Antonio Petrini
Petrini pocházel z rodiny kamenických mistrů a kameníků Pedrini z Lasina v údolí Cavedine, oblasti s četnými rodinami tohoto jména, jejichž tradice zpracování kamene sahá až do 15. století. Vzhledem k nedostatku archivních dokumentů nelze jednoznačně určit ani Petriniho rodiče, ani datum jeho narození. O Petriniho mládí, vzdělání a působení v Itálii není nic známo. V letech 1650/51 žil pravděpodobně již ve Würzburgu, kde se v pramenech objevuje jako “Petrini”.
Mezi Ital. Mezi italskými mistry staviteli a architekty, kteří působili v jižním Německu v 17. století, zaujímá Petrini zvláštní postavení. Byl především ve službách Johanna Philippa v. Schönborna (1605-73), od roku 1642 würzburského biskupa a od roku 1647 mohučského kurfiřta a arcibiskupa, ale sám byl také velmi podnikavý: získal několik budov, aby je přestavěl a znovu se ziskem prodal, najímal dělníky z různých oblastí své vlasti (jako např. architekta z Trentina, který byl rovněž rodákem z Würzburgu) a najímal architekty ze svého kraje. Valentino Pezzani († 1716), rovněž z Trentina, pro opevnění a sakrální stavby ve Würzburgu) a současně působil na několika místech v Německu jako projektant a konstruktér.
Petrini začal pracovat jako fortifikační architekt nového opevnění Marienbergu (1650) a nového hradebního okruhu města Würzburg (1656). Poté se podílel na stavbě karmelitánského kostela (1662-69), první raně barokní stavby ve Würzburgu, která dodnes vykazuje výrazné renesanční a manýristické prvky. Jeho klíčovým dílem je kostel Stift Haug (1670-91) ve Würzburgu, který již plně odpovídal cílům protireformace. Tento kostel položil základy architektonického stylu, který později Balthasar Neumann ve Francích dokonale rozvinul. Od roku 1696 pracoval Petrini na přestavbě univerzitního kostela/novostavby (III. stavební období); dvě nejvyšší patra věže a tři východní přípory na jižní straně kostela postavil on, zatímco kopuli věže dokončil v roce 1699 Josef Greising. Petrini byl také pověřen plánováním a stavebním dozorem Juliusspital ve Würzburgu (1699-1701). Toto pozdní dílo dokládá Petriniho schopnost rytmizovat rozsáhlé reprezentativní celky.
Petrini, známý a uznávaný i mimo Franky, působil ve stejné době v Eichsfeldu (1669-90), který patřil k mohučské arcidiecézi. V roce 1660 byl povolán do Dortmundu, aby posoudil kostel v Reinoldi, a v roce 1681 třikrát do Paderbornu. Jeho návrhy na jezuitský kostel nebyly kvůli neshodám mezi objednavatelem a stavitelem realizovány. V roce 1698 odcestoval do Kurfiřtské Falce, kde provedl úpravy ve Schwetzingenu a Weinheimu.
Petrini patří k první generaci mistrů stavitelů a architektů franského baroka. Baroko se projevilo v mohutných pevnostních branách, nových průčelích kostelů a kaplí a jeho formy vznikly spojením tradičních prvků německé pozdní renesance s římskými vlivy, z nichž některé byly přeneseny přes severní Itálii.
