Pionýr architektury se setkává s hornofalckými dědici

Horní Falc disponuje pozoruhodnou scénou architektury. Přitom nemáme na mysli jen koncertní dům Blaibach (architektura Petra Heimerla) nebo Úřad pro rozvoj venkova Tirschenreuth (architekti a plánovači města SHL). Tento rozvoj s velkým úspěchem dokumentuje série knih “Aktuální architektura Horní Falce”, která vyšla v nakladatelství Büro Wilhelm Verlag. V Centru Bavaria Bohemia v Schönsee (zemský okres Schwandorf) se k tomu patřící výstava setkává s jedním spíše neznámým jménem: Adolf Loos. Již za jeho života je architekt, narozený v roce 1870, tenkrát ještě v rakouskouherském městě Brno, vnímán mnoha kolegy jako podstatná osobnost pro vývoj moderní architektury ve Střední Evropě na přelomu 19. a 20. století, vysvětluje Petr Domanický, autor putovní výstavy “Loos a Plzeň”, která je rovněž k vidění v Schönsee, na dotaz hornofalckých médií: “Loos byl velký architekt, zůstal ale téměř bez velkých projektů”.  To bylo ale mimo jiné dáno stylem jeho jednání, který vedl nejednou ke konfliktům a nedorozuměním.

Zkušenosti z USA a Velké Británie
Jednoduchost, hladké fasády, ploché střechy a obytné terasy charakterizovaly Loosovy nápady, udávající směr: “Nejdůležitější byl ovšem jeho přístup k utváření vnitřních, zejména obytných prostor. Přitom vnesl do středu Evropy četné zkušenosti z angloamerického prostředí, které považoval za vzor”, řekl Domanický.  Jeho celé dílo je spojeno s jeho mimořádným zájmem o koncepce vytváření prostoru a použití atypických materiálů a prvků, které se jinde osvědčily.” Nejvýznamnější je zřejmě jeho koncept takzvaného prostorového plánu, to znamená vytvoření prostoru o třech dimenzích. Prostor nemá žádné klasické podlahy, nýbrž jednotlivé díly rozdílné výšky jsou promyšleně navzájem spojeny nebo jsou dokonce vzájemně pohlceny.” Loos zdokonalobval tento princip po dobu více než dvou desetiletí, aplikoval ho při výstavbě bytů a přivedl k dokonalosti v Müllerově vile v Praze.

Působení v západočeské Plzni
Výstava se koncentruje na jedno méně známé místo Loosovy činnosti a sice do západočeského města Plzeň, vysvětluje autor výstavy: “Ta se nakonec stala druhým nejdůležitějším těžištěm práce architekta, jelikož zde byla vytvořena ve dvou etapách od roku 1907 a pak od roku 1927 celá řada obytných interiérů pro několik rodin”. V Schönsee jsou ukázány realizace v bytech rodin Hirsche, Brummela, Vogla, Krause a Semlera, dohromady známých jako “Plzeňské interiéry”. Pro plzeňskou architekturu byl konec 19. a začátek 20. století všeobecně zcela mimořádným obdobím, referuje Domanický. Význam a blahobyt města se odrážely také v podobě architektury. Avšak mnohá mimořádná stavební díla vznikla jen na zakázku jednotlivých osob. Od poloviny 19. století a pak ještě po roce 1960 se město architektonicky a urbanisticky vyvíjelo nezdravě, konstatuje Domanický, který sám studoval architekturu v Praze. To vydařené a pozoruhodné zůstává často na první pohled skryto – tak jako Loosem koncipované vnitřní prostory.

Urbanistické problémy
Rozvoj Plzně v období mezi světovými válkami probíhal opět velmi slibně,  říká Domanický a jmenuje jako příklady architekty Hanuše Zápala, Bohumila Chvojku, Václava Neckáře. V současné době má město řadu schopných zástupců oboru. Zatím co počet kvalitativně vysoce hodnotných novostaveb přibývá, jen pomalu se odstraňují urbanistické problémy, které vznikly v Plzni od šedesátých do devadesátých let a které pořád ještě zůstávají částečně mimo středobod všeobecného zájmu. Zde by znovu mohl pomoci pohled na hornofalckou část dvojí výstavy. Nikoliv bez důvodu konstatuje Till Briegleb v předmluvě ke svazku IV “Aktuální architektury Horní Falce”: “Vývoj architektury, který se zde dovršil v posledních desetiletích, je jedním z nejpřesvědčivějších příkladů v Německu pro zlatou střední cestu mezi průlomovým řešením a respektem pro to existující.”

Výstavy “Architektura v Horní Falci” a “Loos a Plzeň” jsou v Centru Bavaria Bohemia k vidění až do neděle, 8. ledna 2023 včetně v otvírací době.

Zdroj: Anke Schäfer / onetz.de