Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Blog • Blog

Tschechisch lernen – Mission impossible?

Das behaupten viele in Prag lebende Amerikaner, die ihre Versuche, Tschechisch zu lernen, resigniert aufgegeben haben. Man sollte ihnen nicht glauben. "Tschechisch gilt zwar als eine der schwersten Sprachen in Europa", heißt es im Lehrwerk Einstieg Tschechisch, "ist aber durchaus lernbar." Der Nürnberger Schriftsteller Elmar Tannert schreibt in diesem Blog über seine Versuche, sich mit Asterix, Langenscheidt und Chansons von Hana Hegerová einen autodidaktischen Weg in die tschechische Sprache zu bahnen – und über seine Entdeckungen am Wegesrand ...

Naučit se česky - Mission impossible?

To tvrdí mnozí Američané, žijící v Praze, kteří rezignovaně vzdali své pokusy, naučit se česky. Nemělo by se jim věřit. "Čeština sice platí jako jeden z nejtěžších jazyků v Evropě", říká se v učebnici Einstieg Tschechisch (Úvod do češtiny), "nechá se ale docela dobře naučit". Norimberský spisovatel Elmar Tannert píše v tomto blogu o svých pokusech, prorazit si cestu k češtině autodidaktickým způsobem přes Asterixe, učebnici vydavatelství Langenscheidt a šansony Hany Hegerové - a o svých objevech na okraji této cesty ...

Einträge • Příspěvky

Suppe mit der Wurst diente mit Brot

Ich habe nicht im mindesten vorausschauend gehandelt, als ich begann, Tschechisch zu lernen, denke ich mir jedes Mal, wenn ich mich mit deutschen Freunden in tschechischer Gastronomie befinde. Sie haben einen entspannenden Abend vor sich. Ich nicht. Sobald die Speisekarte gereicht wird, werde ich von ihnen abgefragt wie in der Schule, und wenn wir endlich bei den Desserts angelangt sind, haben sie die Vorspeisen längst wieder vergessen, und es geht von vorne los mit „Was war das noch mal?“ bei Preßsack, eingelegtem Hermelin und Grillwürsten.

Noch schlimmer wird es, wenn der Kellner von vornherein die deutsche Version der Speisekarte bringt. Erstens bedeutet ihre Existenz nicht unbedingt, daß er deutsch aufgegebene Bestellungen verstehen kann, und zweitens würde auch ein deutscher Kellner manche Posten auf der Karte nicht verstehen. Mein Dienst besteht also in diesem Fall darin, zu erahnen, was gemeint sein könnte, und meine Ahnung für den Kellner wieder ins Tschechische zurückzuübersetzen, anstatt mit den Freunden zwanglos über Gott und die Welt zu plaudern.

„Suppe mit der Wurst diente mit Brot“ gehörte dabei noch zu den leichteren Übungen, zumal sich uns beim Vergleich mit dem englischen Wortlaut „served with bread“ auch erschloss, wie das „diente“ zustandekam.

Herausforderungen hingegen, die bislang unbewältigt blieben, waren unter anderem „Unser Knistern Aufstrich mit geröstetem Brot, ergänzt mit sterilisiertem Gemüse“ und „Gebratenes Schweineknie (ausgeschieden)“. Ein „Knistern Aufstrich“ konnte unserer Ansicht nach nur aus Luftpolsterfolie oder brennenden Holzscheiten bestehen, und eine bereits verzehrte, verdaute und wieder ausgeschiedene Schweinshaxe wollten wir uns gar nicht erst vorstellen.

Wenn die Essensbestellung erledigt ist, bin ich bereits dabei, meinen Kummer über das Sprachelend im dritten oder vierten Bier zu ertränken, und denke über die guten alten Zeiten nach, die ich niemals erlebt habe. Ein Relikt jener Zeiten habe ich in einem Bildband über Hanušovice entdeckt; es handelt sich um eine Reklametafel des damals erstklassigen, heute leider verfallenen Bahnhofshotels. Für die deutschen Leser sollte ich hier vielleicht hinzufügen, dass das 3000-Einwohner-Städtchen Hanušovice, ehemals Hannsdorf, zwar in Tschechien durchaus einen gewissen Bekanntheitsgrad genießt, zum einen durch die Holba-Brauerei, zum anderen seit fünf Jahren auch durch den Film „Díra u Hanušovic“, doch aus deutscher Perspektive einfach nur ein entlegenes nordmährisches Kaff ist. Aber eben ein Kaff mit überraschend mondäner Vergangenheit, wie die alte, viersprachig beschriftete Reklametafel zeigt, die auch den ausdrücklichen Hinweis enthält: „Man spricht böhmisch, französisch, deutsch und englisch.“

Damals konnte man die Sprachen noch nicht bedenkenlos durch den Googletranslator jagen; man musste sie wirklich gelernt haben, um sich mit ihnen schmücken zu können. Spätestens nach dem fünften Bier träume ich von Rache an der schönen neuen Sprachwelt und ihren Erfindern, während ich meine „Suppe mit der Wurst diente mit Brot“ löffle. In eine Folterkammer soll man sie sperren und ihnen all die Speisen, die ihre Software kreiert hat, zwangsweise verabreichen. Inklusive knisterndem Luftpolsterfolienaufstrich mit sterilisiertem Gemüse und ausgeschiedenem Schweineknie. 

Polévka s klobásou sloužila s chlebem

Nejednal jsem ani trochu prozíravě, když jsem se začal učit česky, pomyslím si pokaždé, když se ocitnu s německými přáteli v české gastronomii. Oni mají před sebou uvolněný večer. Já ne. Jakmile je přinesen jídelní lístek, jsem jimi dotazován jako ve škole, a když se konečně dostaneme k dezertům, již dávno zapomněli předkrm a celé to začíná znova „Cože to bylo ještě jednou?“ u tlačenky, nakládaného Hermelínu a grilovaných klobásek.

Ještě horší je to, když číšník přinese hned na začátku německou verzi jídelního lístku. Za prvé, její existence bezpodmínečně neznamená, že německy zadaným objednávkám porozumí, a za druhé, i německý číšník by leckterým položkám na jídelním lístku nerozuměl. Moje služba spočívá v tomto případě v tom, abych vytušil, co by tím mohlo být míněno a moje tušení pro číšníka zpětně přeložit do češtiny, namísto toho, abych si s přáteli nenuceně povídal o Bohu a světě.

„Suppe mit der Wurst diente mit Brot“ (polévka s klobáskou sloužila s chlebem) patřila přitom ještě k lehčím cvičením, protože se nám při srovnání s anglickým zněním „served with bread“ také odhalilo jak to „diente“ vzniklo.

Naproti tomu výzvy, které zůstaly doposud nezvládnuty, byly mimo jiné „Unser Knistern Aufstrich mit geröstetem Brot, ergänzt mit sterilisiertem Gemüse“ [Naše praskavá pomazánka s opečeným chlebem, doplněná sterilovanou zeleninou] a „Gebratenes Schweineknie (ausgeschieden)“[1] [Pečené vepřové koleno (vyloučené[2])]. „Praskavá pomazánka“ se dle našeho názoru mohla skládat jen z fólie se vzduchovými polštářky anebo z hořících dřevěných polínek, a již snědené, strávené a opět vyloučené vepřové koleno jsme si vůbec nechtěli ani představit.

Když je jídlo objednané, utápím svůj žal nad jazykovým utrpením již ve třetím nebo čtvrtém pivu, a přemýšlím o starých dobrých časech, které jsem nikdy nezažil. Jeden relikt z oné doby jsem objevil v obrazové publikaci o Hanušovicích: jedná se o reklamní tabuli tehdy prvotřídního, dnes bohužel zchátralého nádražního hotelu. Pro německé čtenáře bych zde snad měl dodat, že městečko Hanušovice o 3000 obyvatelích, kdysi Hannsdorf, požívá sice v Česku jistý stupeň známosti za prvé díky pivovaru Holba, za druhé již pět let také díky filmu „Díra u Hanušovic“, ale z německé perspektivy je to jen odlehlá severomoravská díra. Zato však díra s překvapivě mondénní minulostí, jak ukazuje stará, ve čtyřech jazycích popsaná reklamní tabule, která obsahuje také výslovné upozornění: „Zde se mluví česky, francouzsky, německy a anglicky.“

Tenkrát nebylo ještě možné prohánět jazyky bez zábran googlovským překladačem; bylo nutné opravdu se je naučit, abyste se s nimi mohli chlubit. Nejpozději po pátém pivu sním o mstě pěknému novému světu jazyků a jeho vynálezcům, zatímco jím lžící svou „polévku s klobásou sloužila s chlebem“. Do mučírny je třeba je zavřít a nuceně jim podávat všechna ta jídla, která jejich software vytvořil. Včetně praskavé pomazánky z fólie se vzduchovými polštářky se sterilovanou zeleninou a vyloučeným vepřovým kolenem.

Poznámka překladatele:
[1]  V němčině se používá slovo „Knie“ výhradně pro lidské koleno, pro kloub prasečí nohy nutno použít „Schweinshaxe“
[2] V českém jídelníčku snad mohlo být uvedeno „oddělené od kosti“, což vedlo k fatálnímu strojovému překladu jako „ausgeschieden“

 |
Rendert Time: 0,083 Sek. | Speicherverbrauch: 3,41 MB / 3,60 MB