Minimuzeum Zlaté stezky
Zlatá stezka patřila k nejvýznamnějším středověkým obchodním komunikacím střední Evropy. Jednalo se o systém obchodních cest, které od raného středověku spojovaly Pasov s českými zeměmi a po nichž proudila na sever především sůl ze Solnohradska. Jméno Zlatá stezka je známé od počátku 16. století a mělo vyjadřovat výnosnost kvetoucího obchodu, který kromě soli přinášel do Čech také vzácné látky a zbraně, koření, jižní vína a ovoce, a opačným směrem vyvážel především obilí, jiné potravinářské produkty a známou prachatickou pálenku. Systém Zlaté stezky se vyvíjel po staletí a ve své konečné podobě se skládal ze tří hlavních větví, které se nazývaly podle cílových měst v Čechách. Nejstarší a nejvýznamnější prachatická větev je známá již od počátku 11. století, vimperská větev vznikla na přelomu 13. a 14. století a nejmladší kašperskohorskou větev dal založit v polovině 14. století císař Karel IV. Ve vrcholné době středověkých obchodních cest od 14. století do 16. století patřila Zlatá stezka k nejfrekventovanějším středoevropským spojnicím. Husitské války provoz na stezce na čas přerušily, ale během 15. století získala Zlatá stezka postupně svůj předešlý význam a v 16. století za vlády Rožmberků prožila své nejslavnější období. Velkou ránu zasadila Zlatá stezce třicetiletá válka. Po jejím skončení prosadili Habsburkové monopol své soli, dovážené z Lince do Českých Budějovic, a význam pasovské soli a Zlaté stezky tím silně poklesl. Do počátku 18. století obchod na Zlaté stezce pozvolna vyhasl. Pojem Zlatá stezka však v povědomí obyvatel Šumavy a přilehlých českých i německých oblastí přetrval a stal se historickým fenoménem, který symbolizoval společnou minulost Čechů a Němců. Čtyřicet let komunistické diktatury toto povědomí na české straně značně oslabilo, ale po roce 1989 se začíná obnovovat a Zlatá stezka znovu stojí u zrodu mnoha česko-německých akcí a iniciativ, zaměřených i do budoucna. Zatímco prachatická a kašperskohorská větev již mají své stálé expozice v Prachatickém muzeu, ve Volarském muzeu a na hradě Kašperk, vimperská větev takovou expozici zatím neměla. To se nyní mění otevřením nové expozice v prostorách zrekonstruovaného domu čp. 8 na vimperském náměstí Svobody. Tato expozice má slovem i obrazem i s pomocí trojrozměrných exponátů a atraktivních modelů seznámit návštěvníky s vimperskou větví Zlaté stezky, která jako jediná zůstala dodnes v provozu a po jejíž trase přibližně vede jediná silniční spojnice České republiky a Německa přes centrální masív Šumavy. Návštěvník se postupně dozví, co to Zlatá stezka vlastně byla, jak po jejích trasách kráčela historie, kde a jak se dolovala sůl, co to byli soumaři, soumarské karavany a soumarští koně, zjistí kterými místy procházela vimperská větev Zlaté stezky a seznámí se s pohnutými událostmi, které se na ní a kolem ní odehrály. Prohlédne si historické dokumenty, mapy a stará vyobrazení soumarů i loupežných přepadení kupeckých karavan, na barevných fotografiích projde celou trasu vimperské větve po zemi a spatří ji i ze vzduchu, uvidí i současné pozůstatky Zlaté stezky v terénu. Podrobně se seznámí s třemi velkými úseky těchto pozůstatků, tzv. “systémy” (Kubohuťským mezi Arnoštkou a Kubovou Hutí, a Žlíbským mezi Horní Vltavící a Strážným, a systémem na Obecním vrchu u Strážného), které byly intenzivně zkoumány a na nichž se nalezla řada zde vystavených zajímavých nálezů z dob slávy Zlaté stezky (podkovy, kování, třmeny, kovové součásti zbraní atd.). Expozice je doplněna texty zajímavých historických dokumentů (soumarský řád z roku 1538 a výpověï zajatého pachatele loupežného přepadení na Zlaté stezce z doby kolem roku 1410) a dvěma atraktivními modely. První znázorňuje tažení vojska vimperských pánů Kaplířů ze Sulevic pod hradem Kunžvartem do Pasovska v roce 1458 a druhý vojenské polní opevnění Kořenný z doby napoleonských válek.