Kulturní a cyklistický zájezd na Českomoravskou vrchovinu

Jak všichni víme, konec jedné cesty znamená začátek další. Začněme tedy ohlédnutím zpět: Na konci Kulturně-cyklistického putování Národním parkem Šumava v roce 2023 náš osvědčený průvodce Dr. Mikuláš Zvánovec naznačil, že pro 10. ročník Kulturně-cyklistického putování, které pořádá Centrum Bavaria Bohemia (CeBB) a spolek Bavaria Bohemia e. V., vymyslí něco speciálního. Pro jubilejní zájezd ve dnech 24. až 28. srpna 2024 padla volba na Českomoravskou vrchovinu.

Českomoravská vrchovina, která dosahuje výšky přes 800 metrů, odděluje jižní Čechy od jižní Moravy. Malebný kraj mezi Prahou a Brnem je známý svými kopci, hustými lesy a bohatou historií. Kombinace cykloturistiky a kulturních zajímavostí slibovala pestré a inspirativní zážitky.

1. den / sobota, 24. srpna 2024
Po brzkém startu v Horní Falci a několikahodinové cestě se vydáváme vstříc našemu dobrodružství a první denní etapě startující v Telecí. Zájezd opět vedl Dr. Mikuláš Zvánovec. Hned první stoupání bylo trochu namáhavé, ale bylo odměněno nádherným výhledem na město Polička.

V Poličce jsme měli možnost navštívit kostel svatého Jakuba, v jehož věži se v roce 1890 narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů (i když z oblasti kolem česko-moravského pomezí pocházejí další dva slavní skladatelé z této země, Gustav Mahler a Bedřich Smetana). Slavnost na Palackého náměstí se žlutou klasicistní radnicí dala hned na začátku cyklistického putování jasně najevo, že naši čeští sousedé v oslavách za Němci nijak nezaostávají.

Celodenní výlet skončil po téměř 40 kilometrech v Litomyšli (Leitomischl). Litomyšl je jedno z nejkrásnějších městeček v zemi. Narodil se zde Bedřich Smetana a zdejší zámek je ukázkovým příkladem renesanční architektury, zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Posledními šlechtickými majiteli zámku byli Thurn a Taxis (do roku 1945). Samotný zámek je pastvou pro oči. Nejpůsobivějším prvkem je nádherná výzdoba fasády s přibližně 8000 různými ornamentálními sgrafity.

V bývalém pivovaru naproti hradu se v roce 1824 narodil Bedřich Smetana. Malá expozice v bývalém třípokojovém bytě rodiny vzdává hold velkému skladateli. Vystaven je zde mimo jiné klavír mladého Smetany.

Je pochopitelné, že Litomyšl se ráda zdobí přívlastkem „Smetanovo město“. Dobrých 500 metrů dlouhé hlavní náměstí, na kterém samozřejmě nechybí mariánský sloup, kašna a Smetanův pomník, lemují převážně pozdně barokní a neoklasicistní fasády s krásnými podloubími.

Čas do odjezdu do hotelu ve Sněžném jsme využili k vítané přestávce na kávu a při večeři ve stejnojmenném hotelu jsme se mohli seznámit s jedním z českých gastronomických standardů – svíčkovou na smetaně s houskovými knedlíky. Další „národní jídla“ měla následovat v průběhu několika následujících dnů, ke každému z nich byla jako předkrm podávána polévka.

Vydařený začátek!

2. den / neděle, 23. srpna 2024
Padesátikilometrová trasa začínala u Karlova, nedaleko rekreačního jezera Velké Dářko. Asi po půl hodině dorazila skupina ke Kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, další památce UNESCO. Fascinující poutní kostel je mistrovským architektonickým dílem Giovanniho Santiniho.

Johann Blasius Santini Aichel, známější jako Giovanni Santini, se narodil v Praze v roce 1677 a měl italské kořeny. Aichel kombinoval gotické a barokní prvky a zanechal po sobě jedinečný architektonický styl, který je dnes označován jako barokní gotika.

Dojem potřebuje vyjádření. Během komentované prohlídky jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o symbolice kostela, která je úzce spjata s nepomuckou legendou. Kostel má půdorys pěticípé hvězdy, z níž vystupuje pět malých oválných kaplí. Pět kapliček symbolizuje jednak pět Kristových ran, jednak pět hvězd, které se údajně rozzářily kolem Nepomukovy hlavy při pádu z mostu. Motivy „jazyka“ a „hvězd“ se opakují ve výzdobě uvnitř kostela: nad kazatelnou, na stropě, v bočních kaplích atd.

Po přestávce na oběd ve Žďáru jsme pokračovali podél Sázavy do Havlíčkova Brodu. Cestou jsme minuli jezdecký pomník v Přibyslavi Janu Žižkovi, pravděpodobně nejslavnějšímu husitskému vojevůdci. Žižka již v roce 1420 porazil na pražském vrchu Vítkově císařské křižácké vojsko a dodnes je uctíván. Podle našeho průvodce Mikuláše „jednooký“ zemřel nedaleko Přibyslavi v roce 1424 – Žížka však nezemřel v boji, ale pravděpodobně podlehl zánětu.

Rušné centrum Havlíčkova Brodu má malebné tržiště s morovým sloupem. Ze staré radnice shlíží kostlivec s kosou na barevné fasády opravených měšťanských domů. Bývalý Deutsch-Brod byl po druhé světové válce přejmenován po novináři, spisovateli a volnomyšlenkáři Karlu Havlíčkovi Borovském.

Do Lipnice nad Sázavou jsme se vydali autobusem. V roce 1923 zde zemřel nejslavnější český bohém, spisovatel Jaroslav Hašek. Dva roky před jeho smrtí vyšlo první vydání sešitku „Dobrodružství dobrého vojáka Švejka“. Ten se později stal zdaleka nejúspěšnějším českým románem a sám dobrý voják, prostý člověk z lidu, ale rošťák, se vyšvihl mezi nesmrtelné postavy světové literatury. Pod mohutnou hradní zříceninou se nachází Haškův památník a naproti Haškův pomník. Před návratem do hotelu nás čekalo ještě několik hospůdek, kde jsme završili denní etapu.

3. den / pondělí 26. srpna 2024
Dnešní 65 km dlouhá trasa byla nejdelší na pětidenním kulturně-cyklistickém zájezdu. Začali jsme v hotelu ve Sněžném. Člověk si skoro mohl představit, že se ocitl ve známém hornofalckém prostředí, protože trasa kopírovala tok řeky Schwarzach – až na to, že řeka se v místním jazyce jmenuje Svratka.

Česká republika je zemí hradů a tvrzí. Před jízdou na kole po dobře udržované cyklostezce stinným lesem podél Vírské přehrady byla „zabrána“ zřícenina hradu Dalečín, ale brzy měl následovat ještě větší hrad. Podél přehrady bylo několik krásných vyhlídkových míst, která vybízela ke krátkým zastávkám, mimo jiné u paty přehradní zdi, kde koncern E.ON vyrábí elektřinu z vodní energie.

Věže, cimbuří, hradby a brány: Hrad Pernštejn je ztělesněním rytířského hradu a ne nadarmo byl často využíván jako filmová kulisa („Princezna na hrášku“, „Nosferatu – Fantom noci“, „Luther“ a mnoho dalších). Mikuláš uměl vyprávět také příběh o legendární bílé paní, která bloudí klikatými hradními chodbami. Bohužel byl hradní areál uzavřen – bylo pondělí – a tak jsme se museli spokojit s pohledem zvenčí na nejkrásnější, největší a nejvýznamnější hrad na Moravě.

Na závěr dne čekala na cyklisty poslední zajímavost v podobě Kláštera Porta Coeli (Nebeská brána) nedaleko městečka Tišnov. Klášter je jediným dosud fungujícím cisterciáckým klášterem v České republice. Byl založen v roce 1233 Konstancií Uherskou. Své jméno Porta coeli nedostal náhodou: okrasou klášterního kostela je nádherný hlavní portál s mimořádně mistrnými kamenickými pracemi. Uprostřed tympanonu trůní Ježíš, pod ním jsou vidět apoštolové a zakladatel kláštera. Jak portál, tak interiér kostela nám byly vysvětleny během krátké komentované prohlídky.

Ke klášteru obvykle patří i podnik, a tak bylo jen logické, že dnešní prohlídka byla zakončena v klášterním pivovaru českou základní potravinou č. 1 – požitek za atraktivních podmínek!

4. den / úterý, 27. srpna 2024
Po snídani nastal čas rozloučit se s hotelem ve Sněžném, kde jsme byli vůbec první německou skupinou. Autobus nás odvezl nedaleko Žďárné na start závěrečné 46kilometrové etapy Moravským krasem.

Protože skupina projevila zájem o češtinu, využil Mikuláš cestu k vysvětlení některých zvláštností svého mateřského jazyka. Kdo se nikdy neučil žádný slovanský jazyk, bude mít s češtinou potíže. Kapitolu o gramatice raději vůbec neotvírejte. Sedm pádů – sedm nástrah! Slova, která se obejdou zcela bez samohlásek, jsou odsouzena ke koktání. Pro zastrašující demonstrační účely můžete dokonce sestavit celé nesmyslné věty bez samohlásek: „Strč prst skrz krk!”
Výslovnost ř je téměř nemožná – r a sch by měly vyjít z úst současně: „Tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných stříkaček střikalo přes tři tisíce tři sta třicet tři stříbrných střech” Příjemnou zábavu při cvičení!

Moravský kras je jedním z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších regionů v České republice. Řeky a potoky se tu jednoduše ztrácejí v zemi a znovu se objevují jinde, proložené soutěskami a jeskyněmi jako stvořenými pro fantasy filmy.

Stejně jako všechny krasové krajiny i Moravský kras vznikl erozí a korozí vápence v průběhu milionů let. Cesta sluncem zalitým lesem podél říčky Punkvy kolem bizarních skalních útvarů, jako je například Čertova brána, působila pohádkově a zanechala v nás trvalý dojem. Výlet jsme zakončili v moravské metropoli Brně.

Večer se o příjemné zakončení dne postarala tříčlenná kapela RADOŠOV se svou cimbálovou muzikou, česky nazývanou „cimbálovka“, která se hraje především na Moravském Slovácku. Zvláštní pozornost vzbudil cimbál, obdoba německého Hackbrettu lichoběžníkového tvaru stojící na čtyřech nohách a rozeznívaný údery paliček. Již po několika taktech se prolomily ledy a publikum zpívalo, pohupovalo se a tančilo. Někteří dokonce tvrdili, že to byl vrchol celého zájezdu.

5. den / Středa, 28. srpna 2024
Brno je často označováno jako „Paříž Moravy“, „kráska ve stínu Prahy“ nebo „Malá Vídeň“. Brno je historickým a kulturním centrem Moravy a druhým největším městem v zemi. Za posledních 20 let prošlo město obrovskou proměnou. Velkolepé fasády září v nové nádheře, byly úspěšně zastavěny brownfieldy a slyšíme zde nejrůznější jazyky.

Téměř dvouhodinová procházka starým městem v dopoledních hodinách posledního dne cesty byla zážitkem plným historie, kultury a živé atmosféry. K zajímavým místům patřila Stará radnice, Zelný trh, Katedrála svatého Petra a Pavla s pozoruhodnými věžemi, kapucínská krypta a Náměstí svobody.

Náš průvodce městem měl ke všem památkám připravený výklad. Na Staré radnici nám například Petr vyprávěl legendu o brněnském drakovi a brněnském kole (ve skutečnosti visí v bráně vedle kola krokodýl) a v kapucínském kostele nám pověděl o jedné z nejvýznamnějších brněnských osobností, pandurském vůdci Franzi von der Trenckovi, který je pohřben v kapucínské kryptě a každoročně se připomíná hrou pod širým nebem ve Waldmünchenu.

Oddechový čas do zpáteční cesty jsme využili k zastávce v některé z četných kaváren či restaurací a dokonale tak završili pětidenní kulturně-cyklistický zájezd s nezapomenutelnými dojmy.

Závěr
Mikuláš nesliboval přehnaně mnoho. Jubilejní kulturně-cyklistický zájezd 2024 byl něčím výjimečný. Českomoravská vrchovina nás fyzicky vyzvala, ale nepřetížila a nadchla svou rozmanitostí a kulturními poklady. A i občasné uzavírky a odklony související s dopravními pracemi měly své zvláštní kouzlo.

Těšíme se na další zájezd a na nové zážitky, které nás čekají.

Zasloužené poděkování patří týmu průvodců pod vedením Susanne Setzer a Mikuláši Zvánovcovi za organizaci a doprovod zájezdu, řidiči autobusu Christianovi, který nás bezpečně dovezl na Moravu a zpět, Matthiasi Eickhoffovi, který několikrát zajistil bezpečné přejezdy silnic tím, že odvážně „reguloval dopravu“, a v neposlední řadě celé skupině cyklistů, kteří z této akce udělali harmonický společný zážitek.

Mikuláš zakončil akci zdařilým shrnutím trasy v německé rýmované podobě:

„Zur Jubiläumsreise in höhere Spähren,
zu sehen die Orte in Böhmen und Mähren.
Ich kann’s net glauben, now it is official,
wir strampeln zu Smetana nach Leitomischl.
Mit leichter Hand und fast ohne Druck,
bestaunen wir die Kirche des heiligen Nepomuk.
In der böhmisch-mährischen Höhe,
da gibt es viele Quellen –
wir erkunden die Flüsse entlang der Baustellen.
Im Schnitt 20 Kilometer und 25 Grad,
Höhlen, Burgen, der brave Soldat,
Talsperren, Schotterwege – und jetzt kommt die These
wären ja nix ohne panierten Käse.”