Zámek Horažďovice
V severozápadním cípu historického centra stojí na místě původní tvrze zámek. Čtvercovou tvrz s válcovou věží zde ve 13. století založil rod Bavorů ze Strakonic. Na přelomu 16. a 17. století za vlády byla tvrz přestavěna na rozsáhlý zámek s hranolovou věží a vnitřním arkádovým dvorem. Po bitvě na Bílé hoře bylo tomuto rodu horažďovické panství zkonfiskováno a v roce 1622 jej zakoupil Adam ze Šternberka. V devadesátých letech 17. století Václav Vojtěch ze Šternberka zahájil rozsáhlou přestavbu. Autory této raně barokní přestavby zámku byli italský architekt Salomini a Pietro Andreati. Předlohou jim byl zčásti zámek v Praze-Troji. K zámku bylo přistavěno raně barokní křídlo s dvouramenným schodištěm do velkého sálu, který byl vymalován nástěnnými freskami s neobvyklými vojenskými motivy a ústřední nástropní freskou o ploše 75 m2 nesenou na zavěšených dřevěných ramenátech. Arkády z období renesanční přestavby byly zazděny (dnes jsou opět částečně obnovené včetně původní sgrafitové výzdoby) a nad zbytky válcové věže původního hradu vznikla zámecká kaple. Na stropě je freska Povýšení svatého Kříže z roku 1712, nejstarší části oltáře jsou z roku 1691, ostatní vybavení je z poloviny 18. století. Na severozápadní straně areálu byla v prostoru bývalého parkánu založena zámecká zahrada s šestibokým raně barokním glorietem v ohradní zdi.
