Divadelní hra na přírodní scéně “Skolení draka”

Skolení draka ve Furthu má svůj původ patrně v procesích Božího Těla. Již v roce 1590 bylo zmíněno v jednom protokolu, že “Skolení draka ve zdejším městě sledujeme bez přerušení již 200 let”. V tehdejší době bylo obvyklé, vybavit procesí živými obrazy historie spásy, v tomto případě životním příběhem sv. Jiří a jeho boje proti drakovi, jako ztělesnění zla. 

Výrazný předěl přinesla pro Skolení draka ve Furthu epocha osvícenství, kdy mělo být představení dokonce zrušeno. Proti tomu vedli občané Furthu im Wald / Brodu nad Lesy  po desetiletí houževnatý boj, který se zpočátku zdál být beznadějný. Různá psaní dokládají tahanice mezi představiteli města a vlády. Protože tím stále trpěla i zbožnost účastníků procesí, biskupská konzistoř v Řezně přikázala dne 6. března 1754 furthskému faráři: “…že skolení draka již nikterak nedovoluje, a že se má obrátit na světskou moc (si opus fuerit brachio saeculari), kdyby hra měla být přesto uvedena…”.

Občané Furthu stále znovu zdůvodňovali, proč tolik lpí na Skolení draka s pochopitelným poukazováním na to, že “…zdejší městečko leží na neradostné české hranici a …má omezený přístup, takže řemesla mají omezenou možnost prodávat pivo, chléb a maso kromě dne, kdy stovky lidí přijdou do města na Skolení draka…” (volně přeloženo ze staroněmeckého citátu).

Dnešní Skolení draka je obsahem svého děje čistě světskou hrou, která se blíží staré legendě o sv. Jiří až při svém vyvrcholení. Text hry, napsaný v roce 1952 spisovatelem Josefem Martinem Bauerem a modernizovaný nynějším režisérem v roce 2006, má jako historické pozadí husitské války, které byly pro tento geografický prostor osudové. Panovala nouze a bída, “protože drak se vynořil z lesů”. Říkalo se, že se spokojí s tím, když se mu “čistý” člověk dobrovolně obětuje. Furthská hradní paní byla k tomu připravená, naštěstí se ale vrací domů z bitvy vazal Udo, její milenec, který byl již považován za mrtvého. Ten je pasován na rytíře a usmrtí draka, symbol zla, nenávisti a zkázy.

Pro obyvatelstvo Furthu je období Skolení draka pátým ročním obdobím. Mnozí jsou u toho, když je drak při 12 představeních slavnostní hry “skolen” a kdy město dokumentuje svůj dlouhý dějinný vývoj ve velkém historickém slavnostním průvodu. Je v něm přes 1400 osob, všechny v oděvech a šatstvu oné doby, přes 250 koní, zpívající a pijící žoldnéři, kejklíři a přirozeně lid, stále znovu trpící ve vírech válek, které toto město na česko-bavorské hranici zvláštním způsobem poznamenaly.

Již několik let přitahuje do města mladé i dospělé hosty rovněž Velký historický dětský svátek, který se koná v třetí srpnovou neděli s vlastním “Dětským skolením draka” a mnoha historickými hrami pro děti.

Obraz draka fascinuje a zároveň děsí lidi již tisíce let. Pro jedny platili draci za příšery, za bytosti, přinášející pohromu, za symbol zla v pravém smyslu slova, pro druhé za symbol věčně pohnutého života a smrti. Skolení draka ve Furthu  se pokouší vyjádřit tuto prastarou lidskou tragiku prostředky dramatické divadelní hry na historickém pozadí.

Historické pozadí slavnostní hry Skolení draka

Jan Hus a husitské války (Jeden muž rozvíří Evropu)
Jan Hus se již nemůže dívat na žalostný stav církve na konci středověku. Duchovní sklouzávají do mravní bídy. Tři papeži současně se ucházejí o Petrův stolec a bojují proti sobě až na ostří nože. Pokračující zesvětštění církve, odpouštění hříchů za úplatu (“obchod s odpustky”) a bezuzdná daňová politika římské kurie vyvolávají po celé Evropě rozhořčení. Ale Jan Hus je jediný na kontinentě, který si troufá, pozvednout proti tomu svůj hlas. Za to se mu dostane rozsáhlé souhlasné odezvy a přivodí si nenávist papežské kurie.

Ti, kteří mu tleskají, jsou především Češi. On jim pozvedne národní sebevědomí: Protože Němci všude bez zábran dominují, požaduje více práv pro Čechy v jejich vlastní zemi. Český jazyk má být konečně uznán a povolen dokonce i při bohoslužbách. A na nejstarší německé univerzitě, univerzitě pražské, kde Hus vyučuje, se má Čechům rovněž dostat jejich práva a nemají být vytlačováni Němci. Proti zesvětštění církve doporučuje Hus radikální původní církev, která se bude věnovat už jen kázání písma svatého a nebude již hromadit světské prebendy. Pravé slovo Boží nepotřebuje žádné přepychové kostely a žádné uctívání svatých. Jan Hus je natolik přesvědčen o svých postojích, že se dokonce nechá vylákat císařem do Kostnice, aby tam v roce 1415 před koncilem obhajoval své teze. Ale k výměně názorů se shromážděnými církevními hodnostáři vůbec nedojde: Jan Hus je bez okolků zatčen, odsouzen kvůli “kacířství” a veřejně popraven. Výkřik rozhořčení se šíří Čechami. Císaři Zikmundovi, poslednímu vládci z rodu Lucemburků, který tragicky zápasí o svou moc, je odpírán nárok na český trůn. Ten si chce násilím a s podporou Vatikánu dojít pro českou korunu a nechá do Čech pochodovat jedno křižácké tažení za druhým – a po každé si za to natluče nos.

Poslední křižácké tažení 
Rok 1431 – v kterém začíná děj slavnostní hry Skolení draka – má nyní konečně přinést vytoužený obrat. Nikoliv jednotlivé svazy, ale celé říšské rytířstvo pozve Zikmund na Norimberský hrad.  Tam mají být rytíři – po čtyřech trapných porážkách – přesvědčeni o pátém a rozhodujícím křižáckém tažení. Papež tam vyšle svého nejlepšího muže, aby rytířstvo přesvědčil: kardinál Giuliano Cesarini, který své předky odvozuje od římského vojevůdce Julia Cesara, nabízí celé své přesvědčovací umění. A skutečně, rytíři se dají na pochod. Svobodná říšská města – ať již Augšpurk nebo Řezno – aby se zbavila této nepříjemné povinnosti?

Málo profesionálních válečníků a mnoho lidí, bez pravé perspektivy: zpustlíci, zoufalci, ba dokonce i zločinci. Nikoliv čest a slávu hledají ve válce, nýbrž co nejvíce výnosných drancování – je jedno, jestli na této, či oné straně hranic. A takto pochoduje v srpnu 1431 mohutné vojsko proti Čechám. Můžeme předpokládat, že k území sešikování vojsk patřila i Chamsko-Furthská kotlina. Přede všemi táhne do bitvy kardinál Cesarini, následován bavorskými knížaty. Císař Zikmund dá prozatím přednost bezpečným městským hradbám Norimberku, aby tam vyčkal na výsledek bitvy. Vojensky zodpovědný za vojsko je purkrabí Norimberku – nikdo menší, než Friedrich, markrabě braniborský, z něhož později vzejde německý císařský rod Hohenzollernů. Prozatím je ale Braniborský u Norimberčanů natolik neoblíbený, že mu jeho hradní budovu pod zadkem vypálí; ještě dnes se v areálu norimberského hradu rozevírá velká mezera, nad kterou se vznáší jen markantní věž Sinwell – symbol Norimberku. A zatímco se vojenské svazy shromažïují kolem českého města Domažlice, čeká se ve Furthu na výsledek nadcházející bitvy.

Pohraniční město jako “selská oběť”
Furth im Wald / Brod nad Lesy byl díky své topografické poloze vždy předsunutým stanovištěm na české hranici – takříkajíc “nárazníkovou zónou” na ochranu bavorského knížectví a především bohatého města Cham / Kouba, které již mělo městské hradby. Rozvoj Furthu byl bavorskými knížaty po staletí odhodlaně podporován – ať již to bylo preferované osídlování, nebo velkorysé udělování atraktivních tržních a městských práv. Podle starých zdrojů byl Brod opakovaně vystaven přehmatům husitských plenitelů a nejméně jednou byl zcela vypálen. Střídavými přepady a odvetnými údery velmi trpělo obyvatelstvo na obou stranách hranic – až hluboko do vnitrozemí. Nyní tedy, se má list konečně obrátit, v rozhodující bitvě u Domažlic – v onen den, kdy se odehrává slavnostní hra Skolení draka…

Pozdní omluva
Potrvá přesně 584 let, než katolická církev rehabilituje Jana Husa: v roce 1999 ocenil papež Jan II. enormní význam Jana Husa pro český národ a vyslovil hluboké politování nad krutou smrtí, způsobenou Husovi.