Jan Blazej Santini Aichl
Johann Blasius Santini-Aich[e]l (* 3. února 1677 v Praze; † 7. prosince 1723 tamtéž) byl český architekt a malíř pozdního baroka.
Johann Santini-Aichl pocházel z kamenické rodiny, která se do Čech přistěhovala z Kadempína kolem roku 1650. Malířské vzdělání získal pravděpodobně u Christiana Schrödera. V následujících letech cestoval do Holandska, Anglie, Itálie a Vídně. V roce 1699 se vrátil do Prahy. V roce 1703 se natrvalo usadil v Praze jako stavitelský mistr a v roce 1705 získal pražské občanství. V roce 1707 se oženil s dcerou svého učitele Christiana Schrödera Veronikou Elisabeth († 1720), která mezitím zemřela. Po její smrti uzavřel druhé manželství s Antonií Ignácií, sestrou probošta pražské katedrály Zdenka Jiřího Chřepického z Modlischowitz.
Jeho mecenáši byly především církevní instituce a šlechtické rody z Čech a Moravy, včetně cisterciáckého kláštera Zbraslav a jeho opata Wolfganga Lochnera OCista. Spolu s Kiliánem Ignazem Dientzenhoferem patřil k významným architektům pozdního českého baroka. Ve svých stavbách kombinoval prvky barokního a gotického slohu a vytvořil tak architektonický styl známý jako barokní gotika.
Po jeho smrti ve věku pouhých 46 let zůstaly některé jeho stavby nedokončené. Ve stájích bývalého cisterciáckého kláštera v Saar an der Sazau se nachází jeho památník.
Zdroj:
