Maxmilián Pirner: Oheň a světlo, 1894
Pastelová studie Maxmiliána Pirnera (1854–1924) ze sbírky GAVU Cheb se stala podnětem k průzkumu, který vyústil do této komorní výstavy. Pirner byl příslušníkem generace Národního divadla, ve svém malířském díle však už ohlašuje symbolismus, jenž naplno zazněl až v generaci jeho žáků na pražské Akademii. Byl také zakládajícím členem spolku Wiener Secession. Spolkový časopis Ver sacrum mu v roce 1899 věnoval obsáhlý medailon s řadou reprodukcí, zahrnujících triptych Oheň a světlo, zde datovaný 1894.
Dvojice postranních obrazů byla založena na autorově oblíbeném principu významových protikladů, často ve formě analogie antického a křesťanského mýtu. Na prvním zobrazil Hérakla osvobozujícího přikovaného Prométhea, na druhém scénu před sejmutím Kristova těla z kříže. Tento obraz, k němuž byla podkladem chebská studie, se zachoval dodnes. K názvu triptychu se obrazy vztahují tak, že první odkazuje k ohni, který Prométheus ukradl bohům a přinesl lidskému pokolení, druhý ke světlu, tedy metaforicky k naději na věčný život, již zase lidstvu dal Kristus.
Jestliže ovládnutí ohně bylo mytickým počátkem materiální evoluce lidstva, Ježíšova smrt na kříži stojí analogicky na počátku evoluce duchovní. Význam středního obrazu triptychu s motivem trojice ženských postav je mnohem méně jasný a podle atributů zde autor nejspíš zobrazil trojjedinou bohyni Měsíce Hekaté. Ideu triptychu však autor záhy opustil, neboť ve stejném roce 1899 pravý obraz vystavil samostatně pod názvem Po ukřižování. Původní verze levého obrazu je dnes nezvěstná, zachovala se však pozdní replika, provedená temperou na papíře a datovaná 1917.
Vernisáž 5. 7. v 17:00 hod.
