Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Blog • Blog

Nachbarn

Bára Procházková gilt als Kennerin der deutsch-tschechischen Beziehungen. In diesem Blog veröffentlicht sie Kommentare und Glossen über die feinen Unterschiede zwischen den Nachbarn.
Sie arbeitet als Moderatorin und Journalistin, sie schreibt vor allem für die tschechische Wochenzeitschrift Respekt und betreut eine deutsch-tschechische Sendereihe im Tschechischen Hörfunk. Bára Procházková hat Politikwissenschaft und Osteuropastudien in Hamburg studiert.

Sousedé

Bára Procházková platí za znalkyni německo-českých vztahů. V tomto blogu zveřejňuje komentáře a glosy o jemných rozdílech mezi sousedy. Pracuje jako moderátorka a žurnalistka, píše především pro český týdeník Respekt a vede vlastní česko-německý publicistický pořad v Českém rozhlase. Bára Procházková studovala politologii a východoevropská studia v Hamburku.

Einträge • Příspěvky

Mehrere selbstständige Menschen teilen sich eine Mietwohnung...

Mehrere Menschen, die sich zuvor nicht einmal gekannt haben müssen, teilen sich gemeinsam eine Mietwohnung. Jeder von ihnen hat sein eigenes Zimmer, alle nutzen gemeinsam das Bad, die Küche und manchmal auch das Wohnzimmer. Und wenn jemand umzieht, kommt (meistens) auf eine Anzeige hin jemand anderes, und wenn auch nur für einige Wochen. Manchmal teilen die MitbewohnerInnen neben der Wohnung auch ihr Leben miteinander, kaufen gemeinsam ein, kochen oder verbringen ihre Freizeit zusammen, und manchmal treffen sie sich nur schweigend in der Küche und nehmen aus den streng getrennten Fächern im Kühlschrank ihre Lebensmittel heraus. Eine Wohngemeinschaft eben, abgekürzt auch WG. Hiermit rufen wir den Wettbewerb um eine tschechische Übersetzung dieses deutschen Wortes aus bei dem es bestimmt nicht nur um das Zusammenwohnen geht. Der Akzent liegt viel mehr auf "Gemeinschaft" als auf "Wohnen". 

Als ich in den neunziger Jahren mit einem fremden jungen Mann in einer Wohngemeinschaft gewohnt habe und mein damaliger Freund ebenfalls in einer Wohngemeinschaft, jedoch mit einer ganz anderen Frau, brachten es meine Verwandten und Bekannten in Tschechien nicht fertig, diese Wohnform zu begreifen.

Auch in Deutschland dauerte es zehn Jahre, ehe die Gesellschaft in den 70er Jahren diesen Lebensstil akzeptiert hatte. Auch wenn wir nirgendwo so viele Wohngemeinschaften finden wie in den deutschsprachigen Ländern, befand sich die erste allgemein bekannte Wohngemeinschaft ganz woanders - es war die Zweck-Verbindung von Sherlock Holmes und Dr. Watson. Heute verbreitet sich aber eine ähnliche Wohnform auch bei uns, dennoch bleibt es größtenteils eine Studentendomäne. Bei unseren Nachbarn ist es jedoch auch der Lebensstil von weitaus älteren Menschen, die jeden Morgen anstatt zur Universität im Anzug etwa in die Bank oder ins Büro fahren.

Nichtsdestoweniger sind mit dem Zusammenwohnen auch viele geistreiche "Erfindungen" verbunden, wie das gemeinsame Leben und vor allem das Aufräumen zu organisieren sind. Mancherorts hängt eine Liste mit rotierenden Pflichten an der Pinnwand, anderswo bekommt jedes Haushaltsmitglied langfristig einen Raum zugeteilt und wieder andernorts streiten und beschimpfen sich die Mitbewohner ständig darum, wer für wen wieder einmal das Geschirr spülen musste.

Das Internet ist voll von mehr oder weniger witzigen Ratschlägen darüber, wie das Leben in einer WG zu organisieren ist: "Die gemeinsam genutzten Wandschränke, Schubladen oder Kellerräume haben die Tendenz, sich mit vergessenen Sachen anzufüllen. Es ist wie im Kommunismus: was allen gehört, gehört niemandem und niemand fühlt sich verantwortlich. Deshalb sollten die gemeinsamen Räume so viel wie möglich auf die privaten Teile aufgeteilt werden und zugleich sollten sich die MitbewohnerInnen regelmäßig treffen und gemeinsam aufräumen." Wer aber einmal in einer WG gewohnt hat, weiß selbst, dass derartige Ratschläge in der Praxis nicht funktionieren. Trotzdem ist das Zusammenwohnen besser als das Familienleben - es ist billig, unterhaltsam, der private Raum der anderen wird mehr respektiert, MitbewohnerInnen können darüber hinaus ohne hysterische Diskussionen nach Bedarf ausgetauscht werden und laut Statistik werden in WGs weit weniger Menschen ermordet als in Familien.


Bára Procházková
Quelle: Respekt

Několik nezávislých lidí bydlí v jednom pronajatém bytě…

Několik lidí, kteří se dříve ani nemuseli znát, společně bydlí v jednom pronajatém bytě. Každý z nich má svůj vlastní pokoj, všichni sdílí koupelnu, kuchyň a někdy mají i obývák. A když se někdo odstěhuje, přijde (většinou) na inzerát někdo další, třeba jen na několik týdnů. Někdy spolubydlící spolu sdílí mimo bytu i svůj život, společně nakupují, vaří nebo společně tráví svůj volný čas, jindy se jen mlčky potkávají v kuchyni a vyndávají z přísně rozdělených přihrádek v lednici své potraviny. Prostě Wohngemeinschaft, zkráceně také WG. Tímto tedy vyhlašujeme soutěž o český překlad tohoto německého slova, který určitě není jen spolubydlení, protože důraz je daleko více na „společenství“ než na „bydlení“.

Když jsem v devadesátých letech bydlela ve Wohngemeinschaft s jedním cizím mladým mužem a můj tehdejší přítel bydlel také ve Wohngemeinschaft, nicméně s úplně jinou ženou, nedokázali moji příbuzní a známí v Česku tuto formu bydlení pochopit.

I v Německu ale trvalo deset let, než společnost v 70. letech tento životní styl akceptovala. I když dnes nikde nenajdeme tolik Wohngemeinschaften jako v německy mluvících zemích, první obecně známá Wohngemeinschaft existovala mimochodem úplně jinde – bylo to účelové spojení Sherlocka Holmese a Dr. Watsona. Dnes už se ale podobné bydlení rozšiřuje i u nás, nicméně zůstává to většinou doménou studentů. U našich sousedů je to však životní styl i daleko starších lidí, kteří místo na univerzitu každé ráno v obleku jezdí třeba do banky nebo do úřadu.

Nicméně se spolubydlením je spojeno i mnoho vtipných „vynálezů“, jak zorganizovat společný život a především úklid. Někde visí seznam rotujících povinností na nástěnce, jinde má každý člen domácnosti dlouhodobě přidělenu jednu místnost a onde se zase spolubydlící stále hádají a pomlouvají, kdo za koho musel zase umýt nádobí.

Internet je plný více či méně vtipných rad, jak život ve WG zorganizovat: „Společně využívané poličky, šuplíky nebo sklepy mají tendenci zaplnit se zapomenutými věcmi. Je to jako v komunismu: co patří všem, nepatří nikomu a nikdo se necítí zodpovědný. Proto by společné prostory měly být co nejvíce rozděleny na soukromé části a zároveň by se spolubydlící měli pravidelně setkávat a společně uklízet.“ Kdo ale někdy ve WG bydlel, tak ví, že podobné rady v praxi nefungují. I přesto je spolubydlení lepší než rodinný život – je to levné, zábavné, lidé více tolerují soukromý prostor druhého, spolubydlícího navíc můžete bez hysterických diskusí podle potřeby vyměnit a podle statistiky je ve WG zavražděno daleko méně lidí než v rodině.


Bára Procházková
Zdroj: Respekt

 |
 |
 |
Rendert Time: 0,001 Sek. | Speicherverbrauch: 3,41 MB / 3,59 MB