Hrad Rožmberk nad Vltavou
Hrad Rožmberk se nalézá 20 km jižně od Českého Krumlova na protáhlém ostrohu nad řekou Vltavou. Původ názvu: Hrad byl pojmenován podle pětilisté růže, kterou měl v erbu jeho zakladatel Vok z Prčice. Německý název Rosenberg (růžový hrad) byl počeštěn do podoby Rožmberk.
Hrad Rožmberk se skládá z pozůstatků horního hradu založeného ve 13. století, který připomíná pouze gotická věž Jakobínka, a z mladšího dolního hradu, zbudovaného ve 14. století a později upravovaného v 16., 17. a 19. století. V průběhu 19. století také došlo k výstavbě nových obytných a hospodářských budov, situovaných přibližně do míst původního horního hradu. Dolní hrad přístupný návštěvníkům je tvořen dvoupatrovou budovou nepravidelné dispozice s obdélným uzavřeným nádvořím. Na jižní straně se nachází původní palác, severní strana je tvořena dlouhou Křižáckou galerií, na východní vstupní straně je situován příčný trakt s jehlancovitou věží v severovýchodním nádvoří. Celý objekt uzavírá úzké západní křídlo s vysokou hranolovitou věží, zakončenou novogotickým cimbuřím, která tvoří dominantu celého hradu. Vnější i vnitřní fasády jsou nečleněné, pokryté sgrafitovou výzdobou. Přístup do hradu umožňuje z východní strany most nad hlubokým příkopem.
Stavba horního hradu byla zahájena před polovinou 13. století. Tento hrad sestával z věže umístěné v nejvyšším místě ostrohu a paláce obehnaného hradbami s příkopem. Do současnosti se dochovala pouze věž zvaná Jakobínka, s kruhovým půdorysem a zakončená krakorci, které původně podpíraly podsebití. Střecha byla nahrazena zděným krytem. Ve třicátých letech 14. století, za Jindřicha III. z Rožmberka, došlo ke zbudování dolního hradu, jehož podoba se v základních rysech dochovala až do současnosti. Roku 1522 vyhořel horní hrad a poté se již k jeho obnově nepřikročilo. V roce 1556 došlo k renesančním úpravám dolního hradu. Jeho fasády byly pokryty sgrafity a změn doznala i vnitřní dispozice hradu. Vznikla také renesanční stavba při hradbách, na jejímž konci byla zbudována brána vedoucí do města. Roku 1600 získal Rožmberk Jan Zrinský ze Serynu, synovec Petra Voka z Rožmberka. Nový majitel nechal provést velkorysé úpravy interiérů v duchu manýrismu. Proslulá je zejména malířská výzdoba Rytířského sálu a přilehlého Hudebního výklenku (Historie malířství v regionu Český Krumlov). Z gotického hradu se stalo reprezentativní renesanční sídlo. K dalším významným úpravám došlo až v letech 1840 – 1857 za Jana Jiřího Buquoye, který pod vlivem romantismu vytvořil z Rožmberka rodové muzeum Buquoyů, nesené v novogotickém stylu. V této době vznikla Křižácká galerie a nové vstupní schodiště a interiéry byly zařízeny historizujícím nábytkem. Dolní hrad od této doby sloužil pouze k reprezentativním účelům a k bydlení byla určena nově postavená obytná budova s hospodářským zázemím a anglickým parkem, situovaná přibližně do místa původního horního hradu.
Hrad Rožmberk byl založen v první polovině 13. století příslušníkem mocného rodu Vítkovců Vokem z Prčice, který se poté začal psát podle svého sídla Vokem z Rožmberka. V podhradí vzniklo také brzy poddanské městečko. Hrad se stal správním i hospodářským centrem panství, jehož část věnoval Vok z Rožmberka nově založenému klášteru cisterciáků ve Vyšším Brodě. Po vymření druhé větve Vítkovců, pánů z Krumlova, zdědili Vokovi potomci roku 1302 Český Krumlov a trvale se zde usídlili. Roku 1420 byl Oldřich II. z Rožmberka (1403-1462) nucen hrad zastavit rakouským pánům z Walsee, aby získal finanční prostředky na vydržování vojsk proti husitům. Rožmberk byl sice později vyplacen, ale již roku 1465 se dostal do zástavy Lobkovicům. I v tomto případě ale došlo opět k jeho vyplacení.
Roku 1600 předal Petr Vok z Rožmberka hrad s panstvím svému synovci Janu Zrinskému ze Serynu (1565-1612), který ho vlastnil až do své předčasné smrti roku 1612. Majetek zdědili Švamberkové, příbuzní pánů z Rožmberka. Ti však hrad brzy ztratili, neboť jim byl po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován a darován veliteli císařských vojsk Karlu Bonaventurovi Buquoyovi. V majetku tohoto rodu, jehož hlavní rezidencí byly Nové Hrady, zůstal Rožmberk až do roku 1945, kdy byl Buquoyům v rámci poválečných konfiskací odebrán a zestátněn.
V polovině 19. století byl hrad zpřístupněn veřejnosti jako jedno z prvních muzeí v Čechách. V muzeu se střetávají dvě tradice. Tradice rožmberská, připomínající zakladatele hradu, je reprezentována renesanční sgrafitovou výzdobou vnějších fasád a nádhernými malířskými dekoracemi interiérů (především proslulý Hudební výklenek v tzv. Rytířském sále). Tradice buquoyská pak oslavuje historii a zásluhy rodu, který vlastnil hrad do roku 1945. Vzhled ani zařízení hradu se od dob, kdy byla provedena romantická přestavba, prakticky nezměnily. Interiéry, většinou neogoticky upravené, jsou vybaveny vzácnými kusy nábytku, z nichž některé byly vyrobeny specializovanými řezbáři přímo pro potřeby muzea. Zámecká obrazárna obsahuje několik cenných obrazů české a evropské pozdní renesance a baroka.
Ve zbrojnici se nalézá unikátní kolekce palných a chladných zbraní, zbrojí a válečných trofejí. Rožmberské dědictví dodnes střeží tajemná Perchta z Rožmberka – Bílá paní, jejíž obraz visí v jedné z komnat. Od roku 2010 je otevřena nová prohlídková trasa “pokoje Buquoyů”, kde jsou zrekonstruované čtyři soukromé pokoje rodu Buquoyů – jídelna, salón, herna a pracovna. Zahrnuje období 2. poloviny 19. století. Současné využití: Hrad Rožmberk nad Vltavou, který je dnes ve správě Památkového ústavu České Budějovice, je zpřístupněn návštěvníkům, kteří si zde mohou prohlédnout historizující interiéry, renesanční Rytířský sál a cenné sbírky obrazů a užitého umění. Kromě prohlídkové trasy mohou zájemci navštívit i výstavy pořádané v prostorách hradu.
