Dolní Dvořiště

Historie

Název Dolní Dvořiště je poprvé uváděn v listině z roku 1279. Později se pro Dolní Dvořiště objevila i latinská pojmenování – Merica Philipi (Filipova pastvina), Merica inferior, Merica Rinoldi, pojmenování v němčině Unterhaid či Niederhaid.
Do poloviny 14. století tato oblast náležela pravděpodobně k panství pořešínskému. Od konce 60. let 14. století bylo Dolní Dvořiště a jeho okolí již součástí rožmberského panství.

V polovině 15. století byl z podnětu Petra z Rožmberka postaven v Dolním Dvořišti nový kostel, zasvěcený Sv. Jiljí. Kostel, dokončený v roce 1488, je svým prostorovým řešením a hodnotnou kamenickou vnitřní i venkovní výzdobou vzácným dokladem vrcholného jihočeského pozdně gotického stavitelství. V roce 1500 Petr z Rožmberka udělil městečku Dolní Dvořiště právo užívat pečeť – ve znaku byla na modrém štítě stříbrná palisáda z pěti kůlů, propletených vodorovnými pruty. Za palisádou dvě okrouhlé dvoupatrové věže s římsou mezi oběma patry. Vrcholem věží je cimbuří o pěti snítkách a špičatá červená střecha se zlatou makovicí. Mezi věžemi je červená rožmberská růže se zlatým středem a zelenými lístky kališními.

Smrtí Petra Voka z Rožmberka přechází Dolní Dvořiště do držení Jana Jiřího ze Švamberka, dědice rožmberského panství. Ten měl městečko v držení do nešťastné bitvy na Bílé Hoře a následných konfiskací. Po bitvě na Bílé Hoře získal rožmberské panství jako konfiskaci generál vítězných císařských vojsk hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Rod Buquoyů byl městečku Dolní Dvořiště vrchností až do roku 1848, kdy zaniklo feudální zřízení. Dle archivních záznamů byla údajně celková situace obyvatelstva na panství v té době velmi neutěšená. K oživení hospodářské činnosti v tomto kraji došlo až v první polovině 19. století, a to v souvislosti s výstavbou železniční trati, spojující České Budějovice s Lincem.

Po revolučním roce 1848 připadlo městečko Dolní Dvořiště pod politickou správu okresního hejtmanství v Kaplici. V obci byla čtyřtřídní škola (nynější budova mateřské školy), sídlila zde četnická stanice a pošta. K obci patřil pivovar a mlýn. V roce 1850 byla přestavěna radnice.

V říjnu 1920 byla otevřena pro 16 českých dětí jednotřídní škola v čp. 62. V roce 1921 bylo již zapsáno 24 dětí a proto byla v srpnu 1924 zahájena výstavba nové české školy. Slavnostní otevření školy v Dolním Dvořišti se konalo již 13. 9. 1925. V roce 1928 povolilo ministerstvo školství a národní osvěty otevření i mateřské školky v Dolním Dvořišti.

Rok 1938 byl po podepsání tzv. Mnichovské dohody v září t.r. rokem hanby a ponížení – republika musela na nátlak tehdejších mocnosti odstoupit svá historická pohraniční území Velkoněmecké řiši. Největší podíl na protičeské kampani a na odtržení pohraničních území měla sudetoněmecká strana, která o připojení území a “návratu” do tzv. říše dokázala přesvědčit většinu německy mluvícího obyvatelstva pohraničí. Již 8. října 1938 vstoupilo do Dolního Dvořiště německé vojsko v počtu 850 mužů a 16 důstojníků. Zpět do Lince se tato jednotka stáhla 26. 10. 1938. Obec opouštějí Češi – především státní zaměstnanci a Židé. V roce 1939 se ze zbytku republiky stává protektorát Čechy a Morava, začíná II. světová válka.

Dne 7. května 1945 přichází do Dolního Dvořiště jednotky americké armády a 9. 5. 1945 jednotky armády sovětské a odzbrojují ustupující německé a maïarské vojenské kolony. Do Dolního Dvořiště se vracejí zpět čeští obyvatelé. V roce 1946-1947 byl proveden odsun obyvatel německé národnosti – v 7 etapách celkem 173 osob. Na počátku 50. let na základě zákona o státní hranici byla zřízena pohraniční stráž.

Od roku 1989 je prováděna soustředěná výstavba rodinných domků v lokalitě “na Husu”. V roce 1990-1993 se staví přeložka mezinárodní silnice E 55, která vedla původně středem obce. Začíná rozvoj soukromého podnikání. V roce 1994 končí svoji činnost státní statek, hospodaření přechází pod soukromé :firmy a soukromě hospodařící farmáře.