Z Waldsassenu do Neualbenreuthu

Pondělí 8. 7. 2024
Po noci v klášterním lese za lesní kaplí pokračujeme do Maiersreuthu. Když vyjdeme z lesa, čeká nás nádherné panorama. Bělostně modrá obloha, zlatá pole a modré hory v dálce. Česká republika nás láká.

Brzy dorazíme do Maiersreuthu. Tam se nachází fantastický umělecký projekt: BADEHAUS. Právě jsme dorazili do malebné vesničky a já oslovuji prvního člověka, který mi padne do oka. Představuje se jako Petra a je členkou uměleckého projektu BADEHAUS MAIERSREUTH e.V.! Samozřejmě zná umělkyni Susanne Neumannovou, 1. předsedkyni. S jejím svolením smíme navštívit umělecký projekt a starou školu, která je také jeho součástí. Ta je krásně zrekonstruovaná a nyní slouží jako rezidence umělců. Umělci se tam mohou za nízké náklady uchýlit a pracovat.

Poté se noříme do BADEHAUSU. Rychle nafukuji plážový míč, protančím se vzdušným bazénem a zjišťuji, co všechno je BADEHAUS je. Zde se můžete do projektu ponořit: http://www.badehaus-maiersreuth.de

Pokračujeme do malebné vesničky Neualbenreuth. Hned po příjezdu si městečko s hrázděnými domy Chebska zamilujeme. Rozhodně stojí za návštěvu, a to nejen kvůli Sibyllenbadu, magnetu regionu. Po občerstvení ve vesnickém obchůdku se vydáváme do kempu a už se těšíme na sprchu, když se z výběhu vyřítí hřebec a divokým cvalem prchá. Chudák zvíře zpanikařilo. Všechno dobře dopadne. Chytrý kůň spěchá domů a my si vychutnáváme šumivé nápoje. Ubytováváme se na dvě noci.

Mé dnešní české slovo: les

Úterý 9. 7. 2024
S lehkými zavazadly se dnes vydáváme na dlouhý okruh po Neualbenreuthu. Naše první zastávka, ztracené místo. Dozvěděli jsme se, že za Sibyllenbadem se nachází bizarní zřícenina, ukrytá v malém lesíku. Jedná se o neúspěšný pokus o lázně z roku 1971 a celý příběh lázeňského provozu je kuriózní a ošemetný. Pokud chcete vědět víc, zajděte tam, podívejte se a zeptejte se.

Naším dalším cílem je Hardeck s láskyplně zrekonstruovaným hradem. Kdysi zde sídlil opat z Waldsassenu. Jeho historie sahá více než 1000 let zpátky. Více se o tom dočtete v knize, kterou se chystám napsat o naší cestě, a na webových stránkách hradu: http://www.schloss-hardeck.de

Co je však důležitější, měli jsme tu čest setkat se se současnými majiteli hradu. Sympatičtí manželé Söllnerovi, učitelé v důchodu, nás provedli po úctyhodných hradbách i kolem nich. Udělají si čas na naše otázky a mají nám co říct.

Na jejich doporučení je naší další zastávkou Eisenbühl, vyhaslý sopečný komín. Ten už je v České republice, a tak poprvé překračujeme hranice. Informační tabule v češtině a němčině poskytuje informace o geologii Eisenbühlu. Odbočíme vlevo na malou pěšinu a dojdeme k vyhaslému vývěru, kouzelnému místu.

Další cíl dne: Dyleň / Tillenberg. Se svými 939 metry je nejvyšší nadmořskou výškou v regionu. Čeká nás 9 km a 200 výškových metrů. Střídají se stinné lesní a prašné polní cesty. Začíná být horko a my se začínáme potit. Nakonec trasa strmě stoupá horským lesem. Svah pokrývá nespočet velkých mravenišť. Na rozcestí Neualbenreuth se rozhodujeme, že nebudeme pokračovat na vrchol. Na vrcholu by nás čekala jen ošklivá, oplocená radiostanice.

Po sestupu nás čeká malá asfaltová silnička. Voda nám došla a naše nohy jsou těžké. Díkybohu nás do Neualbenreuthu sveze místní ve svém starém hasičském autobusu VW. Vesnický obchod je naší záchranou. Čtyři prochladlí cyklisté. Na zdraví! Už jsou prázdné. Vracíme se ke stanu po známých cestách.

Mé dnešní české slovo: směr