Ze Stadlern do Waldmünchenu

22. 7. 2024
Po malé snídani nás Michl odváží do Stadlernu s taškami a zavazadly. Společně obdivujeme geotop „Hochfels“. Nyní jsou batohy konečně opět na ramenou. Vřelé rozloučení a vyrážíme! Počasí je pod mrakem, ideální pro pěší turistiku. Vydáváme se po stezce Nurtschweg směrem na Waldmünchen. Dnešním cílem je kemp u jezera Perlsee. Jsme rádi, že jsme opět na cestě. Když dorazíme do bavorského Schwarzachu, obloha se zatáhne. Právě včas nacházíme úkryt na statku, začíná pršet. Když přeháňka ustává, oblékáme si pláštěnky a pokračujeme dál. V lese nás čeká nepříjemné překvapení. Je to strmé stoupání, cesta je značně poškozená lesní technikou. Je blátivá, mokrá a kluzká. Musíme být velmi opatrní, abychom neuklouzli. Když je utrpení za námi, vydechneme si úlevou. Nejlepší je, že se nad námi smiloval svatý Petr, už neprší. Cesta se opět stává příjemnou. Les mění charakter, je zde stále více jedlí. Bohužel naše štěstí netrvá dlouho. Obloha opět potemní a otevře své brány. Nacházíme úkryt v recyklačním skladu. Žádné místo pro odpočinek. Čas plyne, už jen lehce mrholí, pokračujeme dál a pomalu postupujeme. Nutně potřebujeme přestávku. Pak se objevuje náš zachránce, rekreační statek „Jägersteig“. Bohužel je zavřený a nikdo tam není. Přesto si sedáme ke stolu. Štěstí nám opět přeje. Uplyne sotva pár minut, když se objeví paní domácí. Rozmazluje nás jablečným střikem, kávou a koláčem! To je sen! Po rozhovoru pokračujeme v cestě osvěženi a nabiti energií.

Více informací o prázdninové farmě najdete zde: www.ferienhof-jaegersteig.de

O necelou hodinu později se jezero Perlsee třpytí mezi stromy a my jsme na místě. Dnes jsme ušli 21 kilometrů.

Ubytováváme se v přátelském rodinném podniku na čtyři noci.

INFO na: www.ferienpark-perlsee.de

Chceme si prohlédnout Waldmünchen a jeho okolí a dopřát si více času na další etapy naší cesty. Stan postaven, uvařeno, zuby vyčištěny, hurá do stanu, dobrou noc.

Moje dnešní české slovo: mluvit

23. 7. 2024
Příjemný den ve Waldmünchenu. Vcházíme do městečka, potkáváme nejprve příjemnou paní, později ochotného pána a dozvídáme se touto příjemnou formou, co město nabízí. V turistické kanceláři se zapisujeme na prohlídku ztracené vesnice Grafenried/Lučina, která nás čeká následující den, a je nám ukázána cesta k milíři. Ve středu se tam pořádá společenský večer. Zábavné! Hromadu dřevěného uhlí slavnostně zapálila paní Hofingerová z CEBB. Rozhodujeme se také, že ve čtvrtek večer zhlédneme hru „Pandur Trenck“. Je to historická festivalová hra pod širým nebem a všichni nám ji vřele doporučují. Večer sedíme s Clasem a Anjou u jejich stolu, milými hosty kempu z Eifelu. Jíme, povídáme si a připozdívá se.

Moje dnešní české slovo: nádraží

24. 7. 2024
Na dnešním programu je ztracená vesnice Grafenried / Lučina. Vyrážíme pěšky ve 12:00, do kopce. Na místo setkání dorazíme krátce před 14:00 hod. Náš průvodce přivítá asi 30 hostů. Je to bývalý pohraniční policista. Nejprve nám vypráví o éře Železné opony. Během jeho služby došlo ke spektakulárnímu, smrtelnému incidentu. Kolega, který cestoval sám, náhodou narazil na komunistického špiona, který bavorského policistu bez dalšího zastřelil. Po otevření hranic byl případ znovu otevřen, pachatel byl vyšetřován a odsouzen. Po tomto příběhu se přesuneme do zmizelé vesnice. Grafenried je výjimečná. Je to jediná z nesčetných sudetoněmeckých vesnic bývalého pásma smrti, která znovu spatřila světlo světa. Zachovaly se alespoň její pozůstatky. Její návštěva rozhodně stojí za to. A to i bez prohlídky s průvodcem. Je zde nespočet informačních tabulí. O „vzkříšení“ obce se zasloužili Helmut Roith a Alois Rötzer. V nesčetných hodinách neúnavné ruční práce dokázali malý zázrak. Dnes to uznávají obě strany. Podrobné informace naleznete na internetu v rubrice „Hraniční příběhy“ a také v Domě přírody v Klenčí (CZ) a v Trenckově muzeu pohraničí ve Waldmünchenu (BY).

Během naší návštěvy jsme měli to štěstí, že jsme se s jedním z těchto dvou setkali osobně. Velmi skromný člověk s bohatými znalostmi. Mimo jiné nám prozradil, že kostel měl kdysi českou a bavorskou sakristii. Stejně tak zajímavé: ničení obce začalo na konci druhé světové války. Grafenried byl ostřelován americkým dělostřelectvem, protože někteří fanatici z řad nacistů se odmítali vzdát. I zde museli zemřít nevinní lidé, stejně jako miliony lidí všude v Evropě.

Po téměř třech hodinách ponořených do historie jsme se opět vydali na cestu. Naším cílem je milíř u Perlhütte. Nejprve z kopce, pak zase do kopce. Většinu času lesem. Připozdívá se, máme hlad a žízeň, ale ještě jsme nedošli k cíli. Pak dorážíme do vesničky Arnstein. Ritschi objevuje na dveřích zahrady ceduli s nápisem „Biergarten“ (pivní zahrádka). Vítá nás přátelská žena. Ritschi říká: „Jsem jenom zvědavá“. „Dobře, ale pivo si můžete dát taky.“ To už sedíme u stolu s přátelským párem středního věku a popíjíme radler. Říkají nám, že si tu splnili svůj sen. Pocházejí z Braniborska, hledali domek na jihu, našli tenhle a jsou naprosto spokojení. Nádhera! K milíři to není daleko, vysvětlují nám zbytek cesty a za chvíli jsme na místě. Náměstíčko kolem dýmající hromady dřevěného uhlí je plné lidí. Objednáváme si pivo a radler a samozřejmě prkénko s občerstvením. Ritschi nám najde další dvě místa u pivního stolu. Okamžitě se dáváme do řeči s místními lidmi. Přinášejí nám prkénko. Je úžasné, je metr dlouhé a plné bavorských pochoutek. Hladově se na to vrháme a zapomínáme si tabuli vyfotit. Jaká škoda! Nefotíme tu vůbec nic. Jídlo a pití jsou příliš chutné a rozhovory intenzivní. Když se naši společníci u stolu loučí, objevujeme naše sousedy z kempu. Nejprve se k nám přidávají, pak nás odvážejí autem zpět do kempu. Opět máme štěstí.

Moje dnešní české slovo: kemp

25. 7. 2024
Pohodový den ve Waldmünchenu. Ráno skvělá snídaně ve městě, odpoledne chládek u jezera Perlsee. Večer navštívíme historickou hru pod širým nebem „Pandur Trenck “. Jsme nadšeni, a pokud navštívíte Waldmünchen v době festivalu, je to naprostá nutnost.

Moje dnešní české slovo: zdraví