Hornofalcký dialekt je češtině bližší, než si mnozí lidé myslí

Harald Bäumler ví, o čem mluví. Jeho přítelkyně pochází z Čech. Již čtyři roky se proto učí česky. Říká: “Tak jak se to v moderní němčině hemží samými anglikanismy, je v hornofalckém nářečí zastoupena čeština”. Začíná to již názvy míst. Perschen (u Nabburgu)je například pravděpodobně odvozeno od českého “prší”, což označuje místo v řece, kde voda pění a stříká. Perschen leží jak je známo v “Naabdolu” – “Dol” kmen hornofalckého a českého slova pro Tal, jsou téměř identické. A tak jméno místa “Döllnitz” ukazuje na mělkou kotlinu v krajině, česky řečeno “dolík” nebo “údolí”. “Po staletí ovlivňovala česká kultura bavorskou a obráceně. Je přirozené, že mnohé z toho zůstalo”, vysvětluje Amberčan, který se stal v posledních čtyřech letech odborníkem na hornofalcko české svazky. Jeden příklad z dávno uplynulých dnů: Amberský Zimní král – byl alespoň na krátkou dobu také českým králem. Muzikanti z Chebska, Mariánských lázní a Klatov táhli s dudy a klarinety převážně hornofalckými hospodami. Z Čech ale nepochází jen muzika, z Čech pochází také slovo “Stodl”. To je hornofalcká forma českého “stodola”, ekvivalentní výraz pro německou “Scheune” nebo “Tenne”. Také české slovo “dráždit” je v Horní Falci široce zastoupeno. Kdo ještě mluví dialektem, najde ho ve svém slovníku jako “trazn” pro spisovné výrazy “trietzen”, “hänseln” nebo “piesaken”. Komu z Horní Falce se to již jendou nestalo: Najede svým autem na sloup osvětlení a lamentuje nad promáčklou karoserií “Dellackn”. “Delle” v karoserii – je “čechismus”, pocházející od slova “důlek”. “Dizl” nebo “Duzl” jsou dokonce známé jen v Horním Bavorsku. Strká se dětem do úst a ve spisovné němčině znamená “Schnuller”: Jeho kořeny leží právě tak v Čechách: “Duzl” pochází od “dudlík”, s nímž Češi obvykle uklidňují své děti. A co dělají mimina s “Duzlem”? Ony ho “zuzln” – tedy česky “cucají”, což je český výraz pro německé “saugen”. Jedno z nejhezčích slov z Čech, které zdomácnělo v němčině je slovo “Bussl”, které pochází z českého “pusa”, což neznamená nic jiného než Mund (ústa). Když hornofalčtí “bussln”, tak se nelíbají, nýbrž se spíše “mündeln”. Harald Bäumler to se svou přítelkyní také občas dělá. Ta mimo jiné mluví raději hornofalcky, než spisovnou němčinou. Harald Bäumler je odborník na hornofalcko – české vztahy: Amberčan chodí 4 roky s hezkou Češkou, naučil se česky a zjistil, že mateřština jeho přítelkyně je velmi podobná hornofalckému dialektu. Jazyková příbuznost: Příklady hornofalckých výrazů, jejichž kořeny jsou pravděpodobně v češtině (neúplný výčet): německy hornofalcky česky Glatze Blaschn pleš Küsschen Bussl pusa Delle Dellackn důlek Tal Dol dolík / údolí Schnuller Duzl dudlík Brechbude Kaluppn chalupa husten kutzn kuckat Scheune Stodl stodola trietzen tratzn dráždit Přízvuk je u českých slov (téměř) vždy na první slabice. “Š” se vyslovuje jako “sch”, “Č” jako “Tsch” a “C” (bez háčku) jako “Z”. České “Z” by mělo znít jako znělé “S”, “Ž” jako znělé “sch”.