Otevřena výstava “Uran na pohraničním hřebenu“

Horníci z obce Mähring a z Česka se zde za tím účelem sešli. Na výstavě jde o historii čtyř uranových dolů v bezprostředním okolí Mähringu – na české a německé straně.

Vedoucí muzea Roland Weis byl zvlášť potěšen, že může přivítat bývalé horníky. Z obou “zkoumaných dolů” u Poppenreuthu a Mähringu zbyla již jen hrstka bývalých horníků, kteří pracovali v podzemí. Větší byla delegace z dřívějších uranových dolů západních Čech. Asi dvacet bývalých horníků dolů Zadní Chodov a Dyleň se v Mähringu objevilo ve svých parádní v uniformách. Starosta Franz Schöner poděkoval Rolandovi a Bettině Weisovým jakož i jejich spolubojovníkům z muzea v Mähringu za přípravu a vydařenou výstavu. V celé budově muzea jsou do poloviny příštího roku k vidění mnohé dokumenty a objekty z období těžby uranu: Od Geigerova počítače a vrtacích kladiv přes stavební plán těžební věže Poppenreuth až po originální koš, v kterém horníci v Mähringu sjížděli do dolu. Půjčovateli byli vedle bývalých horníků Hornické muzeum Planá jakož i Ferdinand Wagner z Muzea minerálií Mähring, který dal také podnět k uvedené výstavě. Od něj pochází navíc četné fotografie uranové rudy, které byly pořízeny speciální technikou pod mikroskopem.

Během otevření se dostali do rozhovoru čeští a němečtí horníci. Dřívější horník Jan Teplík se informoval u svých německých kolegů, kolik osob bylo v Mähringu v jedné směně v dole: Většinou to byli jen tři. Pro Teplíka to bylo sotva k uvěření: “Nás bylo v Dyleni 100 až 120 a to jsme byli považování v Československu již za poměrně malý důl.”

Tématem byl rovněž rozdílný přístup k ochraně zdraví a ochraně proti záření. Na obou stranách hranice se horníci jednou za rok podrobili lékařskému vyšetření. Každé tři roky dostali Češi léčebný pobyt v lázních. Na německé straně to vypadalo jinak: “Protože my jsme neměli téměř žádný uran, nepotřebovali jsme také žádné lázně, řekl dřívější horník z Mähringu. Sice se kupříkladu doly “Wäldl” u Mähringu a Dyleň nacházely jen pár set metrů od sebe – byly však  striktně odděleny od “Železné opony”. Jak se pracovalo přímo na hranici, dozví se návštěvníci také ve čtyřech videích s dobovými svědky.

Delegace Hornicko-historického spolku Planá byla výstavou nadšená a ráda by ji poté ukázala i v Česku. Dvojjazyčná prohlídka byla realizována s podporou odborného místa muzea IKom Stiftland, David Vereš z Centra Bavaria Bohemia Schönsee přeložil videa s dobovými svědky do češtiny. Za jejich úsilí pro česko-německou spolupráci byli Ferdinand Wagner jakož i Annette Kraus vyznamenáni ze strany IKom Stiftland “Cenou sv. Anny“ Hornicko-historického spolku Planá.