Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Blog • Blog

Tschechisch lernen – Mission impossible?

Das behaupten viele in Prag lebende Amerikaner, die ihre Versuche, Tschechisch zu lernen, resigniert aufgegeben haben. Man sollte ihnen nicht glauben. "Tschechisch gilt zwar als eine der schwersten Sprachen in Europa", heißt es im Lehrwerk Einstieg Tschechisch, "ist aber durchaus lernbar." Der Nürnberger Schriftsteller Elmar Tannert schreibt in diesem Blog über seine Versuche, sich mit Asterix, Langenscheidt und Chansons von Hana Hegerová einen autodidaktischen Weg in die tschechische Sprache zu bahnen – und über seine Entdeckungen am Wegesrand ...

Naučit se česky - Mission impossible?

To tvrdí mnozí Američané, žijící v Praze, kteří rezignovaně vzdali své pokusy, naučit se česky. Nemělo by se jim věřit. "Čeština sice platí jako jeden z nejtěžších jazyků v Evropě", říká se v učebnici Einstieg Tschechisch (Úvod do češtiny), "nechá se ale docela dobře naučit". Norimberský spisovatel Elmar Tannert píše v tomto blogu o svých pokusech, prorazit si cestu k češtině autodidaktickým způsobem přes Asterixe, učebnici vydavatelství Langenscheidt a šansony Hany Hegerové - a o svých objevech na okraji této cesty ...

Einträge • Příspěvky

Die drei Geschlechter des Biers

Ich habe eine australische Bekannte, die schon lange Jahre hier lebt. Sie hat sich einen respektablen Wortschatz erworben, kann sich in jeder Lebenslage gewandt auf Deutsch ausdrücken, beherrscht alle Tempora und Modi, aber die grammatikalischen Geschlechter wirft sie wild durcheinander. Man kann ihr keinen Vorwurf machen. Als wären die realen Geschlechterkonflikte nicht schon schlimm genug, setzt man sie in Deutschland in der Sprache fort. Die Luft, die Kluft, aber der Duft; die Maus, die Laus, aber das Haus: So gut wie jede Regel scheint mindestens eine Ausnahme zu haben. Dann gibt es noch eine Reihe von Substantiven, über deren Genus man sich nicht einig werden konnte, und so existieren nebeneinander der Sakko und das Sakko, der Bonbon und das Bonbon, der Dotter und das Dotter, um nur drei von rund sechzig zu nennen. Und schließlich diejenigen Substantive, die gewissermaßen doppelt existieren, in zwei Geschlechtern und zwei Bedeutungen, und wahrscheinlich schon viele Deutschlernende zum Weinen gebracht haben: der Hut und die Hut, die Kiefer und der Kiefer, der Kunde und die Kunde, und so fort.

In diesem Punkt ist Tschechisch ein Muster an Eindeutigkeit, und ich wage zu behaupten, dass von den Fehlern, die ich mache, kaum einer darauf beruht, dass ich ein Substantiv dem falschen grammatikalischen Geschlecht zuordne. Nur beim Bier, wo sonst, entfaltet sich auch sprachlich ein großer Variantenreichtum. In Tschechien kann man es männlich, weiblich und sächlich bestellen. Eine der Kleinbrauereien bei Pilsen zum Beispiel hat ein Kameník (Steinmetz) und eine Karolina im Sortiment. In Deutschland würde man beide in Neutra verwandeln, weil man sich „das Bier“ immer zum Namen dazudenkt; in Tschechien dagegen hat der Name Vorrang, und so bestellt man sich dort nicht ein, sondern einen Steinmetz, nicht ein, sondern eine Karolina, ebenso natürlich auch einen Budvar. Andererseits kann ich auch das männlichste Bier verweiblichen, indem ich es nach seinem Stammwürzegehalt bestelle – ein 10grädiges ist dann eine weibliche desítka, die als schlichtes pivo wieder sächlich wird.

Dennoch, im Vergleich mit der deutschen Sprache bleibt die Situation übersichtlich, so dass man in Tschechien selbst dann, wenn die Artikulation undeutlich zu werden beginnt, also etwa nach dem zehnten Bier, keine Schwierigkeiten haben sollte, sich grammatikalisch korrekt ein elftes zu bestellen.

Elmar Tannert 

Tři rody piva

Mám jednu australskou známou, která tu žije již dlouhá léta. Získala úctyhodnou slovní zásobu, umí se v každé životní situaci vyjádřit obratnou němčinou, ovládá všechny časy a způsoby, ale gramatické členy divoce zpřehází. Nelze jí to vyčítat. Jako kdyby konfliktů mezi skutečnými členy lidské pospolitosti nebylo již tak dost, promítají se v Německu i do jazyka. Die Luft, die Kluft, ale der Duft; die Maus, die Laus, ale das Haus: Zdá se, že téměř každé pravidlo má alespoň jednu výjimku. Pak existuje ještě řada podstatných jmen, na jejichž rodu se nebylo možné dohodnout, a tak existují vedle sebe der Sakko a das Sakko, der Bonbon a das Bonbon, der Dotter a das Dotter, abych jmenoval alespoň tři ze zhruba šedesáti. A nakonec ta podstatná jména, která existují do jisté míry dvojmo, ve dvou rodech a dvou významech, dovedla pravděpodobně již mnoho studentů němčiny k pláči: der Hut a die Hut, die Kiefer a der Kiefer, der Kunde a die Kunde, a tak dále. 

V tomto ohledu je čeština vzorem jednoznačnosti, a troufám si tvrdit, že z chyb, které dělám, sotva některá spočívá v tom, že bych podstatnému jménu přiřadil chybný gramatický rod. Jen u piva, kde jinde, se rozvine i jazykově velké bohatství variant. V Česku si lze pivo objednat mužským, ženským i středním rodem. Jeden z malých pivovarů u Plzně má například ve svém sortimentu Kameníka i Karolínu. V Německu by se obojí proměnilo na střední rod, protože si ke jménu vždy domyslíme to pivo, tedy "das Bier" a k němu se pak vztahují i pádové koncovky; v Česku naproti tomu má jméno přednost a tak si tam objednáme Kameníka nikoliv jako "ein Steinmetz"  nýbrž "einen Steinmetz", Karolínu nikoliv jako ein, nýbrž eine Karolina, stejně přirozeně také einen Budvar. Na druhé straně mohu také poženštit i to nejmužnější pivo tím, že si ho objednám podle obsahu extraktu původní mladiny - desetistupňové je pak ženská desítka, která bude mít jako prosté pivo opět střední rod.

Přesto, ve srovnání s německým jazykem zůstává situace přehledná, takže v Česku bychom neměli mít žádné potíže ani v situaci, kdy artikulace začíná být nezřetelná, tak asi po desátém pivu, abychom si gramaticky správně objednali i to jedenácté. 

Elmar Tannert 
Překlad: Vladimír Dobrík 

 |
Rendert Time: 0,049 Sek. | Speicherverbrauch: 3,41 MB / 3,59 MB