Hledání stop na Šumavě

Zapsaní jsou na univerzitách v Řeznu, Pasově, Praze a Ústí nad Labem. Pod vedením Dr. Wolfganga Schwarze, kulturního referenta Spolku Adalberta Stiftera v Mnichově a za doprovodu Dr. Mikuláše Zvánovce z Univerzity Karlovy v Praze, si na podzim 2019 v rámci společného česko-německého výzkumu “Hranice v národní a nadnárodní vzpomínkové kultuře mezi Českem a Bavorskem” při třídenní exkurzi udělali obraz o místech kdysi německého osídlení Šumavy s jeho zbylými nebo restaurovanými fragmenty. Úhly pohledu, zachycené přitom ve fotografické dokumentaci a dojmy, vyjádřené v textech, jsou prvky výstavy, která byla v úterý večer otevřena v CeBB.

Zemský radní Thomas Ebeling, předseda spolku Bavaria Bohemia e.V. pozdravil přítomné ve svém video-poselství, vedoucí CeBB Veronika Hofinger je uvedla do tématiky a Mikuláš Zvánovec vylíčil své dojmy jako průvodce exkurze. V navazující pódiové diskuzi měl být u toho také Wolfgang Schwarz, ten však musel kvůli karanténě zůstat v Mnichově. Vydavatelství Oberpfalz-Medien vedlo s Wolfgangem Schwarzem a Mikulášem Zvánovcem Interview.

Partneři interview

Wolfgang Schwarz,  narozen v roce 1968 v Řeznu, studoval na tamější univerzitě dějiny a politologii. V roce 1998 završil po studijním pobytu v Praze a Berlíně svou doktorskou promoci. Jeho dizertace vyšla v roce 2004 v nakladatelství Oldenburg pod titulem “Bratrsky rozeštvaní? Vztahy mezi NDR a ČSSR v období 1961 až 1968”. Od roku 1999 do roku 2002 byl odborným referentem pro kulturu a publikace v sekretariátu Českoněmeckého fondu budoucnosti v Praze. Od dubna 2002 je kulturním referentem pro české země ve spolku Adalberta Stiftera.

Mikuláš Zvánovec,  narozen v roce 1990 v Praze, studoval po maturitě na Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích moderní dějiny na Institutu pro mezinárodní studia Univerzity Karlovy Praha, kde v roce 2020 promoval na téma “Národní boj ve školství v Čechách”. Nyní působí na Svobodné univerzitě Berlín, v Komenského institutu v Praze a jako jednatel Společnosti Bernarda Bolzana v Praze.
Mikuláš Zvánovec absolvoval před studiem v roce 2010 tříměsíční praxi v CeBB. Již léta doprovází jako zkušený a sympatický průvodce cyklistické zájezdy CeBB po Česku.

Jak jsou v Česku vnímány německé stopy na Šumavě a v Českém lese, jak se s nimi zachází?

Wolfgang Schwarz:
Celkově došlo v zacházení k znatelnému uvolnění. V prvních 20 letech po Sametové revoluci bylo téma silně pod vlivem politiky a emocí. Dnes existuje mnoho osob a iniciativ nejrůznější orientace, které se na místě zabývají kulturním dědictvím českých Němců a nemusí tolik jako dříve bojovat proti protestům. Nebezpečí, že téma bude populisticky zneužito, se z mého pohledu zřetelně zmenšilo. Co bych si ještě přál: na nemalém množství webových stránek měst/obcí zmíněných regionů je podíl někdejšího německy mluvícího obyvatelstva na historii ignorován, resp. jen velmi nedostatečně nebo monotematicky zmíněn.

Mikuláš  Zvánovec:
Již před Coronou byl znát v Česku výraznější zájem o “drama zániku”, které mnohá místa na Šumavě představují. Staré kaple, hřbitovy, kříže, ale dokonce i stezky nebo nápisy jsou obnovovány a šumavské obce jsou ve své většině ochotné, postavit se ke své často pohnuté historii čelem.

Jak může být u mladší generace vzbuzen zájem o společnou historii?

Wolfgang Schwarz:
Mnohé závisí od toho, jestli učitelé, docenti, univerzitní profesoři, pedagogové,  atd. mohou toto téma s nadšením zprostředkovat, nejlépe ve spojení např. s exkurzemi nebo tematickými dny. A přirozeně se musí jít také s dobou vypracováním příslušných digitálních nabídek. Krajina Šumavy nabízí tolik možností, aby probudila zájem o výzkum a chuť jít po těchto stopách. Část z toho ukazuje tato výstava.

Mikuláš  Zvánovec:
Jsou to určitě životní příběhy, jejichž vyprávění je pro mladé lidi stále atraktivní. Ty neztrácejí nic na své síle působení. Ale také využitím “Digital Humanities” může být velmi mnoho dosaženo. Zde vězí velký potenciál, to, co působí jako staré a dávno zapomenuté, je třeba v nejmodernější formě zpracovat a nabídnout mladému publiku.

Jaká role, spojující národy a kulturu přitom připadá organizacím jako je Spolek Adalberta Stiftera a CeBB?

Wolfgang Schwarz:
Obě instituce přispívají již mnoho let díky zprostředkování kontaktů a propojování v česko-německé oblasti k tomu, že nepracujeme jen vedle sebe. I když částečně existují rozdílné oblasti úkolů, byly snaha o univerzální perspektivu, empatii a zdůrazňování společných rysů v kultuře a historii vždy poznávacím znamením práce ASV a CeBB. Jsem velkým sympatizantem Evropy, ale občas neškodí ani rozhodně bilaterálně pracující  majáky v kulturní práci.

Mikuláš  Zvánovec:
Zde platí především, pěstovat prozíravost, neboť tyto instituce, které se zasazují o mezinárodní kontakty, musí stále znovu brát v úvahu jistá kolísání, štěpení a problémy. Jejich podstatná role spočívá dle mého názoru pořád ještě ve vytváření normality v sousedských vztazích a také v tom, nenechat ohrozit tento cíl krátkodobými poruchami.

Mohl by Zelený pás nabídnout šanci, vzít do zorného pole stopy minulosti a tématizovat je. Přidali by se k tomu Češi?

Wolfgang Schwarz:
Spojení ekologie a historie považuji principiálně za napínavé. Neznám projekt Zeleného pásu detailně, ale považoval bych za zajímavé, udržet ekologickou jedinečnost někdejšího pásma smrti, vzniklou díky smutným příčinám a spojit ji s myšlenkou absurdity Železné opony. Jak dalece existuje o to zájem na české straně mohu jen stěží odhadnout. Do takového projektu je ale možné pustit se tak jako tak jen ve spolupráci s obcemi a tam žijícími lidmi.

Mikuláš  Zvánovec:
Pokud by snahy, které existují v souvislosti se Zeleným pásem, byly zaměřeny nejen na životní prostředí, ale dostaly by do zorného pole i společnou minulost, přimlouval bych se každopádně za to, aby se toho Česko zúčastnilo. Je to úžasná šance, vyměňovat si názory na nejmladší historii.

Jakou roli hraje téma společné historie v aktuální stranicko-politické diskuzi v Česku?

Wolfgang Schwarz:
Jak již bylo zmíněno, myslím, že výbušná síla tématu polevila a stále více je zdůrazňováno to co nás spojuje. V Česku s komunisty potěšitelně vyletěl z parlamentu dlouholetý aktér zkreslených historických výkladů. Na sudetoněmecké straně se stále více věnuje pozornost sebekritickému, přeshraničnímu dialogu. Toto všechno ulehčuje práci také zastáncům dialogu v české politice.

Mikuláš  Zvánovec:
Postoj k Německu a Evropě je klasické téma české politiky. Přitom lze pozorovat, že při zacházení s tématem kladení otázek se mění narativy. Diskuze o vině a mstě ustupují částečně velmi kritickým a komplexnějším úvahám o svobodě a schopnosti rozhodování lidí v minulosti. Rovněž z toho důvodu se zdá být to téma stále méně zneužitelné politickými zastánci tvrdé linie.

Záznam vernisáže