Sahara – Hudební skupina, tak nezdolná, jako hudba 70-tých let

V kulturně a politicky silně neklidné době rozviřuje tato hudební skupina silou větru scirocco německou hudební scénu beatu, bluesu a progressive-rocku. Dříve mezi mnichovskou mládeží neobyčejně populární pod názvem Subject Esq. a poctěni jako předskokani Johna Mayalla, odměňují tito mezitím na Sahara přejmenovaní synové pouště od řeky Isar věrnost svých fanoušků třemi alby. Ačkoliv byli inspirováni velikány těchto žánrů, jako jsou King Crimson, Yes nebo Pink Floyd, dávají jimi vlastní nezaměnitelné hudební impulsy. Sférický 27-minutový trhák „Sunrise“ nebo pověstmi opředený song „Mountain King“ se staly vlajkovou lodí této skupiny.

Do kategorie největších hitů patří také „Mammon“, rané dílo na prvním albu „Subject Esq.“ z roku 1972 kritizující konzumní společnost. Tato díla se svými komplexními hudebními strukturami nemohou dodnes chybět při žádném vystoupení.

Odborný tisk je zajedno: Tahle správná šestka září na rockovém nebi. Sahara – napínavý a vzrušující projekt. O 40 let později píší noviny Süddeutsche Zeitung u příležitosti několika vyprodaných revival koncertů: „Žádná fata morgana, legenda žije. Strhující vystoupení rockerů věkové skupiny 60+, kteří se vrátili do umělé mlhy a světel pódií.“ „Progresivní hudební ikony“ zněl titulek v mnichovském deníku a kritik novin Münchner Merkur se rozplývá: „Monumentální moll akordy jako velký třesk v hudebním vesmíru skupiny Sahara“.

Kromě svého instrumentálně bohatě intonačního zvuku a vícehlasnému zpěvu, ze kterého naskakuje husí kůže, si zachovala tato hudební skupina ještě jedno tajemství úspěchu: Rekultivuje díky svému autentickému šarmu životní pocit celé jedné generace. Intenzivní zážitek je zaručen již samotným obsazením skupiny.

V podobě, ve které se skupina v olympijském roce 1972 zformovala, vyvolává mezi svými fanoušky všech věkových skupin nadšení dodnes: Michael Hofmann de Boer (fl, key, git, voc), Hennes Hering (org), Alex Pittwohn (git, har, voc), Harry Rosenkind (dr), Stephan Wissnet (b, voc) a Nick Woodland (lead-git) při svých koncertech v současnosti plynule navazují tam, kde skončili při svých turné a nahrávání ve studiích v polovině 70-tých let. Každopádně pro ně platí to, co se říkalo už o Stevu Winwoodovi nebo Bruce Springsteenovi: Ve zralém věku jsou naživo ještě lepší než kdykoliv předtím.

Koncert dne 9. února 2013, 20.00 – 22.00 h: https://www.bbkult.net/kalender/details/13527180203614.html