Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Adresse • Adresa

  • Kloster Vyšší Brod 
  • Klášter Vyšší Brod 
  •  
  • Klášter 137 
  • 382 73 Vyšší Brod 
  •  
  • Südböhmen / Jihočeský kraj

Info • Info

Kloster Vyšší Brod

Das Zisterzienserkloster Vyšší Brod liegt etwa 30 km südlich von Český Krumlov entfernt, auf dem rechten Ufer des Flusses Vltava (Moldau). Im Vorland des Böhmerwaldes, inmitten einer reich bewaldeten und romantischen Landschaft liegen am rechten Ufer des Oberlaufs der Moldau Stadt und Kloster Vyšší Brod.

Die Zisterzienserabtei Vyšší Brod (lateinisch Altovadum, deutsch Hohenfurth) wurde im Jahre 1259 von Lehnsherr Vok von Rosenberg gegründet. Der Legende zufolge geschah dies aus Dankbarkeit für die wunderbare Rettung des Adeligen aus den tosenden Fluten der Moldau, wo der Ertrinkende die heilige Jungfrau Maria um Hilfe bat. Das Andenken an das im Jahre 1611 ausgestorbene, berühmte böhmische Adelsgeschlecht der Rosenberger bewahren bis heute die Zisterzienser, die sich zur Zeit bemühen, das ihnen nach 40 Jahren vom Staat zurückgegebene Kloster zu renovieren, damit es wieder ein geistliches und kulturelles Zentrum der Region werde.

1719 kam die Gönnerschaft der Abtei an das Geschlecht der Schwarzenberger, nachdem die Eggenberger diese von der Gründerfamilie der Rosenberger übernommen hatten. 1941-1945 beschlagnahmte die SS das Kloster und von 1950 wurde die Abtei vom tschechoslowakischen Staat bis zur "Wende" 1990 als Museum verwendet. 1991 wurde der Kern der Abtei dem Zisterzienserorden zurückgegeben.

Beschreibung des Objektes:
  1. Die Klosterkirche ist ein wichtiger Bestandteil des Klosters. Ihre Fundamente waren kurz nach der Klostergründung im 13. Jh. gelegt worden. Das ganze Bauwerk wurde ca. 100 Jahre später vollendet. Ihr Grundriss ist ein nach Osten ausgerichtetes Kreuz. Die 2 Seitenschiffe sind gleich hoch wie das Mittelschiff. Im Querschiff wurden, für Zisterzienserkirchen kennzeichnend, 4 Kapellen errichtet. Die Höhe der Kirche bis zum Gewölbe beträgt 17,5 m, die Länge 52 m, die Breite im Querschiff 29 m.
  2. Der Mönchschor befindet sich in der Mitte des Hauptschiffes. Abt Candidus Heidrich (1725) ließ diesen durch Josef Raffer, einen Laienbruder des Klosters, anfertigen. Raffer schuf zugleich die Beicht-stühle in der Kirche und die Bücherschränke in der Bibliothek. Das Chorgestühl wurde aus Holz herge-stellt, reich mit Gold und Intarsien verziert, und sein Abschluss mit den Statuen bedeutender Persönlichkeiten der Kirche geschmückt. Der Chor ist für das klösterliche Leben unentbehrlich und dient zum Meditieren und regelmäßigen, gemeinsamen Gebet der Mönche – das Singen oder Rezitieren des Stundengebetes (d.h. zu regelmäßigen Tageszeiten). Von den insgesamt 8 Altären der Kirche sind die 2 ältesten besonders bemerkenswert: Die spätgotischen Altäre der hl. Barbara (1525, links) und des hl. Rochus (1524, rechts). Von den 2 Orgeln steht die größere (19. Jh.) auf der Barockempore über dem Haupteingang, die kleinere ist in die linke Chorseite eingebaut.
  3. Der Hauptaltar ist frühbarock und füllt die ganze Front im Presbyterium. Er wurde in den Jahren 1644-46 von zwei Laienbrüdern – dem Holzschnitzer Linhart Wulliman und dem Maler Georgius – ge-schaffen. Der Altar besteht aus Holz und ist reich vergoldet. Das Hauptaltarbild wird während des Jahres, je nach der liturgischen Zeit, viermal gewechselt. Das Bild der Himmelfahrt Mariens, deren Fest wir am 15. August feiern und die zugleich die Patronin des Klosters und des ganzen Ordens ist, wurde von J. Houska (1654) nach einer Vorlage von Josef Heinz gemalt. An den Altarseiten sieht man 2 Statuen in übernatürlicher Größe: Links den ersten Papst aus der Reihe der Zisterzienser – Eugen III., und rechts den Ordensvater – Bernhard v. Clairvaux. Die Seitenwände des Presbyteriums waren ursprünglich mit gotischen Fresken versehen, die im 19. Jh. zum größten Teil zerstört wurden. Ihre Reste sind heute von zwei großen Bildern auf Leinen überdeckt. Das Bild von Josef V. Mellich auf der rechten Seite erzählt von der wunderbaren Rettung des Klostergründers (Vok v. Rosenberg) aus dem Hochwasser der Moldau. Das Bild von Bartoloměj Čurna, links, zeigt die Einführung der ersten Mönche ins Kloster und die Übergabe der Kirche an die Jungfrau Maria durch Vok v. Rosenberg und seine Gattin Hedwig v. Schaumburg.
  4. Die Benediktuskapelle hat im Boden einen eingearbeiteten Grabstein des Grafen Jan Zrinský, der ab 1597 der Erbe der Rosenbergerherrschaft war und 1612 ebenso kinderlos starb. Er war der Sohn der letzen Rosenbergerin Eva v. Rosenberg und des weltbekannten Kriegers gegen die Türken, Nikol. Zrinský.
  5. Die Bernhardskapelle hat im Boden die Figuralgrabsteine der Äbte aus dem 17. Jh.
  6. Die Marienkapelle hat auf dem neogotischen Altar das Gnadenbild Unserer Lieben Frau, das als "die Hohenfurther Madonna" bekannt ist. Es ist ein Werk von außerordentlicher Qualität und ist kurz nach dem Jahr 1400 entstanden. Was den Stil und auch die Motive der böhmischen Patrone im unteren Teil des Bildrandes betrifft, wird es der tschechischen Malerschule zugeschrieben. Der Maler ist, wie das im Mit-telalter üblich war, unbekannt. Das ausgestellte Bild ist eine Kopie aus dem Jahre 1939 von Prof. Bohuslav Slánský. Neben dem Südteil des Querschiffes liegt der älteste Teil des Klosters, die heutige Sakristei. Oberhalb der Tür, die in die Sakristei führt, befindet sich ein schönes Portal, das mit großer Kunstfertigkeit entworfen wurde – ein sogenannten Tympanon. Dieses zeigt das biblische Motiv: "Die Füchse im Weinberg".
  7. Die Bildergalerie befindet sich im ersten Stock über dem westlichen Seitenflügel des Kreuzganges. Sie ist durch den Umbau der klösterlichen Zellen (1835-38) nach den Plänen des Baumeisters Karl Jambora aus Krumau im neoklassizistischen Stil entstanden. Sie ist ein dreischiffiger Saal mit böhmischen Gewölben auf toskanischen Säulen. Sehenswert ist in der Galerie eine Sammlung böhmischer Barockmalerei. Zu den bedeutendsten Malern gehören P. Brandl, J.K. Hirschelly und N. Grund. Von den zurückgegebenen Sammlungen kann man die liturgischen Gegenstände aus dem 17. und 18. Jh. besichtigen.
  8. Der Bibliotheksgang ist zusammen mit der Bildgalerie entstanden und umfasst überwiegend neuere Fachliteratur aus dem 19. Jh. und dem beginnenden 20. Jh. Beachtenswert sind die Medaillonbildnisse der Äbte aus dem 16. bis 19. Jh., die oberhalb der Bibliothekschränke aufgestellt sind.
  9. Der Philosophische Saal ist von beiden Bibliotheksälen der kleinere und umfasst Werke vor allem aus der Philosophie. An der Saaldecke gibt es ein Fresko von Laienbruder Lukáš Vávra mit dem alttestamentlichen Motiv des Salomonischen Urteils (2. Hälfte des 18. Jh.). Auf dem Tisch unter Glas wird eine reich detaillierte Landkarte Böhmens von Müller (1720) ausgestellt. Über den Fenstern hängen lateinische Zitate des hl. Bernhard, die eine Ausbildung zum Dienst am Nächsten loben.
  10. Der Theologische Saal ist der größte Raum unter den Bibliotheksräumen des Klosters. Er enthält theologische Literatur, von der vor allem eine umfangreiche Bibelsammlung in mehr als 40 Sprachen sehenswert ist. Die weißen Einbände aus Schweinsleder wurden Mitte des 18. Jh. auf Initiative des damaligen, hochgebildeten Abtes Quirin Mickl gefertigt. Sein Bild hängt über der Eingangstür und zeigt ihn auf dem Gipfel seiner Kräfte, im Alter von 45 Jahren (1756). Die Decke ist wiederum mit einem Fresko von L. Vávra geschmückt (Ende 18. Jh.), das diesmal ein neutestamentliches Bildmotiv darstellt: Der 12-jährige Jesus lehrt im Jerusalemer Tempel vor erstaunten Gesetzlehrern. Zur Zeit umfasst die Bibliothek insgesamt über 70.000 Bände, 200 Handschriften auf Pergament, 1.000 auf Papier und 400 Inkunabeln, d.h. Bücher, die vor 1500 gedruckt sind.

Gegenwärtige Nutzung: Im Kloster lebt eine Zisterzienserkommunität, die das Objekt allmählich rekonstruiert. Im Rahmen der Besichtigung sind die Kirche, Kapitelsaal, Bibliothek und die Gemäldegalerie zugänglich. Im Abteigebäude ist das Postmuseum untergebracht.

Klášter Vyšší Brod

Cisterciácký klášter Vyšší Brod leží asi 30 km jižně od Českého Krumlova, na pravém břehu řeky Vltavy. V předhůří Šumavy, v bohatě zalesněné a romantické krajině, se na pravém břehu horního toku Vltavy rozkládá městečko a klášter Vyšší Brod.

Cisterciácké opatství ve Vyšším Brodě (latinsky Altovadum, německy Hohenfurth) bylo založeno Vokem z Rožmberka v roce 1259. Podle pověsti se tak stalo z vděčnosti po šlechticově zázračném zachránění z rozbouřených vod řeky Vltavy, kdy se jako tonoucí obrátil o pomoc k Panně Marii. Památku, roku 1611 vymřelého, slavného českého šlechtického rodu Rožmberků střeží dodnes cisterciáčtí řeholníci, kteří se v současné době snaží zvelebit jim po 40 letech restituovaný klášter, aby se znovu stal duchovním a kulturním centrem regionu.

Tzv. ochrannou vrchností se po Rožmbercích stali Eggenbergové a po nich roku 1719 Schwarzenberkové. V letech 1941-45 byl klášter zabaven pro účely SS a pak v letech 1950-1990 byl klášter provozován pouze jako muzeum, a to v tzv. péči čsl. státu. V roce 1991 bylo jádro kláštera vráceno cisterciákům.

Popis objektu:
  1. Klášterní kostel byl a je neoddělitelnou součástí kláštera. Jeho základy byly položeny záhy po založení kláštera ve 13. století a celá stavba byla dokončena po přibližně 100 letech v pol. 14. století. Kostel má půdorys kříže směrovaného na východ. Dvě boční lodě jsou stejně vysoké jako hlavní loď. V příčné lodi, která je charakteristická pro cisterciácké řádové kostely, jsou vsazeny 4 kaple. Několik údajů o rozměrech kostela: výška k vrcholu klenby 17,5 m, délka 52 m a šířka v příčné lodi 29 m.
  2. Mnišský chór je umístěn uprostřed hlavní lodi kostela. Nechal jej zhotovit opat Candidus Heidrich (1725) bratrem-laikem kláštera Josefem Rafferem, který je rovněž autorem zpovědnic v kostele a knihovních skříní v knihovně. Chór je vyroben ze dřeva, bohatě vykládaného a zlaceného, a jeho horní okraje zdobí sochy významných církevních osobností. Chór je nezbytný ke klášternímu životu. Slouží k rozjímání a k pravidelné společné modlitbě mnichů – tzv. zpívání či recitace hodinek (tzn. v určité hodiny dne). Z celkového počtu 8 oltářů v kostele stojí za povšimnutí dva nejstarší: pozdně gotické oltáře sv. Barbory (1525, vlevo) a sv. Rocha (1524, vpravo). Kostel má dvoje varhany, přičemž velké varhany z 19. století jsou umístěny na barokním kůru nad hlavním vstupem a malé jsou vestavěny do boční stěny mnišského chóru zleva.
  3. Hlavní oltář je raně barokní a zaplňuje celou čelní plochu kněžiště (presbytáře). Zhotovili jej v letech 1644-46 dva řádoví bratři-laici: řezbář Linhart Wulliman a malíř Georgius. Oltář je ze dřeva a bohatě zlacený. Hlavní oltářní obraz se během církevního roku podle liturgické doby čtyřikrát mění. Obraz Nanebevzetí Panny Marie, jejíž svátek je 15 . srpna, a která je patronkou kláštera i celého řádu, byl namalován Josefem Houskou (1654) podle předlohy Josefa Heinze. Po stranách oltáře jsou dvě sochy v nadživotní velikosti: vlevo první papež z řad cisterciáků Evžen III a vpravo spolupatron řádu sv. Bernard z Clairvaux. Boční stěny kněžiště byly původně zdobeny gotickými freskami, které byly v 19. století z valné části zničeny. Jejich zbytky jsou dnes překryty dvěma velkými obrazy z 19. století, malovanými na plátně. Obraz na pravé straně znázorňuje zázračné zachránění zakladatele kláštera, Voka z Rožmberka, z rozvodněné Vltavy. Autorem je Josef V. Hellich. Druhý obraz vlevo pochází od Bartoloměje Čurna a znázorňuje uvedení prvních mnichů do kláštera a věnování kostela Panně Marii Vokem z Rožmberka a jeho manželkou Hedvikou ze Schaumburgu.
  4. Kaple sv. Benedikta má vbudován v podlaze náhrobní kámen hraběte Jana Zrinského, který byl od r. 1597 dědicem panství Rožmberků, ale r. 1612 zemřel bezdětný. Byl synem poslední Rožmberkovny, Evy z Rožmberka, a slavného válečníka proti Turkům, Mikuláše Zrinského.
  5. Kaple sv. Bernarda obsahuje figurální náhrobní kameny opatů ze 17. století.
  6. Kaple Panny Marie má na novogotickém oltáři vystaven deskový obraz Milostné Panny Marie, proslulý jako "Vyšebrodská madona". Tento obraz je dílo mimořádné úrovně a vzniklo krátce po roce 1400. Je připisován české malířské škole jak slohovou formou, tak motivy českých patronů v dolní části obruby. Autor je, jak je to obvyklé ve středověku, anonymní. Vystavený obraz je kopií z roku 1939 od prof. Bohuslava Slánského. Vedle jižní části příčné lodi je nejstarší část kláštera, dnešní sakristie. Nade dveřmi vedoucími do ní se nachází i výtvarně krásně řešený portálek, tzv. tympanon, který znázorňuje biblický motiv "Lišky na vinici".
  7. Obrazová galerie je umístěna v prvním poschodí nad západním křídlem křížové chodby. Vznikla přestavbou klášterních cel (1835-38) podle plánů českokrumlovského stavitele Karla Jambora v novoklasicistním stylu. Je trojlodním sálem s tzv. českými klenbami na toskánských sloupech. Středem pozornosti galerie jsou sbírky českého barokního malířství. Mezi nejvýznamnější malíře patří Petr Brandl, Jan Kašpar Hirschelly a Norbert Grund. Z restituovaných sbírek je možné si prohlédnout bohoslužebné předměty ze 17. a 18. století.
  8. Knihovní chodba vznikla s klášterní galerií a obsahuje převážně novější odbornou literaturu z 19. a počátku 20. století. Pozoruhodné jsou medailonové podobizny opatů ze 16. - 19. stol, umístěné nad knihovními skříněmi.
  9. Filosofický sál je menším z obou knihovních sálů a obsahuje knižní díla různých vědních oborů, hlavně filosofie. Na stropě je freska s motivem ze Starého zákona "Šalamounův soud" a pochází od Lukáše Vávry, bratra-laika kláštera (2. pol. 18. stol.). Na stole pod sklem je vystavena velmi podrobná Müllerova mapa Čech (1720). Nad okny visí latinské citáty od sv. Bernarda, které chválí vzdělání vedoucí ke službě druhým. V současné době obsahuje knihovna celkem přes 70 tisíc svazků, 200 rukopisů na pergamenu, 1000 na papíře a 400 inkunábulí, tzn. knih vytištěných před rokem 1500.
  10. Teologický sál je největší z knihovních prostor knihovny kláštera. Obsahuje teologickou literaturu, z níž je pozoruhodná rozsáhlá sbírka biblí ve více než 40 jazycích. Bílé vepřovicové knižní vazby byly zhotoveny v pol. 18. stol. díky tehdejšímu velmi vzdělanému opatovi Quirinovi Micklovi. Jeho obraz visí nad vstupními dveřmi a zpodobňuje jej na vrcholu sil ve věku 45 let (1756). Strop je opět vyzdoben freskou s biblickým motivem, ale tentokrát z Nového zákona, znázorňující dvanáctiletého Ježíše, jak učí v jeruzalémském chrámě. Fresku namaloval koncem 18. století opět bratr-laik Lukáš Vávra.

Současné využití: V klášteře žije komunita cisterciáků, kteří objekt postupně rekonstruují. V rámci prohlídek je přístupný kostel, kapitulní síň, knihovna a obrazárna. V budově opatství sídlí Poštovní muzeum.
Rendert Time: 0,176 Sek. | Speicherverbrauch: 4,13 MB / 4,34 MB