Mirovice
Mirovice jsou převážně zemědělské městečko ležící v údolí říčky Skalice v Jihočeském kraji v okrese Písek. První písemná zmínka pochází z roku 1323. Historicky městečko spadalo do kraje Prácheňského. V městečku a jeho blízkém okolí se nachází řada drobných historických památek a přírodních pozoruhodností. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou.
Historie
Vznik a založení Mirovic nelze přesně časově určit, jako u většiny českých měst a osad. Archeologický průzkum však bezpečně prokázal osídlení okolního území od doby prvních Slovanů v kraji až do konce 12. století. Výhodná poloha na důležité obchodní stezce, u mělkého brodu říčky, s mocnou záštitou nedalekého knížecí hradu, dala vzniknout osadě, později nazývané Mirovičky. Založení Mirovic se uskutečnilo za výrazné pomoci německých kolonistů a tento česko-německý charakter mělo město až do husitských válek.
Na umělé založení ukazuje přesně vyměřený, pravidelný, prostorný, čtverhranný rynek. Poměrně velká plocha náměstí, typická pro všechna města a městečka, ležící na živých obchodních stezkách, byla dána tehdejší potřebou čilého obchodního ruchu. Zde se soustřeïoval městský život. Procházející, projíždějící i místní obchodníci a řemeslníci tu nabízeli své zboží i služby.
Mirovice zřejmě nebyly nikdy opevněny. Městské brány a opevnění bývalo výsadou královských měst a nikoli městeček, jakým Mirovice vždycky byly. Tím se staly zranitelnější v pozdějších válečných letech, zejména ve třicetileté válce.
Významným mezníkem v historii byla léta kolem roku 1540, kdy byly založeny městské knihy a Mirovice získaly právo užívat městský znak. Městečko také získalo právo vařit pivo ve vlastním pivovaru a také právo k vybírání cel a mýt. V té době zaznamenalo silný příliv přistěhovalců, především řemeslníků, kteří se začali sdružovat do cechů a získávali od vrchnosti řadu nových výsad, svobod a práv. Cechy nejen sdružovaly, ale i regulovaly živnostenské podnikání. Vedle četných řemesel a obchodu zůstávalo významnou složkou zaměstnání obyvatelstva zemědělství.
Město se mohlo pochlubit i značnou úrovní vzdělanosti. Většina obyvatel uměla číst a psát zásluhou školy, kterou měly Mirovice od nepaměti. V Předbělohorské době byly na městské školy dosazování za rektory či školní mistry absolventi pražské univerzity. Slibný rozvoj Mirovic trval a ž do roku 1584.
Převratné události, související s bitvou na Bílé hoře a po něm následující dlouholeté válečné útrapy nejen znemožnily další rozvoj Mirovic, ale přivedly je skoro na okraj zkázy. Časté pochody vojsk na důležité cestě Praha – Tábor způsobily, že většina domů byla vypálena, zpustošena nebo opuštěna. Až ke konci 17. století dovolila zlepšená hospodářská situace příchod nových obyvatel, opravy a přestavby zničených domů a stavby nových. Skoro do konce století byly napravovány škody způsobené válkou a tak téměř 100 let bylo v mnohém ohledu ve vývoji a rozvoji městečka nenávratně ztraceno.
