Zámek Třeboň
Neodmyslitelnou součástí Třeboně je honosný renesanční zámek, rozkládající se na jihozápadní straně historického centra města. V těchto místech stával nejdříve panský dvorec, změněný na tvrz a později kamenný hrádek, zmiňovaný poprvé roku 1374. Nedlouho předtím koupili Třeboň Rožmberkové, kteří městu a jeho širokému okolí dopřáli náležitý rozvoj. Opevněné město dvakrát obléhali husité, naštěstí neúspěšně.
V 16. století bylo Třeboňsko nejvýnosnější částí rožmberského dominia. Roku 1562 zachvátil město požár, který zasáhl i hrad. Vilém z Rožmberka proto pověřil Vlacha Antonína Ericera náročnými přestavbami starých budov na renesanční zámek. Tuto proměnu dokončil v době Petra Voka další významný architekt Dominik Cometta. Po smrti posledního Rožmberka (1611) zdědili zámek Švamberkové, kteří přišli o většinu majetku po osudové bitvě na Bílé hoře.
Třeboňské panství daroval císař Ferdinand II. své vlastní rodině, ale o snadno nabytý majetek nikdo nepečoval a záchranou pro zámek je až přechod do rukou starobylého německého rodu Schwarzenberků, kteří jej získávají v roce 1660. Knížecí rod Schwarzenbergů vlastní zámek až do roku 1940, kdy jej zabírá gestapo. Počátkem dvacátých let, po první pozemkové reformě, Schwarzenbergové zámek opouštějí a poté slouží po několik let jako hotelové zařízení. Po válce v roce 1945 je nad zámkem zavedena národní správa a v roce 1947 byl třeboňský zámek zestátněn.
Procházka zámkem: Do areálu zámku se vstupuje z náměstí severní zámeckou branou, vystavěnou v letech 1605-1607 Dominikem Cometou. Vstupní průčelí čtyřkřídlého zámku oživuje risalit věže s bosovanou branou a okny honosněji vybavenými nadokenní a podokenní římsou. Nad branou je oválný mramorový rožmberský znak, dílo pasovského kameníka Eliáše Haimschwangera z roku 1607. Architektonickou ozdobou nádvorní strany jižního křídla je jednopatrová otevřená trojdílná arkáda, jejíž půlkruhové oblouky spočívají v přízemí na masívních čtyřbokých pilířích, zatímco v převýšeném patře jsou neseny štíhlými toskánskými sloupy.
Spodní, hmotnější část je bosována a je od vrchní, vzdušnější lodžie oddělena výraznou římsou. Touto arkádou Antonio Ericer architektonicky obohatil jinak střídmý vzhled vnitřního zámeckého nádvoří. Celé pravé křídlo hlavní budovy je věnováno dvěma samostatným historickým expozicím dokumentujícím držení zámku oběma významnými jihočeskými šlechtickými rody, rodu Rožmberků a Schchwarzenbergů.
Historická expozice nazvaná “Rožmberské renesanční interiéry” dokumentuje a připomíná nejstarší historii až do 17. století po příchod rodu Schwarzenbergů. Expozice “Soukromá schwarzenberská apartmá z konce 19. stol.” zpřístupněná v roce 1996, uspořádaná větším dílem podle archivních materiálů z roku 1896, dokladuje a připomíná způsob života posledních generací hlubocko-krumlovské větve knížat ze Schwarzenbergu, počínaje zdejším pobytem knížete Adolfa Josefa a jeho manželky Idy, rozené princezny z Liechtensteinu.
Je zde připomenuta i většina dalších významných osobností schwarzenberského rodu. Ze zámeckých interiérů je nejzajímavější rozlehlá renesanční světnice obdélného půdorysu zaklenutá vysokou zrcadlovou klenbou. Tento interiér vyzdobil malbami Tomáš Třebechovský, který pokryl stěny malovaným karmínovým závěsem se vzorem granátového jablka a nad něj umístil pás s 32 znaky a jmény dvořanů Petra Voka z Rožmberka.
