Partner • Partneři
Tschechisch lernen – Mission impossible?
Das behaupten viele in Prag lebende Amerikaner, die ihre Versuche, Tschechisch zu lernen, resigniert aufgegeben haben. Man sollte ihnen nicht glauben. "Tschechisch gilt zwar als eine der schwersten Sprachen in Europa", heißt es im Lehrwerk Einstieg Tschechisch, "ist aber durchaus lernbar." Der Nürnberger Schriftsteller Elmar Tannert schreibt in diesem Blog über seine Versuche, sich mit Asterix, Langenscheidt und Chansons von Hana Hegerová einen autodidaktischen Weg in die tschechische Sprache zu bahnen – und über seine Entdeckungen am Wegesrand ...
Naučit se česky - Mission impossible?
To tvrdí mnozí Američané, žijící v Praze, kteří rezignovaně vzdali své pokusy, naučit se česky. Nemělo by se jim věřit. "Čeština sice platí jako jeden z nejtěžších jazyků v Evropě", říká se v učebnici Einstieg Tschechisch (Úvod do češtiny), "nechá se ale docela dobře naučit". Norimberský spisovatel Elmar Tannert píše v tomto blogu o svých pokusech, prorazit si cestu k češtině autodidaktickým způsobem přes Asterixe, učebnici vydavatelství Langenscheidt a šansony Hany Hegerové - a o svých objevech na okraji této cesty ...
- 25.02.2013
Beerdigen oder auf den Arm nehmen?
Pochovat, nebo vzít do náručí? - 01.02.2013
Die Sprachbarriere in der Einkaufstasche
Jazyková bariéra v nákupní tašce - 20.12.2012
Tschechische Nachrichten
České zprávy - 25.10.2012
Rettet das "-ová"!
Zachraňte příponu "-ová"! - 23.08.2012
Urlaub auf Tschechokroatisch
Dovolená na českochorvatský způsob - 09.07.2012
Warten Sie!
Čekejte!
Bin ich schön?
Jede Sprache hat ihre ganz eigenen Lücken, die man normalerweise gar nicht bemerkt. So ist mir erst am Tschechischen aufgefallen, dass Sprachen richtige Namen haben können. Woanders behilft man sich meist mit dem Adjektiv, das zum Substantiv erhoben wird – aus français wird le français, aus español wird el español, aus deutsch wird das Deutsche. Im Tschechischen hingegen sind alle Sprachen durch echte Substantive vertreten – francouzština, španělština, němčina, čeština. Weibliche Substantive, um genau zu sein.
Bald nach dieser Entdeckung sah ich Čeština vor mir, wie sie sich vor mir in Pose stellte und sich dabei langsam im Kreis drehte, als führte sie ein neues Kleid vor, und ich hörte sie fragen: "Bin ich schön?"
"Liebe Čeština", sagte ich, "du bist unvergleichlich. Du bist ganz anders als all die anderen, die ich in meinem Leben kennengelernt habe."
Sie sah mich ungnädig an. "Ob ich schön bin, will ich wissen!"
Sie fragte nicht nur aus Eitelkeit. Auch aus verletztem Stolz. Oft hatte man sie schon schwarz auf weiß gekränkt. Beim österreichischen Schriftsteller Fritz von Herzmanovsky-Orlando etwa kann man lesen, dass es sich bei Tschechisch um die Erfindung eines habsburgischen Hofnarren handle, der die Aufgabe hatte, einen krankhaft schwermütigen Prinzen aufzuheitern. So etwas hinterlässt Wunden, die mit Komplimenten balsamiert werden wollen.
Dann gibt es noch Rivalinnen wie Madame Francouzština, die Sonnenkönigin, der seit Jahrhunderten die Verehrer zu Füßen liegen. Die weiß von ihren Lücken nichts, weil sie nur sich selbst kennt. Dass Arthur Schopenhauer ihr vorwarf, es mangle ihr an einem Verb für "stehen", sie darüber hinaus als ekelhaften Jargon beschimpfte und als ein auf widrigste Weise verdorbenes Italienisch schmähte, hat sie schon längst vergessen – wenn sie es unter all dem Applaus, der ihr zuteil wurde, überhaupt gehört hat.
Muss man da als Čeština nicht bitter werden? Frauen wollen schön sein. "Ich habe an dir schon wunderbare Wörter entdeckt", sagte ich also. "Eines von ihnen ist mlha. Der deutsche Nebel ist ganz und gar unromantisch und taugt gerade einmal zur Erwähnung im Wetterbericht, verglichen mit deinem geheimnisvollen, träumerischen mlha, und Madame Francouzštinas brouillard ist einfach nur eine dicke Suppe dagegen – eine Bouillon!"
"Du machst mich glücklich", seufzte Čeština. "Mehr!"
"Um die Wahrheit zu sagen", fuhr ich fort, "ich denke jeden Morgen unter der Dusche an dich. Nur beim Wort sprcha fühle ich nämlich das Wasser auf meiner Haut prasseln, als stünde ich unter einem Wasserfall. Dagegen klingt die deutsche Dusche nach purer Körperhygiene und genormten Wasserinstallationen."
"Hast du noch mehr Lieblingswörter, mein Liebster?" gurrte Čeština.
"Oh ja! Viele! Nádraží zum Beispiel. Wenn ich Bahnhof höre, denke ich an Fahrplan, Ankunft und Abfahrt. Aber bei nádraží denke ich an die unbekannte, lockende Ferne ... ich bekomme Sehnsucht, zu verreisen ... und außerdem", rutschte es mir heraus, "endet ein Wort wie nádraží im Singular in allen Fällen außer dem Instrumental auf -í! Das ist einfach wunderbar! Da muss man sich nicht so viele Endungen merken!"
Češtinas Augen funkelten. "Weißt du was? Wenn du mit Persönlichkeiten wie mir nicht zurechtkommst, dann bleib bei deiner Němčina und werde mit ihr glücklich!" Weg war sie.
Ob sie mir verzeihen wird, wenn ich mich weiter um sie bemühe? Aber was, wenn sie eines Tages wieder vor mir steht und mich fragt: "Liebst du mich?"
Die Antwort sollte ich mir schon heute gut überlegen.
Elmar Tannert
Jsem hezká?
Každá řeč má své zcela vlastní mezery, které normálně zůstávají úplně nepovšimnuty. Tak jsem teprve u češtiny zpozoroval, že řeči mohou mít svá opravdová jména. Někde jinde si většinou pomohou přídavným jménem, které je povýšeno na jméno podstatné - z français se stane le français, z español se stane el español, z deutsch se stane das Deutsche. V češtině naproti tomu jsou jména všech řečí zastoupena skutečnými podstatnými jmény - francouzština, španělština, němčina, čeština. Ženskými podstatnými jmény, mám-li být přesný.
Brzy po tomto objevu jsem viděl Češtinu, jak přede mnou pózuje a přitom se pomalu točí v kruhu, jako by předváděla nové šaty, a já jsem ji slyšel ptát se: "Jsem hezká?"
"Milá Češtino," řekl jsem, "tobě se žádná nevyrovná. Jsi docela jiná, než všechny ostatní, které jsem v životě poznal." Podívala se na mne nevlídně. "Jestli jsem hezká, chci vědět!"
Neptala se jen z ješitnosti. Také ze zraněné hrdosti. Často byla totiž očerňována. Od rakouského spisovatele Fritze von Herzmanovsky-Orlando se třeba dočteme, že v případě češtiny se jedná o vynález jednoho habsburského šaška, který měl za úkol rozveselit chorobně trudnomyslného prince. Něco takového zanechá rány, které chtějí být balzamovány komplimenty.
Pak existují ještě rivalky jako madam Francouzština, královna slunce, které již po staletí leží ctitelé u nohou. Ta o svých nedostatcích nic neví, protože zná jen sebe samu. Že jí Arthur Schopenhauer vytkl, že postrádá sloveso, odpovídající slovesu "stát", kromě toho ji nazýval ošklivým žargonem a hanobil coby odporně zkaženou italštinu, to již dávno zapomněla - pokud to při tom všem aplausu, kterého se jí dostalo, vůbec slyšela.
Lze se pak divit, že z toho Čeština zahořkne? Ženy chtějí být hezké. "Já jsem již na tobě objevil úžasná slova," řekl jsem tedy. "Jedno z nich je mlha. Německé slovo Nebel je naprosto neromantické a hodí se tak akorát do zpráv o počasí, ve srovnání s tvou tajuplnou, zasněnou mlhou, a brouillard madam Francouzštiny je prostě jen hustá polévka - bujón!"
"Děláš mi radost," povzdechla si Čeština. "Více!" "Abych řekl pravdu," pokračoval jsem, "myslím na tebe každé ráno pod sprchou. Už při tom slově sprcha cítím totiž, jak voda bubnuje na mou pokožku, jako bych stál pod vodopádem. Naproti tomu je z německého slova Dusche cítit pouhá hygiena a normované vodoinstalace."
"Máš ještě více oblíbených slov, můj milý?" vrkala Čeština.
"Ó ano! Mnoho! Například nádraží. Když slyším jeho německý protějšek - Bahnhof, myslím na jízdní řád, příjezd a odjezd. Ale u nádraží myslím na neznámé, lákající dálavy ... dostanu touhu cestovat ... a kromě toho," vyklouzlo mi, "končí slova jako nádraží v jednotném čísle ve všech pádech kromě instrumentálu na - í! To je prostě úžasné! To si člověk nemusí pamatovat tolik pádových koncovek!"
Oči Češtiny se zableskly. "Víš co? Když si nevíš rady s osobnostmi, jako jsem já, zůstaň si u své Němčiny a buď s ní šťastný!" A byla pryč.
Jestlipak mi odpustí, když se o ní budu dále pokoušet? Ale co když bude jednoho dne stát opět přede mnou a zeptá se mne: "Máš mne rád?"
Odpověď bych si měl již dnes dobře rozmyslet.
Elmar Tannert
© Copyright 2001 - 2010 by bbkult.net - HTML, CSS and Design: Contrast - Code: IT Neumann