Arciděkanský kostel Narození Panny Marie

První zprávy o kostele pocházejí z roku 1 110. Nová stavba se vlekla, pravděpodobně z nedostatku finančních prostředků až do 16. století. Po této opravě byl sloh kostela změněn na gotický a byl o několik sáhů vyšší, než jaký je v současné době (1 sáh = 160 cm), byl trojlodní a měl kruchtu (kůr) dolejší a hořejší. Klenutí bylo krásným gotickým dílem na šesti žulových sloupech, ozdobených štukovými hlavicemi. K chrámové prostoře přiléhala dosud zachovaná kaple sv. Barbory, pocházející z počátku 14. století. Za husitských válek byl děkanský kostel zpustošen a teprve po roce 1620 znovu zřízen pro katolickou bohoslužbu. Pod gotickou kaplí sv. Barbory, zachované ze staré gotické stavby kostela, se nalézá hrobka v podobě kříže, kde jsou pohřbeni členové domažlického senátu. Po požáru kostela v roce 1747 se stal hlavním oltářem Narození Panny Marie, jehož podstata byla původně v kapli sv. Barbory a je mistrnou prací pražského stříbrníka Antonína Karera. Je na něm umístěna uprostřed soška sv. Barbory a po stranách sochy sv. Norberta a sv. Vojtěcha od domažlického sochaře Františka Ringelhahna. Nad oltářem je socha Madony, která byla zhotovena v roce 1876 mnichovským sochařem Františkem Rietzlerem. Rovněž boční oltář sv. Anny a socha Božského Spasitele – Dobrého pastýře na kazatelně byly zhotoveny v dílně zdejšího sochaře Františka Ringelhahna. Klenutí chrámové lodi je zdobeno bohatými freskami plzeňského malíře Františka Julia Luxe z roku 1756. Jejich námětem je mariánský kult, uplatňovaný i ve freskách na severní stěně kostela a znázorňující obětování, zasnoubení a navštívení Panny Marie.