Hora Sv. Václava: Malá obec nově interpretuje svou krajinu
Noviny Der Neue Tag představuje ve spolupráci s Centrem Bavaria Bohemia v pravidelných intervalech stěžejní témata z oblastí ochrany přírody, dějin a kultury a volného času a ukazuje jedinečnost přírodního a kulturního dědictví Zeleného pásu.
Když jedeme na kole z obce Stadlern, nejvýchodnější v zemském okrese Schwandorf, přes hraniční přechod Schwarzach na východ projíždíme malebnou, téměř neosídlenou lesní a luční krajinou Českého lesa. Po dlouhém stoupání se nám nad památníkem zaniklé vesnice Korytany / Rindl otevře další pohled na východ do české pánve. Zde leží obec Hora Svatého Václava / Berg, která s 63 hlášenými obyvateli patří k nejmenším obcím Česka – a platí za pionýra trvale udržitelného zacházení s krajinou. Zároveň je Hora Svatého Václava – do němčiny doslovně přeloženo: „Berg des Heiligen Wenzel“ domácími nazývána krátce jak odpovídá německému názvu “Berg” jen jako “Hora” – výhodným východiskem k prozkoumání Zeleného pásu. Ubytování a stravování najdou návštěvníci v Hoře a sousední místní části Šidlákov / Schilligkau.
Kostel svatého Václava se vypíná jako dominanta místa na návrší předsunutém k Českému lesu mezi starými lípami. S iniciativou na záchranu kostela, ohroženého zchátráním, začaly již krátce po sametové revoluci snahy obce o zachování jejího kulturního dědictví. Kostel patří k nejstarším v regionu, již v roce 1345 byl farním kostelem a stojí na zbytcích starší hradní zdi. Kostel je obklopen starými náhrobními kameny s německými jmény, mnohé i s fotkami, ukazující vážné tváře. Zdá se, že život zde byl těžký, mnoho z dřívějších obyvatel zemřelo v mladých letech. Jen málo hrobů nových osadníků, kteří sem přišli po roce 1945 z Východního Slovenska, se najde na hřbitově, neboť mezičasem se pohřby konají v Poběžovicích /Ronsbergu. Žádný z dnešních obyvatel nemá předky z tohoto místa, a přesto věnují péči a obnově krajinných prvků z doby před 2. světovou válkou, čas a peníze.
Jsme přijati starostou Davidem Kramlem. Teprve nedávno se mu dostalo pocty od plzeňského biskupa Tomáše Holuba za jeho snahy o zachování kostela. Na dotaz, proč obec pracuje po desetiletí systematicky na náročné údržbě kostela a mnoha dalších projektech, se usměje: “Budova patří sice církvi, ale my se již déle nechceme dívat na to, jak pomalu chátrá. Je to jednoduše důležitá památka pro celý region.” Malá obec musí dělat malé kroky a tak se začalo s obnovou střechy, následovala opatření k zajištění zdiva, renovace kazatelny, oltáře a jednoho z postranních oltářů, křížové cesty, lavic, odkrytí podlahy a obnova hřbitovní zdi. Jeden postranní oltář a oltářní sošky ještě čekají na svou renovaci. Občané a místní podniky poskytly dary a dobrovolníci odkryli starou cihlovou dlažbu. Církev a památková ochrana poskytly potřebnou podporu. V obci je jen málo věřících ale postupně přicházejí i věřící z jiných míst na bohoslužby, referuje David Kraml. Při koncertech v kostele již mezičasem místo nestačí.
Do roku 1990 ležela Hora na okraji Železné opony, na horním okraji vesnice se nacházela první tabule s varováním “Pozor hraniční zóna!” V dnešním hostinci Pohoda, kde byla před rokem 1945 škola, se nacházelo sídlo Československých lidových milic a sloužil na vzdělávání rekrutů. Železná opona sice omezovala obyvatele ale pro mnohé tvořila také existenční základnu. Kromě hraniční policie byly zemědělské velkopodniky před rokem 1990 nejdůležitějšími zaměstnavateli.
Jedním z velkých přelomů 20. století byla kolektivizace zemědělství. Soukromé zemědělství bylo zrušeno, selská kultura zničena. Zemědělští dělníci se stali zaměstnanci státních podniků a družstev. Tam, kde kdysi tvořila obraz krajiny hustá síť malých i nejmenších polí a luk, křovin a polních dřevin, vznikla obrovská pole a pastviny, staré stezky, které spojovaly vesnice mezi sebou a zpřístupňovaly malá pole, byly přeorány, oploceny nebo zarostly plevelem. “Občané vesnic tím byli vyloučení z krajiny která je obklopovala, často již nemohli jít ani do lesa, vypráví starosta. Když v rámci příprav na Evropské město kultury Plzeň 2015 vzniklo krajinné umělecké dílo – dřevěný “trůn” plzeňského studenta umění Jakuba Oravy, obnovila obec starou, téměř již zapomenutou spojovací cestu ve formě stezky pro pěší s alejí ovocných stromů. “Zemědělci tím nadšeni nebyli”, usmívá se David Kraml, “ale ty staré cesty patří pořád ještě obci a během času uznali, že cesty jsou pro obyvatele a turisty důležité. Občané pomáhali při výsadbě a zalévání stromů. Staré úseky cest byly opět uvolněny, staré ovocné sukovité stromy na jejich okraji ale zůstaly zachovány. Jeden místní umělec zhotovil umělecké objekty, které lze najít zejména v okolí Šidlákova.
Co začalo s alejí stalo se vzorovým projektem. Mezičasem bylo vysazeno přes 500 stromů a byla reaktivována síť starých spojovacích cest i nad rámec obce. “Občané mezitím sami navrhuji, které cesty by měly být opět zpřístupněny a budují na zvlášť hezkých místech lavice.”, tolik říká starosta. Péče o aleje nese sebou pro obec přirozeně také výzvy – cesty musí být sečeny, stromy ořezávány. V obecním úřadě, malinké budově o jednom prostoru, který je zároveň kanceláři starostu, zasedací místností a skladem, leží po ruce vícero motorových kos. Bez pomoci dobrovolníků a podpory plzeňského kraje by to nešlo. Nedávno byl obnoven rybník, na kterém budou hosté moci brzy jezdit také na člunu, který ale slouží též k zadržování vody. Je částí široce založené iniciativy Plzeňského kraje, aby zemědělsky využívané plochy byly připraveny na klimatické změny a zabránilo se jejich vysušování.
Vždy znovu se objevovaly staré nácestní a polní kříže s kamenným soklem a litinovým křížem. I tyto byly obnoveny a dle možnosti opět postaveny na původním stanovišti. “Díky starým cestám a křížům se dozvídáme jak lidé zde dříve žili, která místa byla pro ně důležitá, které cesty používali”, vysvětluje David Kraml. Na dotaz, co ho pohání říká s úsměvem, že jednoduše rád tvoří a těší ho spolupráce s jinými. To platí také pro největší projekt sloučení obcí “Mikroregion Dobrohost”, jehož je David Kraml předsedou. Ve spolupráci s regionem Domažlice se podařilo částečně zrekonstruovat zříceninu hradu Starý Herštejn (viz tip) a vytvořit tak grandiózní výhledový bod.
Duše krajiny se ale najde i v malém měřítku. V lesíku pod kostelem v Hoře Svatého Václava stojí pomník s křížem. Obyvatelé ho postavili pro jednoho bezdomovce z Plzně, který prožil poslední léta svého života v maringotce na okraji obce. “Na tomto místě žil náš kamarád přítel spoluobčan Václav ‚Poustevník‘ Škampa” lze číst na kamenné desce.
Co je v okolí k objevování?
- Zřícenina hradu Starý Herštejn / Althirschstein: K němu se lze dostat krátkou procházkou od turistického parkoviště na “Vránovském sedle” nebo od Hory Svatého Václava po turistických a cyklostezkách přes Šidlákov, Liščí domky,
- Pramen řeky Radbuza: od Závisti /Neid (turistické parkoviště), u pramene možnost odpočinku v pavilonu,
- Zřícenina kostela sv. Mikuláše s hřbitovem a Stezkou skulptur ve Štiboři /Schüttwa (dostaneme se tam autem od Poběžovic / Ronspergu)