"Es gibt nicht die typisch tschechische Kultur oder die typisch deutsche, sondern nur die Vorstellung davon", sagt er. Kultur sei kein "gleichförmiger Block", sondern ein komplexes System - beeinflusst vom Lebensraum, dem Beruf oder dem Alter der Menschen. Bayern und Böhmen hätten beispielsweise bei den Ess- und Trinkgewohnheiten mehr gemeinsam als Bayern und Norddeutsche. Auch die Musikkultur verbinde Menschen über Grenzen hinweg: Robbie Williams sei bei den Jugendlichen in Tschechien genauso beliebt wie hier zu Lande.

Sprache großes Hindernis
Trotz solcher Ähnlichkeiten stehe zwischen beiden Nationen aber nach wie vor eine schier unüberwindbar scheinende Hürde: die Sprache und im weiteren Sinne die Kommunikation. "Tschechen gehen personenbezogener miteinander um", erklärt Lenk. "Deutsche reden lieber über die Sache als über die beteiligten Akteure." Wenn die Deutschen die Dinge beim Namen nennen, kann das in Tschechien bisweilen als unhöflich gelten. Beispiel: Auf die Frage des deutschen Geschäftspartners "Werden Sie das für mich machen?", wird in Tschechien kaum jemand ein schroffes "Nein" erwidern. Wahrscheinlicher ist die Antwort: "Ich werde es versuchen." Was lernen wir daraus? Carsten Lenk: "Deutsche sollten sensibel für Zwischentöne werden und Tschechen mehr Klartext reden."

Respektvolle Anreden
Auch in kleineren formalen Dingen gebe es Unterschiede zwischen Deutschen und Tschechen. Zum Beispiel beim Gebrauch von Anreden. "Titel und Status spielen in Böhmen immer noch eine große Rolle", weiß Lenk. Anreden wie "Herr Magister" oder "Herr Ingenieur" seien Gang und Gäbe, ebenso die Unterscheidung zwischen "Frau" und "Fräulein". "Da spürt man noch die Tradition der k.-und-k.-Monarchie." In der sozialistischen Tschechoslowakei sei die Welle des "Du" ausgeblieben, wie sie in den 70er Jahren über Deutschland hinwegschwappte. Die Schulkinder in Tschechien sprächen den Lehrer immer noch mit "Herr Lehrer" an und den Fußballtrainer respektvoll mit "Herr Trainer". Bei einem Workshop mit Deutschen und Tschechen zu dem Thema sei die wesentliche Erkenntnis gewesen, dass sich die Kommunikationsstandards immer mehr annähern, erklärt Lenk. Und dass es wichtig sei, mit den Tschechen zu reden, statt über sie. "In jedem Fall tun Deutsche und Tschechen gut daran, dem Gegenüber mit Respekt zu begegnen und Gesprächssituationen sensibel zu reflektieren."

"Neexistuje typicky česká kultura nebo typicky německá, ale pouze představa o nich", říká Lenk. Kultura podle něj není "jednotvárný blok", ale komplexní systém , který je ovlivňován životním prostředím, povoláním nebo věkem lidí. Bavorsko a Česko mají například v oblasti jídla a pití více společného než Bavorsko a Severní Německo. I hudební kultura spojuje lidi napříč oběma zeměmi: Robbie Williams je u mladých v Česku stejně oblíbený jako tady u nás".

Jazyk - velká překážka
Navzdory takovýmto poobnostem stojí mezi oběma národy ale stále ještě zdánlivě nepřekonatelná překážka: jazyk a komunikace v dalším smyslu. "Češi mluví raději o věci než o zúčastněných aktérech." Označí-li Němci věci pravým jménem, může se to v Čechách zdát nezdvořilé. Příklad: Na otázku německého obchodního partnera "Uděláte to pro mě ?", stěží v Čechách někdo odpoví strohým "Ne".
Pravděpodobnější je odpověď: "Pokusím se". Jak se z toho poučíme ? Carsten Lenk: "Němci by měli být vnímavější při naslouchání podtónům a Češi by měli hovořit jasněji".

Uctivá oslovení
I v menších formálních záležitostech jsou mezi Němci a Čechy rozdíly. Například při používání oslovení. "Titul a postavení hrají v Čechách stále ještě velkou roli", tvrdí Lenk. Oslovení jako "Pane magistr" nebo "Pane inženýre" jsou zcela běžná, stejně jako rozlišování mezi "paní" a "slečnou". "Zde člověk ještě cítí tradici c. k. monarchie. V socialistickém Československu si dávala na čas vlna oslovování zájmenem "ty" , která se v 70. letech přehnala přes Německo. Děti ve školách v Čechách stále ještě oslovují učitele "pane učiteli" a např. fotbalového trenéra uctivým "pane trenére". Při jedné tvůrčí dílně s Čechy a Němci o tomto tématu bylo důležitým poznatkem, že se stále více přibližují komunikační standardy, vysvětluje Lenk. A že je důležité, hovořit s Čechy místo hovořit o nich. "V každém případě dělají Němci i Češi dobře, když se navzájem posuzují s respektem a citlivě reagují na příslušnou situaci během rozhovoru."