Jak Češi vidí své německé sousedy … Studie o obrázku Německa

“Neexistuje typicky česká kultura nebo typicky německá, ale pouze představa o nich”, říká Lenk. Kultura podle něj není “jednotvárný blok”, ale komplexní systém , který je ovlivňován životním prostředím, povoláním nebo věkem lidí. Bavorsko a Česko mají například v oblasti jídla a pití více společného než Bavorsko a Severní Německo. I hudební kultura spojuje lidi napříč oběma zeměmi: Robbie Williams je u mladých v Česku stejně oblíbený jako tady u nás”. Jazyk – velká překážka Navzdory takovýmto poobnostem stojí mezi oběma národy ale stále ještě zdánlivě nepřekonatelná překážka: jazyk a komunikace v dalším smyslu. “Češi mluví raději o věci než o zúčastněných aktérech.” Označí-li Němci věci pravým jménem, může se to v Čechách zdát nezdvořilé. Příklad: Na otázku německého obchodního partnera “Uděláte to pro mě ?”, stěží v Čechách někdo odpoví strohým “Ne”. Pravděpodobnější je odpověï: “Pokusím se”. Jak se z toho poučíme ? Carsten Lenk: “Němci by měli být vnímavější při naslouchání podtónům a Češi by měli hovořit jasněji”. Uctivá oslovení I v menších formálních záležitostech jsou mezi Němci a Čechy rozdíly. Například při používání oslovení. “Titul a postavení hrají v Čechách stále ještě velkou roli”, tvrdí Lenk. Oslovení jako “Pane magistr” nebo “Pane inženýre” jsou zcela běžná, stejně jako rozlišování mezi “paní” a “slečnou”. “Zde člověk ještě cítí tradici c. k. monarchie. V socialistickém Československu si dávala na čas vlna oslovování zájmenem “ty” , která se v 70. letech přehnala přes Německo. Děti ve školách v Čechách stále ještě oslovují učitele “pane učiteli” a např. fotbalového trenéra uctivým “pane trenére”. Při jedné tvůrčí dílně s Čechy a Němci o tomto tématu bylo důležitým poznatkem, že se stále více přibližují komunikační standardy, vysvětluje Lenk. A že je důležité, hovořit s Čechy místo hovořit o nich. “V každém případě dělají Němci i Češi dobře, když se navzájem posuzují s respektem a citlivě reagují na příslušnou situaci během rozhovoru.”