Třeboň
Die Anfänge dieser reizenden sich mitten im teichreichen Flachland erstreckenden Stadt reicht bis etwa die Mitte des 12. Jhds., wo auf einem der Pfade, die den tiefen grenznahen Wald durchkreuzten, eine kleine heutzutage unter dem Namen Třeboň bekannte Marktgemeinde mit einem Herrschaftengehöft entstand. Die Tatsache, dass man die Stelle abstocken und ausroden mußte, gab der Gemeinde wahrscheinlich ihren Namen. Das ganze ausgedehnte Gebiet bekam der erste bekannte Mitglied des später reich verzweigten Vítek-Geschlechtes (Witigonen), der unternehmungslustige Vítek von Prčice vom König als Verdienst.
Bald nach ihrer Gründung kam das Anwesen in den Besitz des Zisterzienserklosters im oberösterreichischen Zwettl (Světlá). Um 1250 erhielten die Brüder Pelhřim und Ojíř aus dem landštejner Zweig des Vítek-Geschlechts dieses Gebiet zurück. Um 1300 ist in Třeboň die von außen mit einem Wassergraben verstärkte Stadtbefestigung zu vermuten. Die Gemeinde entwickelte sich schnell und bereits im Jahre 1280 wurde die St.-Ägidius-Kirche erwähnt. Třeboň wurde zum Zentrum des sich erweiternden Dominiums. Im Jahre 1341 wurde sie als Stadt bezeichnet und seit 1366 kommt auch ihr tschechischer Name neben dem bisher gebrauchten Witigenowe und Wittingau (auf tsch. Vítkův luh) vor.
1366 wurden die Brüder von Rosenberg zu Besitzern von Třeboň und des umliegenden Dominiums, unter denen die Stadt an Bedeutung und Reichtum gewann. Bereits im folgenden Jahr gründeten die Rosenberger ein Kloster in Třeboň, im Jahre 1376 erteilten sie der Stadt das sog. Recht der königlichen Städte und1378 erwirkten sie ihr vom König Karl IV. das Privilegium für die Einfuhr von Salz. Ende des 14. Jhds. wurde die Stadt schon mit gemauertem Wall und Graben befestigt. Diese Befestigung zusammen mit gestärktem Kastell mit dem umliegenden Sumpfgelände machte Třeboň zu einer fast unbesiegbaren Festung.
So war es auch während der Hussitenkriege, als die Stadt mehreren Anstürmen Stand zu halten vermochte. Das tatsächliche Aufblühen der Stadt fällt in die zweite Hälfte des 15. Jhds. Peter IV. von Rosenberg (1462 - 1523) mehr als seine Vorgänger schenkte Aufmerksamkeit dem Wirtschaften auf seinen eigenen Gütern und sein Untertan Štěpánek Netolický gründete den Ruhm der hiesigen Teichwirtschaft. Eine ebenfalls bedeutende Tat war auch die Errichtung der neuen Brauerei im Jahre 1505. Den größten Aufschwung erreichte Třeboň im 16. und Anfang 17. Jhds., vor allem unter der Regierung der zwei letzten Rosenberger, der Brüder Wilhelm und Peter Wok von Rosenberg. Es wurde eine große Aufmerksamkeit der wirtschaftlichen Entwicklung des ganzen Dominiums geschenkt, am meisten jedoch der Teich- und Brauwirtschaft. Die Naturbedingungen des Beckens von Třeboň machten eine extensive Gründung von Teichen möglich, wodurch die ganze Wirtschaft des ganzen Gebietes gestärkt wurde.
Die neue Aufbau- und Aufblühensära begann, als Jakub Krčín von Jelčany an die Stirn des gesamten Unternehmens der Rosenberger gestellt wurde. Die Wirtschaftsreformen Krčíns wurden in Třeboň und dessen nächsten Umgebung sichtbar. Seit 1602 wurde Třeboň sogar zum Hauptsitz der Rosenberger, damals des mächtigsten Geschlechtes in Südböhmen. Nach dem Tod des letzten Rosenbergers Peter Wok im Jahre 1611 kamen das Dominium und die Stadt als Erbschaft in die Hände der Schwamberger über, die sie jedoch wegen ihrer Teilnahme am Ständeaufstand gegen die Habsburger verloren. Das ganze Dominium wurde ihnen konfisziert und in den Jahren 1622 - 1660 war Třeboň im Besitz des Herrschergeschlechts derHabsburger. 1660 gewann Jan Adolf Fürst von Schwarzenberg das Dominium von Třeboň als Erachten seiner persönlichen Verdienste. Die Schwarzenberger, in deren Besitz Třeboň bis ins 20. Jhd. geblieben ist, gönnten der Stadt.
Třeboň erholte sich von den Kriegswunden und mehreren verwüstenden Bränden, die beträchtlich das Antlitz der Stadt beschädigten. Zum Beleben der sonst ruhigen Stadt kam hier in der Mitte des 19. Jhds., als Třeboň zur Kreisstadt wurde. Eine weitere Anregung zu einem noch intensiveren Aufblühen des ganzen Gebietes war der Aufbau von wichtigen Verkehrsverbindungen, insbesondere der Eisenbahn mit Anschluß an Wien im Jahre 1871. Wichtige Veränderungen im Leben der Stadt kamen nach dem Ende des 1. Weltkrieges, als im Rahmen der ersten Landreform der gesamte wirtschaftliche Besitz der Schwarzenberger auf den Staat überführt wurde. Der 2. Weltkrieg forderte seine Opfer auch in Třeboň. Nach dem Krieg ist hierher die erste größere Industrie durchgedrungen (ein Bekleidungsbetrieb und die landwirtschaftliche Großproduktion). 1960 wurde der politische Kreis von Třeboň aufgehoben und die Stadt hat den Kurstadtstatus erhalten.
Třeboň
Počátky tohoto půvabného města, rozprostřeného uprostřed rybničnaté roviny, sahají asi do poloviny 12. století, kdy na jedné ze stezek procházejících hlubokým pohraničním hvozdem vznikla malá trhová osada s panským dvorcem, nyní známá pod jménem Třeboň. Skutečnost, že místo museli lidé vytříbit, vyklučit a vymýtit, dala této osadě pravděpodobně i jméno. Celé rozsáhlé území dostal od krále výsluhou první známý člen později rozvětveného rodu Vítkovců, podnikavý Vítek z Prčic.
Brzy po svém založení se dostala osada do majetku cisterciáckého kláštera v hornorakouské Světlé (Zwettl). Okolo roku 1250 získali toto území bratři Pelhřim a Ojíř z landštejnské větve Vítkovců zpět. Kolem roku 1300 lze již v Třeboni předpokládat městské opevnění, zesílené zvenčí vodním příkopem. Osada se rychle rozvíjela a roku 1280 se již připomíná kostel sv. Jiljí. Třeboň se stala střediskem rozšiřujícího se panství. K roku 1341 se označuje jako město a od roku 1366 se objevuje i její český název vedle dosud užívaného Witigenowe a Wittingau (Vítkův Luh).
V roce 1366 se vlastníky Třeboně a přilehlého panství stali bratři z Rožmberka, za nichž město nabylo na významu a bohatství. Již následujícího roku založili Rožmberkové v Třeboni klášter, roku 1376 udělili městu tzv. právo měst královských a roku 1378 mu od krále Karla IV. vymohli výsadu na dovoz soli. Koncem 14. století se už město opevňovalo zděnými hradbami a příkopem. Toto opevnění spolu se zesíleným hrádkem a s okolním bažinatým terénem vytvářelo z Třeboně téměř nedobytnou pevnost.
Tak tomu bylo i v husitských válkách, kdy město odolalo několikerým útokům. Skutečný rozkvět města spadá do druhé poloviny 15. století. Petr IV. z Rožmberka (1462 – 1523) ještě více než jeho předchůdci přihlížel k hospodaření na vlastních statcích a jeho poddaný Štěpánek Netolický založil slávu zdejšího rybníkářství. Stejně významným počinem bylo i zřízení nového panského pivovaru roku 1505. Největšího rozmachu dosáhla Třeboň v 16. a na počátku 17. století, zejména za vlády posledních dvou Rožmberků, bratří Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Velká pozornost byla věnována hospodářskému rozvoji celého panství, zejména však opět rybníkářství a pivovarnictví. Přírodní podmínky Třeboňské pánve umožňovaly rozsáhlé zakládání rybníků, a tím posílení hospodářství celé oblasti.
Nová éra budování a rozkvětu nastala postavením Jakuba Krčína z Jelčan do čela všeho rožmberského podnikání. Krčínovy hospodářské reformy se projevily v Třeboni i v jejím nejbližším okolí. Od roku 1602 se Třeboň stala dokonce hlavním sídlem Rožmberků, tehdy nejmocnějšího jihočeského rodu. Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 přešlo panství i město dědictvím do rukou Švamberků, kteří je ztratili pro účast ve stavovském povstání proti Habsburkům. Celé panství jim bylo konfiskováno a Třeboň byla v letech 1622-1660 v držení panovnického rodu Habsburků. V roce 1660 získal třeboňské panství Jan Adolf kníže ze Schwarzenberga jako uznání osobních zásluh. Schwarzenbergové, v jejichž držení zůstala Třeboň až do 20. století, městu přáli.
Třeboň se zotavovala z válečných ran a několika zhoubných požárů, které značně narušily tvář města. K oživení jinak poklidného života zde došlo v polovině 19. století, kdy se Třeboň stala okresním městem. Dalším impulsem k intenzivnějšímu rozkvětu celé oblasti byla výstavba důležitých komunikací, zejména železnice s návazností na Vídeň v roce 1871. Významné změny v životě města nastaly po první světové válce, kdy byl v rámci první pozemkové reformy všechen schwarzenberský hospodářský majetek převeden na stát. Druhá světová válka si i v Třeboni vyžádala své oběti. Po válce proniká i sem první větší průmysl (oděvní závod a zemědělská velkovýroba). Roku 1960 byl zrušen třeboňský politický okres a město obdrželo lázeňský statut.