy lichotivá, podle velikosti výslužky.
Boží Tělo
Deset dní po svátku seslání Ducha svatého se, nejen v Plzni, slavil jeden z nejhonosnějších církevních svátku – eucharistický svátek Božího těla. Plzeňské náměstí bylo vždy zaplněno davy z řad škol, cechů, vojska a různých spolků. Průvod chodil v symbolickém kruhu kolem kostela. Na plzeňském náměstí byly v každém rohu oltáře zdobené ratolestmi, kde se konaly obřady. V průběhu slavnosti střílely ostrostřelci a vojáci salvy a nechyběla zde ani vojenská kapela. O Božím těle posvěcené ratolesti se používali jako talismany nejen k ochraně před bouřkou nebo při přípravě setby, ale také při tlučení másla.
Sv. Jan Křtitel
24. června, po letním slunovratu, se slaví svátek sv. Jana Křtitele. V lidových zvycích se s ním spojuje mnoho ochranných magických praktik, často podobných těm filipojakubským, protože i v tento den rejdily čarodějnice. Kolem Plzně se ještě v 1. třetině 20. století zapalovaly svatojánské ohně, přes které se skákalo. V tento den se rozhodovalo opět nejen o budoucí úrodě, ale také o životě. Když si děvčata přes oheň přehazovala věnec a ten nepřeletěl, znamenalo to příchod dítěte. A když věnec, upletený z kvítí, se neudržel na stromě, pak do roka byly vdavky.
Texty: Daniel Bechný, národopisné oddělení, Západočeské muzeum v Plzni
