3 CESTY | Hanke Jiří – Hankeová Jiřina – Hanke Michael
Galerie 4 zve na výstavu 3 CESTY, která představí tvorbu tří členů rodiny Hankeových – významného českého fotografa Jiřího Hankeho, fotografky Jiřiny Hankeové a jejich syna, fotografa Michaela Hankeho. Vernisáž se uskuteční 4. září 2026 od 18:00 v Galerii 4 v Chebu.
Jiří Hanke (*1944) se za celou svoji fotografickou „cestu“ představil na mnoha výstavách, a proto se ve svém výběru exponátů pro tuto výstavu rozhodl neopakovat již notoricky známé soubory. Ty se zde připomínají pouze v náhledových ukázkách „Pohledy z okna mého bytu“ (1981–2003) a „Před výstavou: portréty vystavujících v Galerii spořitelny v Kladně v letech 1977–2019“, aby zařadily výstavní soubor do kontextu celé tvorby.
Do tvorby Jiřího Hankeho diváka uvede pět fotografií z Kladna z let 1976 a 1977. Atmosféru svého rodného Kladna a jeho změn, jimž se Jiří Hanke věnuje celý život, představuje série osmi fotografií jednoho domu ve Váňově ulici a jeho proměn v rozpětí dvaceti let (1981–2001).
Čas, který v Hankeho fotografiích hraje vždy důležitou roli, představuje i další ukázka z jeho tvorby, a to v souboru „Otisky generace“, kterým se zabývá již od roku 1986 dosud. Vždy na dvojici fotografií pořízených v odstupu let ukazuje, jak se čas projevil na portrétovaných.
V další části expozice pak divák zhlédne ukázky ze souborů „TV Image“ (1992–94), „Pod naší jabloní“ (2012), „Má zátiší“ (2005–06) a „Tulipány a jiné…“ (2014–2020). Závěr expozice uzavírá velkoformátová fotografie Brooklyn Bridqe, New York (1990).
Jiřina Hankeová (*1948) vychází ve své tvorbě z pozorování skutečnosti kolem sebe i v sobě samé. Její nejznámější soubor „Trapný pokus o autoterapii“ (2005-2006) vznikal ve skrytu intimního prostoru (samostatně vystaven v G4 v roce 2007).
Na tento soubor volně navazuje cyklus „Nonverbální komunikace“ (2014), rozšířený dalšími tematicky zaměřenými fotografiemi pro výstavu v Galerii Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře (2023). Kurátor GASK Richard Drury k tomuto cyklu mimo jiné napsal: „Prázdná platíčka po vytlačených pilulkách zde fungují jako „ready-made“, tedy jako všední předměty z autorčina života, a v jejich postupném množení a kupení do podoby vratké „věže“, …která se následně hroutí, najdeme výpověď o křehkosti… o zranitelnosti lidské společnosti obecně“. Část tohoto cyklu aktuálně probíhající výstava v G4 v Chebu představuje.
Do fotografických cyklů autorka zpracovává všední motivy procházející významovou proměnou: „RGB-Y“ (2012), „Stíny“ (2013), „Jablko Evino“ (2015), „Domov – Roční období“ (2016).
O souboru minimalistických a monochromních fotografií „Ticho“ (2023) PhDr. Michal Janata řekl: „Jsou to fotografie, které vyžadují soustředění. Škodí jim netrpělivost, s níž rádi míjíme vše, co je skryté, ač všem na očích. Je to fotografická meditace nad tichem, jehož ekvivalentem je barva bílá, barva usebrání.“
Metamorfóza bílé plochy a zkoumání plastičnosti povrchu se objevuje i v cyklu “White“ (2012). Soubor „Bez kontextu“ je pak na této výstavě představen v premiéře.
Michael Hanke (*1972) se ve své fotografické tvorbě, které se začal aktivně věnovat teprve ve věku 40 let, zaměřuje na humanistický dokument.
Společným motivem jeho fotografických cyklů je připomínat lidem, že ty nejkrásnější a mnohdy i nejsilnější životní momenty jsou dostupné nám všem. Můžeme si je dopřávat úplně všichni, přestože je bohužel máme tendenci stále častěji přehlížet. Poukazuje na místa, kde je svět ještě v pořádku.
V jeho dosavadní tvorbě se zaměřil na témata, která silně rezonují s “člověčinou“. Ukazuje radost ze života („Taneční zábavy seniorů“ (2014)), úspěchy („Dětské šachové turnaje“ (2015)), ale i prohry a boj s jejich důsledky („Nikdy ho neviděli brečet“ (2018), „Cesta za snem“ (2020), „Naděje“ (2023)).
Pro svoji silnou výpověď byly jeho fotografie oceněny na prestižních tuzemských i zahraničních soutěžích, např. World Press Photo (2017, 2019), Czech Press Photo (šest ocenění v letech 2013–17), Sony World Photography Awards (2016, 2021), International Photographer of the Year (2015, 2016).
Pro výstavu v G4 vybral ze své tvorby dvě kontrastující polohy – fotografie z cyklů „Taneční zábavy seniorů“ (2014) a „Plesová sezóna“ (2017) zde silně kontrastují proti fotografiím z cyklu „Pohřební služba“ (2017). Ve svém souhrnu tak zachycují věčný neodvratitelný koloběh života.
