Velešín
Die Siedlung Velešín wurde wahrscheinlich im 13. Jahrhundert im Zusammenhang mit dem Bau der Burg auf einem Sporn über dem Fluss Malše gegründet. Die tradierten Nachrichten über eine slawische Burgstätte in der Umgebung von Velešín wurden durch archäologische Forschungen nicht bestätigt. Auf eine eventuelle ältere, dem Bau der Burg vorausgehende Besiedlung weisen also nur Etymologen hin, nach dessen Auslegung die Bezeichnung von Velešín wahrscheinlich nach einem Hof entstand, der einem Veleš gehörte. Von Anfang an wurde Velešín durch überwiegend tschechischsprachige Einwohner besiedelt.
Die Burg Velešín wird zum ersten Mal in einer Urkunde aus dem Jahr 1266 erwähnt. Im ersten Drittel des 13. Jahrhunderts wurde die königliche Burg – wahrscheinlich durch Přemysl Otakar I. oder Václav I. - gegründet. Im Besitz der königlichen Kammer blieb die Burg jedoch nicht lange. 1265 tauschte der König Přemysl Otakar II. die Herrschaft Velešín mit Čéč aus Budweis gegen die Burg Hluboká und Budweis. Čéč verkaufte Velešín in Kürze an Beneš Pyšný. Mit ihm begann hier die Herrschaft der Michalovicer. Der König Přemysl Otakar II. nahm Beneš Velešín zwar ab, Václav II. gab es jedoch am 28. August 1283 an den Sohn von Beneš, Jan aus Michalovice zurück. Im Besitz der Herren aus Michalovice blieb dann Velešín länger als ein Jahrhundert. 1387 verkaufte Jan IV. Michalec aus Michalovice die Burg, zu der auch Latrán und eine kleine Stadt am linken Ufer von Malše, die Dörfer Sedlce, Tolišovice, Chlum Polžov, Kladějov und anderes Vermögen gehörten, an Oldřich aus Rožmberk/Rosenberg. Im Besitz der Rosenberger befand sich Velešín bis zum Aussterben der Linie mit Peter Wok im Jahr 1611. Unter der Herrschaft der Rosenberger wurde Velešín zur Stadt mit dem Marktrecht erhoben; wahrscheinlich erst in der Ära dieser Herrschaft fing es auch an, das eigene Wappen zu verwenden.
Das 20. Jahrhundert brachte den Einwohnern von Velešín viele noch nicht da gewesene Wenden. Mit Begeisterung begrüßte die Bevölkerung die Gründung des selbstständigen Tschechoslowakischen Staates im Jahr 1918 – zum Unterschied von einigen Städten in der Nachbarschaft - z.B. in Kaplice wurden die deutschsprachigen Unzufriedenen von Soldaten durch Schießen aus Kanonen ruhig gestellt. Auch an die auf Fronten des Ersten Weltkrieges gefallenen Männer, wo sie für die österreichisch-ungarische Heimat und für den Kaiser kämpften, wurde später als auf Opfer erinnert, die ihr Leben für die lange gewünschte Freiheit opferten. In Velešín wurde im November 1918 der Nationalausschuss gegründet, dem sich auch die Nachbargemeinden angeschlossen haben. Seine Mitglieder bemühten sich in der Zeit, als noch keine neuen tschechoslowakischen Organe funktioniert haben, vor allem die Ausfuhr von Lebensmitteln, Brennstoff und anderen für die Republik wichtigen Materialien nach Österreich zu verhindern.
Zu einer bedeutenden Entwicklung der Stadt trug die Stromzuführung bei, für die sich die Vertreter der Stadt bereits ab 1913 einsetzten. Die erste Kraftanlage wurde 1919 in der Pučegl-Mühle am Fluss Malše in Betrieb gesetzt. 1940 übernahmen die Stromversorgung die Jihočeské elektrárny/Südböhmische Kraftwerke in České Budějovice/Budweis. Das Gebiet am Fluss Malše wurde auch zum bedeutenden Erholungsgebiet, auch wenn viele Einwohner den Zustrom von Ausflüglern nicht positiv wahrgenommen haben. Die Position eines Urlaubsortes verlor die Region Velešín erst in den 70er Jahren vergangenen Jahrhunderts im Zusammenhang mit dem Bau der Talsperre Římov.
Die Zeit nach 1989 brachte neue Verhältnisse sowie neue Pläne mit sich. Es entwickelte sich wieder die private Unternehmertätigkeit, es erfolgte die Gaseinführung, viele Teile von Velešín verändern wesentlich ihr Aussehen – z.B. das Gebiet um den Busbahnhof, wo der einstige Schuttabladeplatz im Zentrum der Gemeinde durch eine Gewerbe- und Wohnzone ersetzt wurde. Eine bedeutende Veränderung stellte auch die Erhebung von Velešín zur Stadt am 1. Februar 1996 dar.
Velešín
Osada Velešín byla založena pravděpodobně ve 13. století v souvislosti s výstavbou hradu na ostrohu nad řekou Malší. Tradované zvěsti o slovanském hradišti v okolí Velešína archeologické výzkumy nepotvrdily. Na případné starší osídlení předcházející době výstavbě hradu tak odkazují pouze etymologové, podle jejichž výkladu vzniklo pojmenování Velešína nejspíše podle usedlosti patřící jakémusi Velešovi. Od počátku byl Velešín osídlen obyvatelstvem hovořícím převážně česky.
Hrad Velešín je poprvé zmiňován v listině z roku 1266. V první třetině 13. století byl založen jako královský hrad – pravděpodobně Přemyslem Otakarem I. nebo Václavem I. V držení královské komory však hrad nezůstal dlouho. Roku 1265 vyměnil král Přemysl Otakar II. velešínské panství s Čéčem z Budějovic za Hlubokou a Budějovice. Čéč však Velešín zanedlouho prodal Benešovi Pyšnému. Jím zde začala vláda Michaloviců. Král Přemysl Otakar II. sice Benešovi Velešín odebral, ale Václav II. ho 28. srpna 1283 navrátil Benešovu synovi Janovi z Michalovic. Ve vlastnictví pánů z Michalovic pak Velešín setrval déle než jedno století. V roce 1387 hrad, k němuž náležely Latrán a městečko na levém břehu Malše, vesnice Sedlce, Tolišovice, Chlum Polžov, Kladějov a další majetek, prodal Jan IV. Michalec z Michalovic Oldřichovi z Rožmberka. Ve vlastnictví Rožmberků se Velešín nacházel až do vymření rodu Petrem Vokem v roce 1611. Za vlády Rožmberků se Velešín dočkal povýšení na městečko s právem pořádat trhy; zřejmě až v éře této vrchnosti začal také používat vlastní znak.
Dvacáté století přineslo obyvatelům Velešína dobu nebývalých zvratů. S nadšením vítalo obyvatelstvo ustavení samostatného československého státu v roce 1918 – na rozdíl od některých měst v sousedství, kdy třeba v Kaplici zklidňovali německy hovořící nespokojence vojáci střelbou z děl. I muži padlí na frontách první světové války, kde bojovali za rakousko-uherskou vlast a císaře pána, byli později připomínáni jako oběti, které položily životy za dlouho očekávanou svobodu. Ve Velešíně se v listopadu 1918 ustavil národní výbor, k němuž se připojily i okolní obce. Jeho členové se v době, kdy ještě nefungovaly nové československé orgány, snažili především zabraňovat vývozu potravin, paliva a dalšího pro republiku potřebného materiálu do Rakouska.
K významné proměně městečka přispělo zavedení elektřiny, o které zastupitelé usilovali již od roku 1913. První elektrárna se v roce 1919 rozběhla v Pučeglově mlýně na Malši. V roce 1940 převzaly starost o zásobování proudem Jihočeské elektrárny v Českých Budějovicích. Na Malši se také výrazně rozvíjel rekreační ruch, byť mnozí obyvatelé městečka nepohlíželi na příliv výletníků vstřícně. Postavení letoviska ztratilo Velešínsko až v sedmdesátých letech minulého století v souvislosti s budováním římovské přehrady.
Doba po roce 1989 přinesla nové poměry i nové plány. Opět se rozvinulo soukromé podnikání, přišla plynofikace, části Velešína zásadně mění svoji podobu – například sousedství autobusového nádraží, kde někdejší rumiště v centru obce nahrazuje komerčně-obytná zóna. Významnou změnou bylo i to, že se Velešín 1. února 1996 dočkal povýšení na město.