|
Der Oberpfälzer Dialekt ist dem Tschechischen näher als viele glauben
DER NEUE TAG, Weiden, veröffentlichter Bericht am 27.04.2004
"Dudlík" beruhigt die böhmischen Babys. Wie der "Duzl" die bayerischen Kleinen - Junger Amberger recherchiert die Gemeinsamkeiten der Dialekte
Wenn ein waschechter Oberpfälzer mal so richtig loslegt und spricht, wie ihm der Schnabel gewachsen ist, dann verstehen viele - zumindest außerhalb eines 60-Kilometer-Radius' um Amberg und Weiden - nur noch "böhmische Dörfer". Gar nicht zu unrecht, denn der Oberpfälzische Dialekt ist dem Tschechischen nämlich näher, als viele glauben.
Harald Bäumler (28) aus Amberg weiß, wovon er spricht. Seine Freundin kommt aus Tschechien. Seit vier Jahren lernt er jetzt schon tschechisch. Er sagt: "So wie es in der neudeutschen Sprache von Anglizismen nur so wimmelt, ist in der oberpfälzischen Mundart das Tschechische vertreten." Das geht schon mit den Ortsnamen los. Perschen (bei Nabburg) zum Beispiel leitet sich möglicherweise vom tschechischen "prší" ab, das eine Stelle am Fluss bezeichnet, an der das Wasser schäumt und spritzt. Perschen liegt bekanntlich im "Naabdol" -"Dol", das oberpfälzische und das tschechische Wort für Tal, sind nahezu identisch. Und so deuten Ortsname wie "Döllnitz" auf eine Senke in der Landschaft, tschechisch "Dol", hin.
"Über Jahrhunderte hat die Böhmische Kultur die Bayerische beeinflusst und umgekehrt. Da ist natürlich jede Menge hängen geblieben", erklärt der Amberger, der in den letzten vier Jahren zum Spezialisten für oberpfälzisch-böhmische Bande geworden ist. Ein Beispiel aus längst vergangenen Tagen: Der Amberger Winterkönig - er war zumindest für kurze Zeit auch König von Böhmen. Die Musikanten aus dem Egerland, aus Marienbad und Klattau zogen mit Dudelsack und Klarinetten vorwiegend durch Oberpfälzer Wirtshäuser. Doch aus Böhmen kommt nicht nur die Musik - aus Böhmen kommt auch das Wort "Stodl".
Es ist die Oberpfälzer Form des tschechischen "Stodola", gleichbedeutend mit Scheune oder Tenne. Auch das tschechische Wort "dráždit" ist in der Oberpfalz weit verbreitet. Wer noch Dialekt spricht, findet es in seinem Wortschatz als "trazn" für "trietzen", "hänseln" oder "piesaken" wieder. Welchem Oberpfälzer ist das nicht schon mal passiert: Er fährt mit seinem Auto gegen einen Lichtmasten und klagt über eine "Dellackn". Die "Delle" in der Karosserie - ein vom Wort "Dulek" herrührender "Tschechismus".
Der "Dizl" oder "Duzl" ist sogar den Oberbayern bekannt. Er wird den Babys in den Mund gesteckt und heißt im Hochdeutschen "Schnuller": Seine Wurzeln liegen ebenfalls in Böhmen: "Duzl" kommt von "Dudlík", mit dem die Tschechen für gewöhnlich ihre Kinder beruhigen. Und was machen die Kleinen mit dem "Duzl"? Sie "zuzln" - abgeleitet von "cucat", dem tschechischen Wort für "saugen".
Eines der schönsten eingedeutschten Wörter aus Tschechien ist das Wort "Bussl". Es stammt vom tschechischen Wort "Pusa" ab, das nichts anderes heißt als "Mund". Wenn die Oberpfälzer "bussln", dann küssen sie sich nicht, sondern "mündeln" vielmehr. Harald Bäumler macht das mit seiner Freundin auch ab und zu. Die spricht übrigens lieber Oberpfälzisch als Hochdeutsch.
Harald Bäumler ist ein Spezialist für oberpfälzisch-böhmische Beziehungen: Der Amberger ist seit vier Jahren mit einer hübschen Tschechin verbandelt, hat tschechisch gelernt und festgestellt, dass die Muttersprache seiner Freundin dem Oberpfälzer Dialekt bisweilen sehr ähnlich ist.
Sprachverwandschaft:
Beispiele für oberpfälzische Ausdrücke, deren Wurzeln wahrscheinlich im Tschechischen liegen (unvollständige Aufzählung):
Deutsch Oberpfälzisch Tschechisch
Glatze Blaschn Pleš
Küsschen Bussl Pusa
Delle Dellackn Dulek
Tal Dol Dol
Schnuller Duzl Dudlík
Bruchbude Kaluppn Chalupa
husten kutzn kuckat
Scheune Stodl Stodala
trietzen tratzn dráždit
saugen zutzln cucat
Die Betonung liegt bei tschechischen Wörtern (fast) immer auf der ersten Silbe. "Š" wird wie "sch", "Č" wie "Tsch" und "C" (ohne Häkchen) wie "Z" ausgesprochen. Ein tschechisches "Z" sollte wie ein stimmhaftes "S", "Ž" wie ein stimmhaftes "sch" klingen.
Hornofalcký dialekt je češtině bližší, než si mnozí lidé myslí
DER NEUE TAG, Weiden, uveřejněná zpráva dne 27.4.2004
"Dudlík" uklidňuje česká mimina stejně jako "Duzl" bavorská - mladík z Ambergu provádí rešerši společných rysů dialektů.
Když se kovaný "Hornofalčák" tak doopravdy rozšoupne a mluví, jak mu zobák narost, pak mnozí - alespoň mimo 60 kilometrového okruhu kolem Amberku a Weidenu - rozumí již jen slovnímu obratu "böhmische Dörfer" (ekvivalent českého "španělská vesnice" pro označení něčeho, čemu nerozumíme - poznámka překladatele). Ne docela neprávem, neboť hornofalcký dialekt je češtině totiž bližší, než si mnozí lidé myslí.
Harald Bäumler ví, o čem mluví. Jeho přítelkyně pochází z Čech. Již čtyři roky se proto učí česky. Říká: "Tak jak se to v moderní němčině hemží samými anglikanismy, je v hornofalckém nářečí zastoupena čeština". Začíná to již názvy míst. Perschen (u Nabburgu)je například pravděpodobně odvozeno od českého "prší", což označuje místo v řece, kde voda pění a stříká. Perschen leží jak je známo v "Naabdolu" - "Dol" kmen hornofalckého a českého slova pro Tal, jsou téměř identické. A tak jméno místa "Döllnitz" ukazuje na mělkou kotlinu v krajině, česky řečeno "dolík" nebo "údolí".
"Po staletí ovlivňovala česká kultura bavorskou a obráceně. Je přirozené, že mnohé z toho zůstalo", vysvětluje Amberčan, který se stal v posledních čtyřech letech odborníkem na hornofalcko české svazky. Jeden příklad z dávno uplynulých dnů: Amberský Zimní král - byl alespoň na krátkou dobu také českým králem. Muzikanti z Chebska, Mariánských lázní a Klatov táhli s dudy a klarinety převážně hornofalckými hospodami. Z Čech ale nepochází jen muzika, z Čech pochází také slovo "Stodl". To je hornofalcká forma českého "stodola",
ekvivalentní výraz pro německou "Scheune" nebo "Tenne". Také české slovo "dráždit" je v Horní Falci široce zastoupeno. Kdo ještě mluví dialektem, najde ho ve svém slovníku jako "trazn" pro spisovné výrazy "trietzen", "hänseln" nebo "piesaken". Komu z Horní Falce se to již jendou nestalo: Najede svým autem na sloup osvětlení a lamentuje nad promáčklou karoserií "Dellackn". "Delle" v karoserii - je "čechismus", pocházející od slova "důlek".
"Dizl" nebo "Duzl" jsou dokonce známé jen v Horním Bavorsku. Strká se dětem do úst a ve spisovné němčině znamená "Schnuller": Jeho kořeny leží právě tak v Čechách: "Duzl" pochází od "dudlík", s nímž Češi obvykle uklidňují své děti. A co dělají mimina s "Duzlem"? Ony ho "zuzln" - tedy česky "cucají", což je český výraz pro německé "saugen".
Jedno z nejhezčích slov z Čech, které zdomácnělo v němčině je slovo "Bussl", které pochází z českého "pusa", což neznamená nic jiného než Mund (ústa). Když hornofalčtí "bussln", tak se nelíbají, nýbrž se spíše "mündeln". Harald Bäumler to se svou přítelkyní také občas dělá. Ta mimo jiné mluví raději hornofalcky, než spisovnou němčinou.
Harald Bäumler je odborník na hornofalcko - české vztahy: Amberčan chodí 4 roky s hezkou Češkou, naučil se česky a zjistil, že mateřština jeho přítelkyně je velmi podobná hornofalckému dialektu.
Jazyková příbuznost:
Příklady hornofalckých výrazů, jejichž kořeny jsou pravděpodobně v češtině (neúplný výčet):
německy hornofalcky česky
Glatze Blaschn pleš
Küsschen Bussl pusa
Delle Dellackn důlek
Tal Dol dolík / údolí
Schnuller Duzl dudlík
Brechbude Kaluppn chalupa
husten kutzn kuckat
Scheune Stodl stodola
trietzen tratzn dráždit
Přízvuk je u českých slov (téměř) vždy na první slabice. "Š" se vyslovuje jako "sch", "Č" jako "Tsch" a "C" (bez háčku) jako "Z". České "Z" by mělo znít jako znělé "S", "Ž" jako znělé "sch".
|
|
