Jezuitské koleje Klatovy

Souběžně s kostelem byla v době působení jezuitů v Klatovech započata v dnešní Balbínově ulici na spáleništi několika domů i výstavba jezuitské koleje. Stavitelem raně barokního objektu z let 1655–1660 byl Carlo Lurago, po něm G. D. Orsi a nakonec Martin Wickmann z Mnichova. Dvoupatrový trojkřídlý objekt je postaven ve svažitém terénu. Dlouhé severní křídlo vyplňuje téměř celou levou stranu Balbínovy ulice. Na jezuitskou kolej navazovala stavba jezuitského semináře. Vrcholně barokní mohutný trojkřídlý objekt s pozdně barokními fasádami je severní fasádou obrácen do Balbínovy ulice. Ve dvorním traktu stojí ještě 2 objekty, větší protáhlého a cca obdélného půdorysu se dvěma podlažími a menší nepravidelný s jedním podlažím. Delší křídlo sloužilo jako seminář, v kratším, dostavěném v roce 1703, byla umístěna kaple sv. Josefa a refektář. Po zrušení jezuitského řádu byla kolej přestavěna na kasárna. Barokní budovu semináře v roce 1818 zakoupilo Společenství klatovských právovárečných měšťanů a nechalo ji přebudovat na pivovar se sladovnou. Krátce po druhé světové válce byl pivovar znárodněn a stal se součástí národního podniku Západočeské pivovary. Pivovar zde však neměl dlouhého trvání, část objektu po ukončení výroby piva sloužila jako sodovkárna. Opuštěné budovy rychle chátraly, později byly částečně upraveny k bydlení. V podzemí se zachovaly sklepní prostory ze 17. a 18. století, v budově se dochovaly pozůstatky kaple. Část rozsáhlého komplexu byla opravena pro potřeby městské knihovny. Součást unikátního raně barokního jezuitského komplexu je také mohutný třípatrový objekt jezuitského latinského gymnázia barokního původu s klasicistně upravenými průčelími. Stavba dokončená v roce 1721 navazuje přímo na presbytář kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce.