Jak se stát králem Šumavy?

Autor románu “Návrat krále Šumavy” David Jan Žák je hostem v CeBB při čtení krátce před tím, než za pár dní skončí nanejvýš zajímavá výstava o historii doby, kdy odvážní Češi převáděli své krajany při útěku přes hranici do Bavorska spletitými stezkami pohraničního lesa. Byla to doba mezi lety 1948 a 1953, kdy hraniční zařízení nebyla ještě tak perfektně a bez mezer instalována a někdo jako Josef Hasil, před svým útěkem do Bavorska v normálním povolání československý pohraniční policista, se stane společně se stejně smýšlejícími hrdinou. Odsud propašuje utečence z totalitního režimu po tajuplných stezkách na svobodu a vodí přitom českou tajnou službu za nos. Když se “Železná opona” stane od roku 1953 fakticky nepřekonatelnou, obrátí Josef Hasil svůj život vzhůru nohama a emigruje do USA. Co byl Josef Hasil za člověka, kde jsou jeho kořeny, jak vyrůstal, jak postupoval, aby nebyl dopaden, jaký příběh se skrývá za jeho novým životním úsekem jako vystěhovalcem do USA?

David Jan Žák dává odpověď na tyto a mnohé další otázky ve svém 400-stránkovém  románu, který vyšel v roce 2012 dosud jen v češtině. Aby nám, Němcům bylo zpřístupněno toto dílo, zadalo Bohemicum na Univerzitě Řezno v rámci studentského výukového projektu Sandře Fischer, Tereze Weiser a Petru Schusterovi, kteří mimochodem vyrostli v Schönsee,  v rámci jejich doplňkového studia “Regionální kompetence pro česko-bavorský pohraniční region” úkol, aby přeložili asi 30 stránek románu do němčiny. Dr. Kateřina Šichová, koordinátorka projektu, moderuje večer v klenbovém sále, obklopená panely výstavy. Ve svém výkladu řadí k sobě historické události a životní úseky Josefa Hasila. David Jan Žák čte ze svého díla, přeložené pasáže recituje Blanka Libera, která toho času absolvuje své doplňkové studium na ústavu Bohemicum. Charakteristická pasáž:
“Nakonec jsou Hasil a stovky dalších vězňů 31. března 1949 naloženi do vagonů a odvezeni do uhelných dolů Dolní Jiřetín u Mostu. Zde,
v pracovním táboře, začíná být z Josefa Hasila docela jiný člověk.
Z bezstarostného odvážlivce a sukničkáře, rváče vesnických oslav, bednáře a policisty se stává nepřítel komunistické strany a nového režimu. Antikomunista. Katolík.”

Po čtení jsou přirozeně kladeny otázky, je dost materiálu k diskuzi. “Šest let jsem pracoval na knize” prozrazuje autor. Vysvětluje, jak si musíme představit Železnou oponu. Od roku 1951 ostnatý drát, do roku 1953 dále postaven ve více řadách. Perfidní na tom bylo, že všechny dráty byly pod elektrickým proudem. Každý kontakt končil smrtelně. Rovněž sápající psi, miny a pasti patřily k repertoáru totalitního státu. Až po Pražském jaru 1968 se situace změnila. Následně to trvalo až do roku 1971, než byl proud vypnut. Poté následovala Sametová revoluce 1989. Svoboda. Demokracie. Z Železné opony se stává Zelený pás.Při takovém množství napínavého je v závěru nasnadě otázka, kdy vyjde kniha v němčině? “Musí se najít nakladatelství” říká David Jan Žák. Koneckonců, ta látka byla již zajímavá pro zfilmování.