Osud na hranicích – vzpomínky dobových pamětníků

Vypravěči, příbuzní a posluchači z řad bývalých pohraničníků a historiků jsou dojati k slzám, když Kristýna Zimmerová a Ramona Hien, obě v závěrečné fázi studia, vyprávějí životní příběhy Elsy Markgrafové, narozené v české vesnici Dolní Huť (Unterhütten), a Antonína Hofmeistera, narozeného v Pasečnici (Paschnitz) u Babylonu.

Oba pamětníci – kteří vyrůstali nedaleko od sebe v období mezi dvěma světovými válkami – se o sobě dozvěděli až díky projektu “Fenomén Hranice – pamětníci pod lupou”, s kterým se zabývá Centrum Bavaria Bohemia (CeBB) v rámci projektu “Zelený pás”. Díky finanční podpoře z Česko-německého fondu budoucnosti dostali studenti z Bavorska a České republiky příležitost pátrat po stopách, vést rozhovory a zaznamenávat životní příběhy pod vedením renomované české organizace Post Bellum.

Vesnice již neexistují
Elsa Markgrafová, rozená Reimingerová, se narodila v červnu 1930 v Dolní Huti (Unterhütten), vesnici na české straně v těsné blízkosti hranic – bavorský Charlottenthal na druhé straně říčky Schwarzach byl na dohled. V roce jejího narození zde bylo evidováno 50 domů, 361 Němců, 21 Čechů a 3 cizinci (zdroj Wikipedia), což je typické pro vesnici se sudetoněmeckým obyvatelstvem. Ramona Hien ukazuje na mapě někdejší strukturu osídlení: Dolní Huť (Unterhütten), Horní huť (Oberhütten) a Hraničná (Paadorf) na české straně již neexistují; po druhé světové válce za komunistické vlády musely ustoupit zátarasům, minám a strážním věžím.

Vyrovnána sama se sebou
Tiše, s občasným náznakem úsměvu, sleduje Elsa Markgrafová v doprovodu svých dvou dětí Hermanna (nar. 1958) a Anity (1960) Ramonu Hienovou, studentku demokratických studií na univerzitě v Regensburgu, jak přemýšlí o svém životě. Tato spokojenost, tento pocit smíření se sebou samým, se jasně projevuje v diskusi, v níž je tázána, jak se cítí při pohledu zpět. Žádná zloba, pohled na nelehký, ale naplněný život vyvolává u všech v publiku největší respekt a obdiv. Zejména starosta Gerald Reiter, který se dokáže emočně vcítit, protože jeho kořeny z matčiny strany také pocházejí z Dolní Hutě, od “Kovářů” (Schmied), jak se domu říkalo.

Co charakterizovalo zejména život Elsy Markgrafové? Tato otázka byla středobodem výzkumu Ramony Hien, k němuž měla snadný přístup, neboť sama je s ní vzdáleně příbuzná. Skromný život v zemědělství. Dědeček a otec Martin Reimingerovi museli jako tesařští mistři tvrdě pracovat, aby své rodině zajistili střechu nad hlavou. Ve většině domů bylo krajkářství jediným způsobem obživy, často se začínalo v pět hodin ráno a pracovalo se dlouho do noci, zejména v zasněžených zimách: “Co jiného se dalo dělat, aby člověk alespoň s pár haléři denně vystačil?”

Devítiletá v době přesídlení
Když vypukla druhá světová válka, bylo Else devět let. Její otec zemřel v roce 1943 ve vojenské nemocnici a konec války si pamatuje díky bombardování nedalekého Schwarzachu Američany. V červenci 1946 obdržela dopis o přesídlení, ona a její matka byly v prvním transportu, sebou si mohly vzít maximálně 50 kilogramů osobních věcí. Z původního plánu návratu brzy sešlo. Odysea mezi různými místy trvala několik let, než Elsa s matkou našly útočiště u příbuzných v Charlottenthalu. Při hledání práce se vydala dál, aby pracovala jako služebná. V roce 1951 se pak vrátila zpět do pohraničí. Osud tomu chtěl, že zde našla štěstí u svého bývalého souseda Hermanna Markgrafa, který rovněž skončil v Charlottenthalu. Vzali se v roce 1953 a přestěhovali se do domu ve Schwarzachu, který začali stavět v roce 1950 a kde po několika přístavbách a přestavbách žije dodnes.

Souvislosti: Post Bellum
Založení: Nezisková organizace Post Bellum byla založena v roce 2001 skupinou českých historiků a novinářů a věnuje se shromažďování a dokumentování svědectví pamětníků z 20. a 21. století.
Cíl: Upozorňovat na dějiny 20. století, dokumentovat a vzdělávat o nich.
Zaměření: Zprávy dobových svědků totalitních režimů; poskytují hluboký vhled do toho, co se dělo v době komunistické nebo národně socialistické vlády, a odhalují podstatu totalitního vládnutí.
Publikování: Svědectví pamětníků by měla být přístupná širokému publiku.