Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Blog • Blog

Eintopf - deutsch-tschechische Themen

Ajntopf - česko-německá témata

Einträge • Příspěvky

Einfach nur ein Zuckerwürfel – oder doch nicht?

Die Tschechische Post gab im März dieses Jahres eine Briefmarke mit dem Titel Tschechische Erfindungen: Der Würfelzucker heraus. Diese philatelistische Rarität ist gleichermaßen irrsinnig, als trüge ein Bild vom Hradschin die Beschriftung Pardubice.  

Den Würfelzucker erfand Jacob Christoph Rad, Direktor der Zuckerfabrik in Dačice (Datschitz). Er wurde am 25. März 1799 im Schweizer Städtchen Rheinfelden geboren und starb am 13. Oktober 1871 in Wien. Seine Familie stammte aus dem Dorf Brugg in der Schweiz. Seine Ausbildung absolvierte er in Wien, wo er 1839 Juliana Scholl heiratete. Der zu dieser Erfindung führende Schlüsselsatz wurde von Frau Rad, die sich bei der Teilung eines Zuckerhuts verletzt hatte, sicherlich in Deutsch ausgesprochen und lautete: „Jacob, mach etwas damit, du bist doch Direktor.

Eine ähnliche Peinlichkeit wie der Tschechischen Post unterlief im Jahr 2008 Mirek Topolánek in der Rolle des Premierministers. Als er zu Beginn der tschechischen EU-Ratspräsidentschaft den Slogan „Wir versüßen es Europa“ erläuterte, gab er den Würfelzucker für eine tschechische Erfindung von Landsleuten aus Dačice aus.

Die Sache hat weit tiefere Konsequenzen und verdient es nicht, allein durch die bloße Bemerkung über die Bemühung, sich mit fremden Federn zu schmücken, herabgesetzt zu werden. Jacob Christoph Rad war für uns wahrhaftig kein Fremder, er gehört in unsere Geschichte, aber in einem völlig anderen Sinn, als es sich ein tschechischer „echter“ Nationalist vorstellt. Es geht darum, was das Wort „unsere“ bedeutet.

Das Deutsche, im Gegensatz zum Tschechischen, unterschied zwischen den Begriffen „Böhme“ im Sinne des Bewohners des Gebiets ohne Rücksicht auf die Sprache, und „Tscheche“, „Deutscher“ usw., für die tschechisch, deutsch oder andere Sprachen sprechende Personen. Josef Jungmann nahm in sein in den Jahren 1834-1839 herausgegebenes Tschechisch-Deutsches Wörterbuch absichtlich kein Äquivalent für die Bewohner von Regnum Bohemiae (Königreich Böhmen) auf, das den sprachlichen Unterschied nicht berücksichtigte. Die Situation trifft in diesem Kontext der unübersetzbare Ausspruch von Joseph M. Thun aus dem Jahr 1845: „Ich bin weder Tscheche noch Deutscher, ich bin Böhme“.

An dem Tauziehen um den Erfinder des Würfelzuckers ist zu sehen, dass uns bis heute die Bedeutung der Worte „ich bin Böhme“ entgeht. Die hartnäckige Separation von Tschechen und Deutschen bewirkt, dass wir uns bei der Auslegung der Geschichte keinen Rat wissen, wenn es um ähnliche Typen von Persönlichkeiten geht, die auf dem hiesigen Territorium Werte schufen, arbeiteten, Unternehmen betrieben und forschten. Manche sind vergessen, bei anderen bemühen wir uns, die Namen zu tschechisieren, ihre Verdienste uns zu eigen machen, was übrigens im Fall von Herrn Rad auch die Tschechische Post getan hat. Gregor Johann Mendel, der Begründer der Genetik, Josef Ressel, der Erfinder der Schiffsschraube, Jacob Christoph Rad, der Architekt Adolf Loos, das waren keine Tschechen, aber auch keine Deutschen. Zu Deutsch ausgedrückt, waren es Böhmen, auf Tschechisch … weiß ich nicht.

180 Jahre nach Jungmann findet vielleicht jemand endlich auch im Tschechischen die Lösung, und der Blick auf die Geschichte von diesem Stück Erde beginnt sich zu verändern. Die Sprache ist nämlich die Leitlinie zum Denken, aber auch zum Nichtdenken.  

Vilém Barák
Publizist
Quelle: Lidové noviny, 30.10.2019

Kostka cukru, takové nic a přitom…

Česká pošta vydala letos v březnu poštovní známku s názvem České vynálezy: Kostkový cukr. Jde o stejnou filatelistickou raritu a nesmysl, jako kdyby měl obrázek Hradčan popisku Pardubice.

Kostkový cukr vynalezl ředitel dačického cukrovaru Jacob Christoph Rad. Narodil se 25. března 1799 ve švýcarském městečku Rheinfelden a zemřel 13. října 1871 ve Vídni. Jeho rodina pocházela z vesnice Brugg ve Švýcarsku. Vzdělání získal ve Vídni, kde se v roce 1839 oženil s Julianou Schill. Klíčová věta vedoucí k tomuto vynálezu, od Frau Rad, která se zranila při dělení cukrové homole, byla najisto pronesena v němčině a zněla „Jacob, mach etwas damit, du bist doch Direktor“ [„Jacobe, udělej s tím něco, jsi ředitel“].

Podobné trapnosti jako Česká pošta se v roce 2008 dopustil v roli premiéra i Mirek Topolánek. Když na počátku českého předsednictví Evropské unii vysvětloval slogan „Evropě to osladíme“, vydával kostkový cukr za český vynález rodáků z Dačic.

Věc má daleko hlubší konsekvence a nezaslouží si odbýt pouhou poznámkou o snaze chlubit se cizím peřím. Jacob Christoph Rad opravdu nebyl pro nás někým cizím, patří do naší historie, ale v úplně jiném smyslu, než si představuje český „echt“ nacionalista. Ono jde o to, co znamená „naší“.

Němčina, na rozdíl od češtiny, rozlišovala výraz „ein Böhme“ ve smyslu obyvatele území bez ohledu na řeč, ale také „ein Tscheche“, „ein Deutcher“….., pro osoby mluvící česky, německy či dalšími jazyky. Josef Jungmann do svého česko-německého slovníku vydávaného v letech 1834-1839 záměrně nezařadil ekvivalent pro obyvatele Regnum Boemiae (lat. Království českého) bez rozlišení řeči jakou mluvili. Situaci vystihuje v tomto kontextu nepřeložitelný výrok Josepha M. Thuna z roku 1845: "Ich bin weder Tscheche, noch Deutscher, ich bin Böhme" [Nejsem ani Čech, ani Němec, jsem …..].

Na přetahování o vynálezce kostkového cukru je vidět, že nám dodnes uniká význam slov „ich bin Böhme“. Zarputilá separace na Čechy a Němce způsobuje, že si při výkladu historie nevíme rady právě s podobnými typy osobností, které na zdejším území tvořily, pracovaly, podnikaly, bádaly. Někteří jsou opomíjeni, u jiných se snažíme přivlastnit si jejich zásluhy či počešťovat jména, což ostatně v případě pana Rada udělala i Česká pošta. Gregor Johann Mendel, zakladatel genetiky, Josef Ressel, vynálezce lodního šroubu, Jacob Christoph Rad, architekt Adolf Loos, to nebyli Češi, ale ani Němci, německy vyjádřeno „Böhmen“, česky …nevím.

Snad 180 let po Jungmannovi někdo konečně i v češtině nalezne řešení a začne se měnit pohled na dějiny tohoto kousku země. Jazyk je totiž vodítkem k myšlení, ale i k nemyšlení.

Vilém Barák
publicista
Zdroj: LIdové noviny, 30.10.2019

 |
Rendert Time: 0,067 Sek. | Speicherverbrauch: 3,40 MB / 3,58 MB