Zemřel český diplomat František Černý

Marianne Allweiss, ARD Praha

Život Františka Černého je příkladem zlomů v českých dějinách 20. století – jeho životní dílo symbolizuje neúnavnou touhu po smíření s Německem.

Černý se narodil v roce 1931 v Praze ve měšťanské rodině s německými a českými kořeny. Mluvil oběma jazyky, ale zpočátku mu nebylo umožněno studovat. “Člověk jako já – s buržoazními kořeny – se musel nejprve osvědčit. Pak jsem si řekl, že poznám dělnickou třídu, a tak jsem strávil tři roky v továrně, vyučil jsem se soustružníkem,” ohlédl se jednou Černý za svým životem.

Novinář během Pražského jara
Černý byl nakonec přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a vystudoval německý jazyk a literaturu. Pražské jaro, politické tání v komunistickém Československu, zažil jako novinář v Českém rozhlase v zahraničí. Mimo jiné referoval o legendární Kafkově konferenci na zámku Liblice v roce 1963.

“Byly to nádherné časy. Doba nových začátků, kdy člověk jako novinář každý den dosáhl malého úspěchu tím, že mohl do programu zařadit něco, co před týdnem nebylo možné,” vzpomínal Černý v jednom z rozhovorů.

Úzké kontakty s disidenty
Tyto časy však skončily, když vojska Varšavské smlouvy v roce 1968 brutálně ukončila sen o socialismu s lidskou tváří a obsadila zemi. Černý přišel o práci novináře. “Tehdy jsem jako zvlášť nebezpečný kontrarevolucionář musel z rozhlasu odejít. A pak jsem byl skoro dvacet let učitelem němčiny.”

Černý se vzepřel omezením tvrdého normalizačního režimu a nikdy nevstoupil do komunistické strany. Místo toho udržoval úzké kontakty s disidenty soustředěnými kolem Václava Havla a Jiřího Dienstbiera. Sametová revoluce v roce 1989 znamenala také další obrat v Černého životě.

Sbližování jako životní téma
Černý se stal nestorem české diplomacie a jedním z nejznámějších velvyslanců nejprve v Bonnu a později v Berlíně. Vždy přátelský a vytrvalý se významně zasloužil o odbourání nepřátelství na obou stranách. Vždyť velvyslanec by měl podle Černého “využít svých prostředků k tomu, aby zprostředkoval co nejlepší dojem o své zemi”.

Pak jsem se především chtěl postarat o to, aby tyto dvě sousední země, které měly tak úzké a dlouholeté vztahy, mohly nějak pokročit. A to byl můj zájem.
Obrovský úkol vzhledem ke zločinům nacistického režimu na území dnešní České republiky a následnému odsunu Němců.

Svému životnímu dílu zůstal Černý věrný i po odchodu z diplomatických služeb: před 20 lety založil spolu se spisovatelkou Lenkou Reinerovou Pražský literární dům pro autory, píšící v německém jazyce. I ve vysokém věku byl Černý stále aktivním účastníkem česko-německého dialogu a velmi ceněným poradcem.

Zdroj: tagesschau.de