Sulzbach-Rosenberg
Žádné město neslučuje tolik protikladného a konec konců přitažlivého. Už před více než 300 lety, kdy byl Sulzbach-Rosenberg ještě vévodským městem Wittelsbachů, měla obě náboženská vyznání jeden kostel. Tento příklad poukazuje na ještě dnes viditelnou protikladnost: Překrásný, rozpustilý vesnický šarm Rosenbergu se střídá s působivými budovami gotického hornického města, které obklopují vzorně restaurovaný zámek. Také sám život ve městě pulzuje proměnlivě. Ať už při Staroměstské slavnosti, která nechává město zazářit znovu ve svém středověkém lesku, nebo při Annabergské slavnosti pořádané na kopci Annaberg, kde se poutníci a přátelé obveselují při velkolepém rozhledu na krásu okolní přírody. Toto všechno nachází svůj protipól v rozmanitém kulturním programu města. Je zde také nabízen celým národem známý kabaret a hudební akce ve znamení našich dnů. V muzeích města má své místo vybraná mezinárodní literatura stejně jako nahlédnutí do 1200 let staré minulosti života a tvorby našich předků. „Město dvou srdcí“ se všemi svými veselými obyvateli na okraji Hornofalckého pohoří, 433 m.n.m., uprostřed trojúhelníku měst Norimberk, Řezno a Bayreuth, leží na železniční trase Norimberk-Furth im Wald. Státní silnice B 14 a B 15 vedou skrz obec a připojují v lesnaté krajině malebně položené město na síť dálkových silnic.
Historie
Vznik Sulzbachu se datuje do období vlády rodu hrabat ze Sulzbachu, který je doložitelný od začátku 11. Století. Jako šťastná náhoda se pro město v roce 1353 ukázalo zastavení falckým hrabětem Rudolfem II. císaři Karlu IV., králi českému. „Novými Čechami“ vytvořil zárodek prvního moderního města ve středověké říši a učinil Sulzbach jejím hlavním městem. Po 20 let své vlády podporoval město a jeho občany velkým množstvím privilegií. Obyvatele Sulzbachu osvobodil od cla ve všech říšských městech a povolil občanům těžit železnou rudu po celé sulzbachské oblasti. Císař Karel IV. pobýval v tomto městě, když se sečtou všechny návštěvy v Sulzbachu, téměř půl roku. Na Karla IV. zde upomíná socha na kruchtě městského farního kostela, která představuje svatého Václava, nebo podle jiných názorů samotného císaře. Rovněž ve 14. století začal rozmach dobývání železné rudy. Naleziště rudy u Auerbachu, Sulzbachu a Ambergu byly pro hospodářství tak významné, že se mluví o „Porúří středověku“. Velké sjednocování železáren od roku 1387 učinilo ještě zřetelnějším monopolní postavení hornických měst Sulzbach a Amberg. Od konce 16. století bylo dobývání železné rudy prakticky zastaveno. Při putování po stopách dobývání železné rudy v Městském muzeu a v ukázkových hornických štolách „Maxovy vily“ nebo díky neobyčejnému rozhledu z vojenského památníku v Rosenbergu můžeme téměř na vlastní kůži pocítit vývoj regionu od „Porúří středověku“ k moderní výrobě oceli v Nových Maxových hutích. V době bavorské centralizace přešlo vévodství v roce 1791 Sulzbach pod Horní Falc, vláda v Sulzbachu byla rozpuštěna. V okresu Amberg-Sulzbach si lidé dlouhá léta pod pojmemhospodářství představovali Maxovu huť. Nová ocelárna Maxova huť s.r.o. (Neue Maxhütte Stahlwerke GmbH) a výrobna trubek Nová Maxova huť s.r.o. (Rohrwerk neue Maxhütte GmbH) s cca. 1500 zaměstnanci vyrábí a zpracovávají v Sulzbach-Rosenbergu ocelové výrobky od technologiscky nejhodnotnějších železničních kolejnic po bezešvé ocelové trubky nejvyšší kvality. V době největšího rozkvětu v 70. letech bylo v Maxově huti zaměstnáno téměř 10.000 pracovníků. Tím je objasněno v minulosti dominantní postavení průmyslu výroby a zpracování železa v okresu Amberg-Sulzbach. V červnu roku 2002 se situace ocelárny, která byla od roku 1999 v konkurzu, vyostřila natolik, že bylo oznámeno uzavření podniku k 24. září 2002. Tak vyhasl oheň ve vysokých pecích.
