Vnuk velkého spisovatele: Břemeno a inspirace zároveň

Matka Leonie, dcera Heinricha Manna a neteř Thomase Manna, přivedla Jindřicha na svět v roce 1948. Otec byl básník a odbojář Ludvík Aškenazy. Ve 20 letech, když v roce 1968 tanky Varšavské smlouvy vjely do Prahy, emigrovala rodina do Německa. Pro Jindřicha to znamenalo uchytit se, studium na filmové vysoké škole, pak točit filmy pro ARD a ZDF. Praha, jako domovské město se však z paměti nedala vymazat,  takže po Sametové revoluci v roce 1989 následoval návrat do Prahy. Žurnalistika je povolání, ale spisovatelské geny jeho rodiny se projeví v jeho dvou dílech “poste restante” a “Lední medvěd”, které jsou předmětem čtení v CeBB.

Moderátor David Stecher byl s Centrem Bavaria Bohemia (CeBB) především v době jeho založení před a po roce 2006 jako tehdejší vedoucí Českého centra v Mnichově (2004 – 2008) velmi úzce a nanejvýš nápomocně spjat. Od roku 2012 staví jako ředitel Pražského literárního domu s velkým citem mosty mezi literaturou a společností v Česku – přirozeně mu leží na srdci přeshraniční literární spojení směrem do Německa. Výsledkem jsou stále nová čtení česko-německých autorů, jejichž díla dávají nahlédnout do těžkých fází úzce propojené historie. Jedním z těch, kteří tyto literární mosty stále obohacují je Jindřich Mann, který v rámci projektu Kultura bez hranic s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti a zemského okresu Schwandorf začátkem prosince četl z obou svých knih.

Vedoucí CeBB Dr. Veronika Hofinger a návštěvníci, kteří zažili Jindřicha Manna jsou si zajedno v tom, že potkali “neobyčejně sympatického” literáta. Jiní se odlišují, když nosí slavné jméno, zcela jinak Jindřich Mann. Co jej dělá tolik lidským: Mezi odstavci a kapitolami si povídá otevřeně, ale také záhadně. V „poste restante” vypráví o své rodině, svém dětství, školní době a doprovodných událostech. Charakteristické jsou vzpomínky na pražské životní světy dnů dětství v padesátých letech. Nejedno odpoledne strávil hraním skleněných kuliček. Trochu starší pak již jemně pozoroval, jak se lidé podle starých mravů dokonce v parku oslovují tituly a označením povolání anebo jak komunistický režim vyjadřuje přejmenováním ulic v Praze – z ulice Franze Josefa se přes noc  stane ulice Stalinova – svůj bratrský vztah k Moskvě.  Osudovým zpracováním, nebo potřebou vykřičet se z duše by mohly být dílčí nadpisy, když přeskočí do roku 1939 a vypráví o životě své židovské babičky Marie Mann, nebo když potom líčí o třicet let později své zkušenosti jako migrant. Návratu do jeho milované Prahy – “nikdy bych si nebyl pomyslel, že Prahu znovu uvidím” – předcházely deprese ze stesku po domově, zpracované v dopise, který si psal sám sobě na svou pražskou adresu, aniž by ho někdy odeslal. Ve druhé části převádí moderátor téma na knihu “Lední medvěd”, která vyšla v roce 2017. On ji řadí k nejlepším knihám posledních let. Na závěr ještě pohled na “Stříbrného kouzelníka”. Kniha s dvěma doplňujícími monology, která popisuje jízdu autobusem v doprovodu tajné služby, vyjde začátkem roku 2023.