In memoriam starosta Reinhold Macho, Furth im Wald

Smíření mezi Českem a Bavorskem bylo životním dílem starsoty Furtku, který zemřel příliš předčasně.
Právě proto, že rodina Reinholda Macha pocházela z druhé strany hranice a on sám se ještě narodil v Čechách, existoval pro něj za jeho života pouze jediný cíl: smíření mezi lidmi přenést přes hroby ideologie a nenávisti! Sstarosta Furthu náhle zemřel 8.září 2005 ve věku 63 let, aniž by se musel podbízet s oblibou, naopak byl připraven za své přesvědčení tvrdě bojovat. Přestože již v 18 letech vstoupil do CSU a angažoval se v nejrůznějších výborech, nepatřil Macho nikdy ke stranickým bojovníkům. Mnohem více mu vždy šlo o rozvoj jeho rodného kraje a nezřídka se přitom často obouval do vlastních členů. Furth im Wald nebyl pro Macha pouhým druhým domovem, tomuto městu obětoval vše. Přátelé a obchodní partneři by jistě mohli vyjmenovat celou řadu projektů, na kterých se Reinhold Macho podílel, nevzdal je a v neposlední řadě je často prosadil. Po pravdě ale bojoval o zásadní věc. V těžkých dobách před otevřením evropských hranic, právě jako obyvatel Furthu nepolevoval v utváření kontaktů se sousedy, které považoval za životně důležitý prvek. Koneckonců, což opakovaně zdůrazňoval, obsahoval tento cíl sám název města. Furth – brod znamená průchod z jedné země do druhé, od jednoho národa ke druhému. „Pokud to nebudeme dělat my, tady, ztratí město brzo na významu“ zdůrazňoval. „Furtská past“, a to starosta Macho neustále připomínal, se právě nejhlubším bodem sousedských vztahů mezi Čechy a Bavory stala charakteristickou: pro více jak 750.000 odsunutých byl Furth im Wald první stanicí na cestě k novému domovu. Přesto právě odtud, a pod vlivem takových osobností jako byl Max Fischer, „skrytý ministr zahraničních věcí“, přednosta okresního úřadu Ernst Girmindl a mladý Reinhold Macho, již brzo vznikala první partnerství na druhou stranu a pevná víra, starat se v pravém smyslu slova o obě strany. Již v roce 1987 inicioval Macho „Dny ČSSR“ s vyslancem pražského režimu jako hostem. „Na vlastní kůži“ potom přirozeně prožíval Macho a jeho obyvatelé Furthu otevření hranice v roce 1989. Jako odkaz budoucím generacím chtěl dlouholetý starosta dát na srozuměnou, „že v našich archivech uchováváme také kousek ostnatého drátu“. Příliš často si ale uvědomoval, že si sousedé na tomto evropském propojení prostě nemohou dovolit pěstovat předsudky. Macho často před tímto pozadím varoval, zabránění podceňování vlivu velké politiky a malých každodenností na lidi: „Tato směs byla utvořena k rozpuštění strachu a nejistoty!“ „Chlapec uprchlík“ Reinhold Macho také neměl žádné porozumění pro to, když se po otevření hranice předváděli někteří západní Němci ve svých bourácích a blahosklonně „majetnicky“ předjížděli před bývalé domečky babiček a dědečků : „Sice porozumění, ale s ničivým účinkem!“ Sám Macho kladl raději důraz na jiné věci, spíše směrem „Fórum Východ-Západ“, kde se mu podařilo, že se stali přáteli nejen bezprostřední sousedé, ale prostřednictvím prominentních hostů, jako ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera nebo premiéra Václava Klause byla zároveň nadčasově nově definována role města Furth im Wald. Mostu, přechodu ve středu Evropy! Na tohoto starostu bychom neměli zapomenout. Gerd Otto, MZ Foto: Hostitel nade všechny hranice: Reinhold Macho (vlevo) při posledním setkání s ministrem hospodářství Wolfgangem Clementem.