Kulturní a cyklistický zájezd – Novohradské hory a údolí Lužnice

O tom, že tento formát je stále velmi oblíbený, svědčí velký zájem. Cesta byla rychle vyprodána, zejména proto, že počet účastníků je z důvodu omezené kapacity omezen na 25 kol, resp. 25 osob.

Novohradské hory se rozkládají podél hranice mezi Českem, Horním a Dolním Rakouskem. Oblast je spíše kopcovitá než horská, téměř žádný vrchol nepřesahuje hranici 1000 metrů.

Vzhledem k tomu, že přibližně pět kilometrů široký pás podél bývalé železné opony byl od poválečného období do roku 1990 uzavřenou oblastí, zůstala v velké části regionu zachována nedotčená příroda. Významným rozdílem oproti sousednímu Šumavu je absence turistické infrastruktury. Je zde jen málo hotelů a žádná železnice, je to oblast pro milovníky přírody.

Kulturní a cyklistické toulky připravil a doprovázel Dr. Mikuláš Zvánovec, kterého většina účastníků zájezdu již dobře znala z předchozích cyklistických túr. Mikuláš označil Gratzener Bergland za „krajinu svého srdce“, protože zde strávil část svého dětství. Jak se dalo očekávat, Míkuláš nás opět suverénně a s velkým nasazením provázel celou cestou a poskytl nám spoustu informací o zemi a jejích obyvatelích.

Po příjezdu přes Plzeň, Písek a České Budějovice jsme konečně mohli vyrazit v rakouském Waldviertelu, nedaleko Karlstiftu. Právě včas na start se ukázalo slunce – a tak to mělo zůstat i v následujících dnech!

Již po krátké cestě jsme dorazili k hranicím. Před překročením hranic jsme udělali první zastávku u památní kapličky Buchers. Kaple byla z iniciativy vysídlenců z tehdejšího československého území sousední obce Buchers a byla vysvěcena v roce 1984.

Na bývalou vesnici Pohoří na Šumavě (Buchers im Böhmerwald) dnes připomíná pouze částečně zřícený kostel. Na konci druhé světové války mělo Buchers asi 1 000 obyvatel. Vzhledem k poloze u Železné opony byla německá část po druhé světové válce vysídlena. Blízkost hranic se nakonec stala osudnou pro tuto vesnici, stejně jako pro nespočet dalších míst. Od politického převratu v letech 1989/90 dochází k opatrnému znovuosídlování.

Cesta vedla malebnou a nedotčenou přírodou přes Benešov nad Černou (Beneschau) až do Kaplice, kde skončila první etapa cyklistického výletu, ale ne bez předchozího odbočení v Benešově k památníku Adalberta Stiftera (údajně zde velký básník Šumavy trávil letní měsíce). Pro připomenutí: během Kulturní a cyklistické túry 2023 jsme navštívili Stifterův rodný dům v Horní Plané.

Pro ubytování v Budějovicích se organizační tým CeBB pod vedením Susanne Setzerové rozhodl pro osvědčený Hotel Budweis, atraktivní budovu, která vznikla z bývalého mlýna na řece Vltavě (tok Vltavy byl později přesunut).

Druhá etapa začala 28. srpna 2025 u Hojné Vody (Heilbrunn). Mikuláš označil toto místo za formativní pro své dětství: zde bydlela jeho babička a v 90. letech se zde ještě hodně mluvilo o Železné oponě.

Z dálky dominujeNovohradským horám poutní kostel P. Marie Těšitelky v Dobré Vodě (Brünnl). Člověk si klade otázku, co je působivější: pohled na kostel z dálky nebo výhled z kostela na okolní lesy a pole. Barokní klenot, který byl částečně v dezolátním stavu, byl v letech 2011 až 2015 kompletně zrekonstruován a restaurován. Pod hlavním schodištěm kostela zurčí pramen, který dal osadě jméno: Dobrá voda. Voda má údajně léčivé účinky – a dokonce omlazuje. Proto se pilně plní do lahví …

V kapli v Dlouhé Stropnici (Langstrobnitz) vypráví stálá výstava s názvem „Společné kořeny – společná budoucnost“ historii regionu. Mikuláš upozornil zejména na rodáka z Dlouhé Stropnice Wenzela Jaksche, který se v poválečném Německu jako sociálně demokratický politik, předseda Svazu vyhnanců a místopředseda Sudetendeutsche Landsmannschaft zasazoval o zájmy Sudetských Němců vyhnaných ze své vlasti.

Po krátké zastávce na hradě Cuknštein jsme pokračovali do romantického Terčino údolí, krajinářského parku založeného rodem Buquoyů v 18. století s Wenzelsbadem a umělým vodopádem. Rod Buquoyů přišel do Čech z Francie v průběhu třicetileté války, získal zde majetek a politický a kulturní vliv.

Nové Hrady jsou klidným místem, kde se dochovalo několik nádherných staveb z dřívějších dob, jako například renesanční radnice na náměstí. Město leží na hranicích s Rakouskem a dnes je také označováno jako „město bez hranic“. Jako sídlo rodu Buquoyů je Gratzen úzce spjat s tímto šlechtickým rodem. Po povinné zastávce ve vnitřním dvoře hradu Nové Hrady jsme poobědvali v zrekonstruovaném mlýně Zevl u místního piva „Zevlák“.

Odpoledne jsme nejprve zamířili do rakouského Waldviertelu do Gmündu. Cyklostezka Euro-Velo 13 (Iron-Curtain-Trail) vede podél bývalé železné opony, která byla smrtící hranicí i směrem k Rakousku. U hraničního přechodu Nové Hrady jsou v malé expozici zachovány některé pozůstatky bývalých hraničních opevnění, např. silniční závory ve formě španělských jezdců a dvouřadý ostnatý drát (včetně elektrifikované verze s izolátory, která se používala do roku 1965). Je to tísnivé místo, o kterém generace narozené po politických změnách v letech 1989/90 často ani nevědí, že hranice v této podobě vůbec existovala.

Trasa vedla podél toku řeky Lužnice až do Weitry (Vitoraz), kde denní etapa skončila na náměstí před radnicí. Weitra se označuje za nejstarší pivovarské město Rakouska.

Během jihočeského večera v pivní zahrádce restaurace „Kozlovna“ došlo k setkání se skupinou Leťáci z Kameného Ujezdu, kterou již účastníci znali z kulturní cesty 2023 a která nadchla svou náladovou hudbou – skutečný kousek regionální hudební kultury!

Pohádkový zámek Červená Lhota (vodní zámek Rotlhota) byl výchozím bodem třetí etapy na kole. Motiv jako z pohlednice: tento bonbónově červený klenot uprostřed zeleně lze bez nadsázky označit za jeden z nejmalebnějších zámků v Evropě. Není snad cestovního průvodce, ve kterém by nebyl uveden. Škoda jen, že v srpnu 2025 byla okolní voda téměř úplně vypuštěna.

Trasa dále vedla podél řeky Lainsitz přes městečka Sobešlav (Sobieslau) a Planá nad Lužnicí (Plan), přičemž druhé z nich bylo známým letoviskem. Před sto lety zde trávil léto Franz Kafka. U domu, ve kterém světově proslulý spisovatel pracoval na svém románu „Zámek“, jsme se krátce zastavili. Mikuláš vyprávěl o sympoziu, které inicioval v roce 2024 v Budějovicích a na kterém byla osvětlena role jižních Čech v životě spisovatele.

Uprostřed přírodního parku v Sezimově Ústí (Alttabor) se nachází rodinná vila druhého československého prezidenta Dr. Edvarda Beneše, která se po jeho zvolení v roce 1935 stala prezidentskou rezidencí. Nedaleko vily se nachází také hrobka manželů Benešových. Beneš byl po skončení války v roce 1946 znovu zvolen prezidentem Československa. V tomto roce vydal Benešovy dekrety, které byly později pojmenovány po něm a které vedly k vyhnání německy mluvícího obyvatelstva.

Cíl dnešního dne, Tábor, je neoddělitelně spjat s husitským hnutím. Staré jádro města s klikatými uličkami a nízkými měšťanskými domy je velmi půvabné. Nestává se často, že by město ve střední Evropě neslo biblické jméno. Výjimkou je Tábor, pojmenovaný podle hory Tábor u Nazaretu. Jeho zakladatelé, stoupenci českého husitského reformního hnutí, jej vybudovali s odhodláním vytvořit novou komunitu, která odmítala lidské zákony a byla řízena pouze Božím zákonem.

Závěrečná etapa 30. srpna 2025 začala u rozhledny na Libíně, v málo známé a téměř nedotčené lesní krajině. Příjemný sjezd z 1096 m vysokého Libína vedl nejprve krásným předhůřím Šumavy do Záblatí (Bad Gründschädel), rodiště Johanny Mugrauerové, známé jako „slavice Šumavy“ (+1940). Pamětní deska na hřbitovní zdi připomíná zpěvačku, která vystupovala ve velkých evropských operních domech a v Metropolitní opeře v New Yorku.

Než bylo dosaženo důstojného cíle letošní kulturní a cyklistické túry, města Prachatice, byla ještě udělána zastávka v Husinci. Toto místo je především cílem historiků a teologů. Právě zde se totiž kolem roku 1370 narodil Jan Hus. V jeho rodném domě se nachází památník na počest českého církevního reformátora. Hus požadoval již 100 let před Martinem Lutherem, aby se církev vzdala majetku a světské moci. Jeho upálení na koncilu v Kostnici mělo v Čechách dopad jako signál a nakonec vedlo k husitským válkám.

Díky obchodu se solí na Zlaté stezce má Prachatice památkově chráněné staré město, ve kterém se o nejlepší místa ucházejí půvabné renesanční budovy. Centrem města je náměstí, které se pyšně nazývá Velké náměstí. V pivovaru Prachatice jsme zakončili čtyřdenní kulturní a cyklistickou túru.

Závěr:

Čtyři dny, mnoho kilometrů a nespočetné množství dojmů – 11. kulturní a cyklistický výlet CeBB nadchl všechny účastníky. Sportovní výzva, zážitky v přírodě, hudba a kultura – to byla přesně ta správná kombinace.

Než jsme se vydali na cestu zpět do Horní Falce, poděkovala Susanne Setzer Mikulášovi za vedení zájezdu srdečnými slovy a dárkem. Neméně srdečně poděkovala Irene Träxler, 2. předsedkyně sdružení Bavaria Bohemia e. V., Susanne Setzer za její neúnavné úsilí v oblasti kulturních a cyklistických zájezdů.

Ačkoli čtyřdenní cyklistický výlet proběhl bez nehod a poruch, neskončil zcela bez dobrodružství. V autobuse se stalo něco neuvěřitelného: jeden z účastníků výletu musel necelou půl hodinu nedobrovolně setrvat v autobusové toaletě, než ho řidič autobusu Christian vysvobodil z jeho nepříjemné situace. Dotčený to vzal s humorem a znovu nabytou svobodu bez váhání oslavil: Becherovkou se připilo jak na záchranu z nouze, tak na úspěšný výlet.

Na zdraví – a na další kulturní a cyklistický výlet!

Od Alfonse a Renate Zislerových, Schwandorf