Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Adresse • Adresa

  • Freilichtspiel "Der Drachenstich" 
  • Divadelní hra na přírodní scéně "Skolení draka" 
  •  
  • Stadtplatz 4 
  • 93437 Furth im Wald 
  •  
  • Oberpfalz / Horní Falcko

Info • Info

Freilichtspiel "Der Drachenstich"

Der Further Drachenstich hat seinen Ursprung offensichtlich in der Fronleichnamsprozession. Bereits 1590 wurde in einem Protokoll erwähnt, dass das „Drackenstecken bay hiesiger Statt yber die 200 Jahr ohn Unterbrechung observired wird“. Zur damaliger Zeit war es üblich, die Prozession mit lebendigen Bildern der Heilsgeschichte auszugestalten, in diesem Fall mit der Lebensgeschichte des Hl. Georg und dessen Kampf gegen den Drachen, das Böse.

Eine Zäsur für den Further Drachenstich brachte die Epoche der Aufklärung, in der man ihn sogar abschaffen wollte. Dagegen führten die Further über Jahrzehnte hinweg einen zähen, zunächst aussichtslos erscheinenden Kampf. Verschiedene Schreiben belegen das Hin und Her zwischen den Stadtverantwortlichen und den Regierenden. Da auch die Andacht der Prozessionsteilnehmer ständig unter dem Schauspiel litt, erteile das bischöfliche Konsistorium in Regensburg an den Further Pfarrer am 6. März 1754 den Befehl: „…dass bemeltes Drachenstecken auf keinerlei Weise mehr gestatte, sonder si opus fuerit brachio saeculari, abstellig machen soll….“ (der Pfarrer möge doch den weltlichen Arm anrufen, wenn das Spiel trotzdem aufgeführt werden sollte).

Immer wieder begründeten die Further ihr Festhalten am Drachenstich mit dem einleuchtenden Hinweis: „Dass das hiesige Städtlein an der höchstbedauerlichen Böhmischen Gränitz liege und… von allem Gewerb befreyet stehe, inmassen der Ort keinen Zugang, so folglich auch andererseits an Pier, Brod, Fleisch keinen Ausgang hat, außer an dem Tag, da viele hundert Menschen zum Drachenstechen in die Stadt kommen…“

Der heutige Drachenstich ist in seiner Handlung ein rein weltliches Spiel, das sich erst im Höhepunkt wieder der alten Georgslegende nähert. Die 1952 von dem Schriftsteller Josef Martin Bauer geschaffene, im Jahr 2006 vom jetztigen Regisseur modernisierte Fassung hat als geschichtlichen Hintergrund die für diesen geografischen Raum verhängnisvollen Hussitenkriege. Es herrschte Not und Elend, die Zeit, „da der Drache aus den Wäldern emporsteigt“. Man sagte, er würde sich zufrieden geben, wenn ein „reiner“ Mensch sich freiwillig opfert. Die Further Burgherrin war dazu bereit, glücklicherweise kehrt aber der schon „totgeglaubte“ Lehensmann Udo, ihr Geliebter, von der Schlacht heim. Er wird zum Ritter geschlagen und tötet den Drachen, das Symbol für Unheil, Haß und Verderben.

Für die Further Bevölkerung ist die Zeit des Drachenstichs die fünfte Jahreszeit. Viele sind dabei, wenn bei den 12 Aufführungen des Festspieles der Drache „gestochen“ wird, und wenn die Stadt ihre lange geschichtliche Entwicklung in einem großen historischen Festzug dokumentiert. Mehr als 1.400 Personen, alle in Gewändern und Kleidern der jeweiligen Zeit, über 250 Pferde, singende und trinkende Landsknechte, Gaukler und natürlich das Volk, immer wieder geschunden in den Wirren der Kriege, welche diese Stadt an der böhmischen-bayerischen Grenze in besonderer Weise gezeichnet haben.

Seit einigen Jahren zieht auch das am dritten Samstag im August stattfindende „Große historische Kinderfest“ mit einem eigenen „Kinderdrachenstich“, und vielen historischen Spielen für die Kinder, junge und erwachsene Gäste in die Stadt.  

Das Bild des Drachen hat die Menschen seit Jahrtausenden fasziniert und erschreckt zugleich. Den einen galten Drachen als Ungeheuer, unheilbringende Wesen, als Sinnbild des Bösen schlechthin, den anderen als Symbol des ewig bewegten Lebens und Sterbens. Der Further Drachenstich versucht diese uralte menschliche Tragik mit den Mitteln des dramatischen Schauspiels vor einem historischen Hintergrund darzustellen.


Geschichtlicher Hintergrund des Drachenstich-Festspiels

Jan Hus und die Hussitenkriege (Ein Mann bringt Europa in Aufruhr)
Jan Hus kann den beklagenswerten Zustand der Kirche am Ende des Mittelalters nicht mehr mit ansehen: Die Geistlichen gleiten in die sittliche Verwahrlosung ab. Drei Päpste erheben sich gleichzeitig auf den Stuhl Petri und bekämpfen einander bis aufs Messer. Die fortschreitende Verweltlichung der Kirche, die Vergebung der Sünden gegen Zahlungen („Ablasshandel“) und die hemmungslose Abgabenpolitik der römischen Kurie sorgen europaweit für Empörung. Doch Jan Hus ist der einzige auf dem Kontinent, der es wagt, dagegen aufzuschreien. Dafür erhält er viel Beilfall – und zieht sich den Hass der päpstlichen Kurie zu.

Die Ihm applaudieren, sind vor allem die Böhmen. Er schenkt ihnen nationales Selbstbewusstsein: Weil sie allenthalben von den Deutschen hemmungslos dominiert werden, fordert er mehr Rechte für die Böhmen in ihrem eigenen Land. Die tschechische Sprache soll endlich anerkannt und selbst in den Gottesdiensten zugelassen werden. Und an der ältesten deutschen Universität, der Universität Prag, wo Hus lehrt, sollen die Böhmen ebenfalls zu ihrem Recht kommen und nicht von den Deutschen verdrängt werden. Gegen die Verweltlichung der Kirche empfiehlt Hus die radikale Urkirche, die sich nur noch der Verkündigung der Heiligen Schrift widmet und keine weltlichen Pfründe mehr anhäuft. Das wahre Wort Gottes braucht keine prächtigen Kirchen und keine Heiligenverehrung. Jan Hus ist so überzeugt von seinen Positionen, dass er sich sogar vom Kaiser nach Konstanz locken lässt, um dort im Jahr 1415 vor einem Konzil seine Thesen zu verteidigen. Doch zum Disput mit den versammelten Kirchenmännern kommt es gar nicht erst: Jan Hus wird kurzerhand verhaftet, wegen „Ketzerei“ verurteilt und öffentlich hingerichtet. Ein Aufschrei der Empörung geht durch Böhmen. Man verweigert Kaiser Sigismund – dem tragisch um seine Macht ringenden letzten Herrscher aus dem Haus der Luxemburger – den böhmischen Thron. Mit Gewalt und der Unterstützung des Vatikans will er sich die böhmische Krone holen und lässt Kreuzzug auf Kreuzzug nach Böhmen marschieren – und ein ums andere Mal kassiert er dafür eine blutige Nase.

Der letzte Kreuzzug  
Das Jahr 1431 – in dem die Handlung des Drachenstich-Festspiels einsetzt – soll nun endlich die ersehnte Wende bringen. Nicht einzelne Verbände – nein, die gesamte Reichsritterschaft lädt Sigismund auf die Nürnberger Burg ein. Dort sollen sie – nach vier peinlichen  Niederlagen – von einem fünften und entscheidenden Kreuzzug überzeugt werden. Der Papst schickt seinen besten Mann, um die Reichsritterschaft zu überreden: Kardinal Giuliano Cesarini, der seine Ahnen auf den römischen Feldherrn Julius Cäsar zurückführt, bietet seine ganze Überzeugungskunst auf. Und tatsächlich: Die Ritter marschieren. Die freien Reichsstädte – egal ob Augsburg oder Regensburg – um sich dieser lästigen Pflicht zu entledigen?

Wenige reguläre Krieger und viele Menschen,  ohne rechte Perspektive: Verkommene, Verzweifelte, ja sogar Verbrecher. Nicht Ruhm und Ehre suchen sie im Krieg, sondern möglichst viele ergiebige Plünderungen – egal o diesseits oder jenseits der Grenze. Und so marschiert denn im August 1431 ein mächtiges Heer gen Böhmen. Man kann davon ausgehen, dass auch die Cham - Further Senke zum Aufmarschgebiet gehört. Allen voran zieht Kardinal Cesarini in die Schlacht, gefolgt von den bayerischen Herzögen. Kaiser Sigismund indes zieht es vor, hinter den sicheren Stadtmauern von Nürnberg auf das Ergebnis der Schlacht zu warten. Militärisch verantwortlich für das Heer ist der Burggraf von Nürnberg – kein Geringerer als Friedrich, der Markgraf von Brandenburg, aus dem später das deutsche Kaisergeschlecht der Hohenzollern hervorgehen wird. Vorerst aber ist der Brandenburger bei den Nürnbergern so unbeliebt, dass sie ihm seine Burggebäude unter dem Hintern weg -brennen; noch heute klafft auf dem Areal der Nürnberger Burg eine große Lücke, über der sich einzig der markante Sinwell - Turm erhebt, das Wahrzeichen Nürnbergs. Und während sich die Truppenverbände rund um die böhmische Stadt Taus (heute: Domazlice) versammeln, wartet man in Furth auf den Ausgang der bevorstehenden Schlacht.

Eine Grenzstadt als „Bauernopfer“  
Furth war durch seine topographische Lage schon immer ein bayerischer Vorposten an der böhmischen Grenze – sozusagen die „Knautschzone“ zum Schutz des Herzogtums Bayern und vor allem der reichen Stadt Cham, die bereits über eine Stadtmauer verfügte. Die Entwicklung von Furth wird von den bayerischen Herzögen Jahrhunderte lang  entschlossen vorangetrieben -  sei es durch forcierte Besiedlung, sei es durch die großzügige Gewährung von attraktiven Markt- und Stadtrechten. Alten Quellen zufolge war Furth den Übergriffen hussitischer Plünderer wiederholt ausgeliefert – und muss auch mindestens einmal völlig niedergebrannt sein. Unter den wechselseitigen Überfällen und Vergeltungsschlägen hatte man beiderseits der Grenze sehr zu leiden – bis tief ins Landesinnere. Nun also, in der Entscheidungsschlacht bei Taus, soll sich das Blatt endgültig wenden – an jenem Tag, an dem das Drachenstich-Festspiel sich ereignet….

Späte Entschuldigung  
Es wird genau 584 Jahre dauern, bis die Katholische Kirche Jan Hus rehabilitiert: 1999 würdigt Papst Johannes II. die enorme Bedeutung von Jan Hus für das tschechische Volk und spricht sein tiefes Bedauern über den Hus zugefügten grausamen Tod aus. 

Divadelní hra na přírodní scéně "Skolení draka"

Skolení draka ve Furthu má svůj původ patrně v procesích Božího Těla. Již v roce 1590 bylo zmíněno v jednom protokolu, že "Skolení draka ve zdejším městě sledujeme bez přerušení již 200 let". V tehdejší době bylo obvyklé, vybavit procesí živými obrazy historie spásy, v tomto případě životním příběhem sv. Jiří a jeho boje proti drakovi, jako ztělesnění zla. 

Výrazný předěl přinesla pro Skolení draka ve Furthu epocha osvícenství, kdy mělo být představení dokonce zrušeno. Proti tomu vedli občané Furthu im Wald / Brodu nad Lesy  po desetiletí houževnatý boj, který se zpočátku zdál být beznadějný. Různá psaní dokládají tahanice mezi představiteli města a vlády. Protože tím stále trpěla i zbožnost účastníků procesí, biskupská konzistoř v Řezně přikázala dne 6. března 1754 furthskému faráři: "...že skolení draka již nikterak nedovoluje, a že se má obrátit na světskou moc (si opus fuerit brachio saeculari), kdyby hra měla být přesto uvedena...".

Občané Furthu stále znovu zdůvodňovali, proč tolik lpí na Skolení draka s pochopitelným poukazováním na to, že "...zdejší městečko leží na neradostné české hranici a ...má omezený přístup, takže řemesla mají omezenou možnost prodávat pivo, chléb a maso kromě dne, kdy stovky lidí přijdou do města na Skolení draka..." (volně přeloženo ze staroněmeckého citátu).

Dnešní Skolení draka je obsahem svého děje čistě světskou hrou, která se blíží staré legendě o sv. Jiří až při svém vyvrcholení. Text hry, napsaný v roce 1952 spisovatelem Josefem Martinem Bauerem a modernizovaný nynějším režisérem v roce 2006, má jako historické pozadí husitské války, které byly pro tento geografický prostor osudové. Panovala nouze a bída, "protože drak se vynořil z lesů". Říkalo se, že se spokojí s tím, když se mu "čistý" člověk dobrovolně obětuje. Furthská hradní paní byla k tomu připravená, naštěstí se ale vrací domů z bitvy vazal Udo, její milenec, který byl již považován za mrtvého. Ten je pasován na rytíře a usmrtí draka, symbol zla, nenávisti a zkázy.

Pro obyvatelstvo Furthu je období Skolení draka pátým ročním obdobím. Mnozí jsou u toho, když je drak při 12 představeních slavnostní hry "skolen" a kdy město dokumentuje svůj dlouhý dějinný vývoj ve velkém historickém slavnostním průvodu. Je v něm přes 1400 osob, všechny v oděvech a šatstvu oné doby, přes 250 koní, zpívající a pijící žoldnéři, kejklíři a přirozeně lid, stále znovu trpící ve vírech válek, které toto město na česko-bavorské hranici zvláštním způsobem poznamenaly.

Již několik let přitahuje do města mladé i dospělé hosty rovněž Velký historický dětský svátek, který se koná v třetí srpnovou neděli s vlastním "Dětským skolením draka" a mnoha historickými hrami pro děti.

Obraz draka fascinuje a zároveň děsí lidi již tisíce let. Pro jedny platili draci za příšery, za bytosti, přinášející pohromu, za symbol zla v pravém smyslu slova, pro druhé za symbol věčně pohnutého života a smrti. Skolení draka ve Furthu  se pokouší vyjádřit tuto prastarou lidskou tragiku prostředky dramatické divadelní hry na historickém pozadí.

Historické pozadí slavnostní hry Skolení draka

Jan Hus a husitské války (Jeden muž rozvíří Evropu)
Jan Hus se již nemůže dívat na žalostný stav církve na konci středověku. Duchovní sklouzávají do mravní bídy. Tři papeži současně se ucházejí o Petrův stolec a bojují proti sobě až na ostří nože. Pokračující zesvětštění církve, odpouštění hříchů za úplatu ("obchod s odpustky") a bezuzdná daňová politika římské kurie vyvolávají po celé Evropě rozhořčení. Ale Jan Hus je jediný na kontinentě, který si troufá, pozvednout proti tomu svůj hlas. Za to se mu dostane rozsáhlé souhlasné odezvy a přivodí si nenávist papežské kurie.

Ti, kteří mu tleskají, jsou především Češi. On jim pozvedne národní sebevědomí: Protože Němci všude bez zábran dominují, požaduje více práv pro Čechy v jejich vlastní zemi. Český jazyk má být konečně uznán a povolen dokonce i při bohoslužbách. A na nejstarší německé univerzitě, univerzitě pražské, kde Hus vyučuje, se má Čechům rovněž dostat jejich práva a nemají být vytlačováni Němci. Proti zesvětštění církve doporučuje Hus radikální původní církev, která se bude věnovat už jen kázání písma svatého a nebude již hromadit světské prebendy. Pravé slovo Boží nepotřebuje žádné přepychové kostely a žádné uctívání svatých. Jan Hus je natolik přesvědčen o svých postojích, že se dokonce nechá vylákat císařem do Kostnice, aby tam v roce 1415 před koncilem obhajoval své teze. Ale k výměně názorů se shromážděnými církevními hodnostáři vůbec nedojde: Jan Hus je bez okolků zatčen, odsouzen kvůli "kacířství" a veřejně popraven. Výkřik rozhořčení se šíří Čechami. Císaři Zikmundovi, poslednímu vládci z rodu Lucemburků, který tragicky zápasí o svou moc, je odpírán nárok na český trůn. Ten si chce násilím a s podporou Vatikánu dojít pro českou korunu a nechá do Čech pochodovat jedno křižácké tažení za druhým - a po každé si za to natluče nos.

Poslední křižácké tažení 
Rok 1431 - v kterém začíná děj slavnostní hry Skolení draka - má nyní konečně přinést vytoužený obrat. Nikoliv jednotlivé svazy, ale celé říšské rytířstvo pozve Zikmund na Norimberský hrad.  Tam mají být rytíři - po čtyřech trapných porážkách - přesvědčeni o pátém a rozhodujícím křižáckém tažení. Papež tam vyšle svého nejlepšího muže, aby rytířstvo přesvědčil: kardinál Giuliano Cesarini, který své předky odvozuje od římského vojevůdce Julia Cesara, nabízí celé své přesvědčovací umění. A skutečně, rytíři se dají na pochod. Svobodná říšská města - ať již Augšpurk nebo Řezno - aby se zbavila této nepříjemné povinnosti?

Málo profesionálních válečníků a mnoho lidí, bez pravé perspektivy: zpustlíci, zoufalci, ba dokonce i zločinci. Nikoliv čest a slávu hledají ve válce, nýbrž co nejvíce výnosných drancování - je jedno, jestli na této, či oné straně hranic. A takto pochoduje v srpnu 1431 mohutné vojsko proti Čechám. Můžeme předpokládat, že k území sešikování vojsk patřila i Chamsko-Furthská kotlina. Přede všemi táhne do bitvy kardinál Cesarini, následován bavorskými knížaty. Císař Zikmund dá prozatím přednost bezpečným městským hradbám Norimberku, aby tam vyčkal na výsledek bitvy. Vojensky zodpovědný za vojsko je purkrabí Norimberku - nikdo menší, než Friedrich, markrabě braniborský, z něhož později vzejde německý císařský rod Hohenzollernů. Prozatím je ale Braniborský u Norimberčanů natolik neoblíbený, že mu jeho hradní budovu pod zadkem vypálí; ještě dnes se v areálu norimberského hradu rozevírá velká mezera, nad kterou se vznáší jen markantní věž Sinwell - symbol Norimberku. A zatímco se vojenské svazy shromažďují kolem českého města Domažlice, čeká se ve Furthu na výsledek nadcházející bitvy.

Pohraniční město jako "selská oběť"
Furth im Wald / Brod nad Lesy byl díky své topografické poloze vždy předsunutým stanovištěm na české hranici - takříkajíc "nárazníkovou zónou" na ochranu bavorského knížectví a především bohatého města Cham / Kouba, které již mělo městské hradby. Rozvoj Furthu byl bavorskými knížaty po staletí odhodlaně podporován - ať již to bylo preferované osídlování, nebo velkorysé udělování atraktivních tržních a městských práv. Podle starých zdrojů byl Brod opakovaně vystaven přehmatům husitských plenitelů a nejméně jednou byl zcela vypálen. Střídavými přepady a odvetnými údery velmi trpělo obyvatelstvo na obou stranách hranic - až hluboko do vnitrozemí. Nyní tedy, se má list konečně obrátit, v rozhodující bitvě u Domažlic - v onen den, kdy se odehrává slavnostní hra Skolení draka...

Pozdní omluva
Potrvá přesně 584 let, než katolická církev rehabilituje Jana Husa: v roce 1999 ocenil papež Jan II. enormní význam Jana Husa pro český národ a vyslovil hluboké politování nad krutou smrtí, způsobenou Husovi. 
  • Eintrittspreis in €: 2,00 bis 18,00
  • Vstupné v Kč: cca 60,00 až 540,00
Rendert Time: 0,165 Sek. | Speicherverbrauch: 4,14 MB / 4,34 MB