Flossenbürg
V neposlední řadě je to granit, jemuž Flossenbürg vděčí za svůj věhlas. Ať už je to díky navrstveným blokům, na nichž stojí hrad, nebo díky těžbě a zušlechťování – tato prahornina město odedávna charakterizovala. Obklady fasád, podlahy, schodiště, okenní a dveřní zárubně a mnoho dalšího se dnes vyrábějí pomocí nejmodernějších metod. Při výstavbě ulic se například používají dlažební kostky a obrubníky. Umělci z mnoha zemí rádi pracují s materiálem z Flossenbürgu. Obec Flossenbürg uzavřelo partnerství s italským městem Lodi. Až do šedesátých let se zde ještě těžilo. Pak byla těžba ukončena v zájmu zříceniny hradu. Granitová ložiska uspořádaná na sobě formou cibulové slupky jsou zvláště dobře viditelná na úpatí bývalé Hohenstaufské pevnosti. Neslavně proslul Flossenbürg koncentračním táborem, který dnes slouží jako památník. V jeho dokumentačním středisku jsou představeny zločiny, utrpení a historie.
Historie
První v listinách dochovaná zmínka – v roce 948: – occisio paganorum ad flozzun – Bavorský vévoda poráží Uhry u Mezelbergu, dnešního Entenbühlu. Kolem roku 1100 buduje hrabě Berengar ze Sulzbachu nejstarší část hradu. Hohenstaufové byli hradními pány od roku 1189 do roku 1212. Husitské vpády z Čech způsobily ve Flossenbürgu značné škody v roce 1428. 1634: ubytovaní švédští dragouni z osobního ochranného regimentu vévody Bernharda z Výmaru hrad spalují. První zmínka o průmyslově prováděné těžbě granitu sahá do roku 1769. První školní budova byla postavena v roce 1776 (do roku 1926 evangelická škola na Hradní cestě). Edikt o obcích z roku 1808 reformuje obecní správu. Vznikají obce v dnešním slova smyslu. Oběťmi katastrofálního požáru v roce 1888 se stává 26 osob přítomných v kostele, který lehne popelem. V roce 1911 dosáhla železnice svého hospodářského rozmachu. Vlaková doprava byla znovu zavedena v roce 1972. Katolický kostel Svatého Pankráce byl postaven v roce 1915. Zároveň končí simultáneum. K 1.1. 1980 dostává Flossenbürg zpátky svoji správní samostatnost. Je mu propůjčen znak obce.
